A je vymalováno!

... jsme si mohly hrdě říct s Paajou dneska po osmé hodině večerní. Na to, že jsme ještě ráno nevěděly, jestli se vůbec odhodláme, a že jsme se do práce (včetně vyklízení pokoje) pustily po čtvrté odpoledne, to myslím není špatný výkon...

Objektivně vzato, naše malířská premiéra není úplně bez chyb. Barvu jsme nenamíchaly přesně takovou, jak jsme si představovaly, tedy světle oranžovou, nýbrž lehce okrovou místy s nádechem do oranžova. Jelikož nám barva docházela a pravděpodobně nebyla úplně dobře rozmíchaná (ale zkuste si míchat sedmiapůlkilový kbelík barvy čínskou hůlkou na jídlo!!!), zůstaly místy poněkud světlejší fleky (například nad mojí postelí, kde malovala Paaja, sabotér jeden - já jsem její stranu vymalovala vzorně a bez šmouh a to jsem měla menší váleček než ona!!! :))) Na některá místa, například asi dvacet centimetrů od země na mé zdi, už barva nevybyla vůbec. Ne že by to vadilo, mám tam postel...

To by asi, co do chyb, bylo všecko. A teď ty úspěchy: Celou malířskou anabázi, včetně nákupu barev a úklidu, jsme zvládly za necelých 5 hodin. Ve tři čtvrtě na čtyři jsme v břevnovské Tetě nakoupily kbelík Balakrylu, dvě lahvičky tónovací meruňkové barvy a váleček a odvlekly jsme to na koleje. Našoupat nábytek do prostředka pokoje a zbytek vytahat do předsíňky, namíchat barvu, vyslat Paaju koupit druhý váleček (šla do druhé drogerie a zjistila, že tam by nás nákup barev vyšel asi o stovku levněji :o/ ) - a už to jelo. Jedna zeď, druhá, třetí, pak u okna - a máme to! Mezitím bojujeme s odlupujícími se vrstvami barev a vesele se matláme barvami, patláme je po botníčku i po zemi, malujeme nejen zeď, ale i futra a zásuvky - však to se umyje... Domalováno, barva vyšla jen tak tak. A tónovací meruňkové nám zbylo jedenapůl lahvičky. Napadla mě hříšná myšlenka.

Kdysi dávno to ve svém pokoji udělala Míša a mě to neskutečně fascinovalo. Na žlutou zeď si natlapkala dlaněmi natřenými modrou barvou otisky rukou. A jak jsem se tak koukala na vyblitou zeď (ale aspoň už jednobarevnou a neflekatou), došlo mi, jak zužitkovat tu zbylou barvu. Ještě jsme se optaly spolubydlících z buňky - čtvrťaček právniček, jestli to nebude někomu z vedení koleje vadit... (prý ne, že je tu každýmu všechno jedno... Paaja naznala, tak že tedy ano, a v případě, že z toho bude průšvih, budou nás zastupovat u soudu) a daly jsme se do toho. Napřed jsem si namatlala ruce barvou já a Paaja to natáčela, pak jsem se já umyla a převzala kameru a Paaja matlala. Výsledkem je úžasně potlapkaná zeď u dveří... a vypadá fantasticky.

V osm už jsem popisovala výsledek mamce po icq, zatímco Paaja s hadrem a nožem odstraňovala nánosy zaschlých kydanců barvy. Při nezvykle poctivé práci nám vytrávilo, pročež jsme vyrazily do naší oblíbené břevnovské číny oslavit úspěch. Zajedly jsme ho kuřetem s bambusem a houbami a kroketami, zapily spritem a džusem s vodou a během hostiny dumaly, jak do pokoje našoupat nábytek. Osvítil mě nápad, ten se po bližší analýze ukázal být realizovatelným a dokonce i docela estetickým. Rychle jsme vyrazily z číny, aby nám nápad neutek - nemohly jsme se dočkat, až se dáme do šoupání!

Je půl jedné a my máme už nějakou dobu došoupáno, dokonce jsme už stihly vylepit plakáty, obrázky a já natlouct nad stůl nástěnku, takže se konečně cítím definitivně ve svém. Do postele mi ze skříňky čumí Lennon (ten, co věděl, kdy umře, Zdeni :))), stejně jako před dávnými roky na intru na gymplu... Nad stolem visí Nasratkočka a pár fotek, nástěnka se zaplňuje obrázky, rozvrhem hodin a lístky s poznámkami, kolem nástěnky pohlednice a všemu vévodí opálený papír s mým oblíbeným citátem... Nad Paajiným stolem se zase hrdě vyjímají obrázkové "puzzle" s Wohnouty a nad postelí plakáty. A ve skleněné výplni dveří máme plakát z Rock For People. Úžasnost vedle úžasnosti! Úžasně jsme poskládaly i samotný nábytek. Moje půlka pokoje zůstala nezměněná, zato v té Paajině nezůstal kámen na kameni. Původně vypadala zrcadlově obráceně jako ta moje a botníčky byly různě anarchisticky a nevyužitě rozstrkány po pokoji nebo v Paajině koutě za stolem... Zato teď to je sama nádhera a účelnost - tedy až na ten degénský kouteček u dveří aneb Zátiší s rohoží a židlí...

No přesvědčte se sami. Ve škole nás učí, že jedna dobrá fotka řekne víc než tisíc slov... Takže - tohle je výsledek naší několikahodinové práce. Opovažte se nám to pohanět :o)

1 - super tlapky s Degénským koutečkem :))) vlevo moje postel a věčný John...

2 - Obytná část: takhle jsme to vyřešily s těma stupidníma botníčkama z MŠ... nakonec to nevypadá nejhůř a je to docela funkční :o)

3 - Paajina polovina: celý se to posunulo do rohu, takže se udělalo místo pod oknem, kde máme botníky. Prostě sakumprásk nááádhera a úúúžasnost, no :))

PS: Ve včerejším příspěvku najdete fotky našeho pokoje, pořízené ještě včera... Docela slušná změna, což?