Jak se staví pomník, díl první

Když jsem se tu posledně pohoršovala nad tím, že na místě největší české letecké katastrofy není ani pomníček, netušila jsem, k čemu moje pohoršení povede. Ve stavu pohoršeném jsem se dostala na internetové fórum, kde diskutují nadšenci do letadel - a zjistila, že asi před měsícem někdo došel k úplně stejnému pohoršení jako já. A přišel s výzvou, jestli by někdo nebyl ochotný se pokusit s tím něco udělat. Zkontaktovali jsme se... a už to lítá. Asi jsem se dobrovolně a po palici a v tu nejvytíženější dobu (jako bych neměla dost diplomek a státnic) poprvé v životě vrhla do činnosti na poli veřejném:

 

POMNÍK PRO SUCHDOL

Opatrnej start katastrofický diplomky

Druhý týden v Praze za mnou. Ten minulý byl rozkoukávací, zařizovací a vůbec aklimatizační. Na jeho konci nám na FSV sdělili, že nás jako vůbec nechtějí lekat, ale že bysme za dva měsíce měli mít napsanou diplomku. Ehm. Takže jsem se rozhodla, že se do toho dám. A dala.

John Denver - Sweet Surrender

Tahle přeúžasná písnička mě provázela většinou Finska. Tou příjemnější, v níž jsem nabrala odhodlání, energii, naději... a rozhodla jsem se nabrat tak trošku novej směr životem. Teď už je sice období "sladkýho odevzdání" definitivně pryč, začíná naopak jedno z nejrušnějších období, co jsem asi kdy zažila... ale ta naděje z písničky dýchá pořád. Dneska jsem ji poslouchala do zblbnutí. Roční pohrávání si s myšlenkou na Změnu skončilo... a já to udělala.

Nový život v novém bytě

Tak jo, návrat do Matičky měst je za mnou. Mám za sebou stěhování, zařizování a týden v novém působišti. Jo, po pěti letech jsem opustila králíkoidní, byť milý domov břevnovských kolejí a přesídlila jsem na opačný konec Prahy. A je tam fajn. Břevnov byl sice Břevnov (moje dřívější končiny byly ty nejhezčí v Praze, to mi nikdo nevymluví)... ale však já se tam možná ještě vrátím. Ale teď mě život zavál trošku jiným směrem.

Jsi zodpovědný za svou Kytku

Můj pokoj byl pro rostlinstvo (kromě plísně) odjakživa místem hrůzy. Péče o pokojové kytky totiž jaksi logicky spadá na obyvatele pokoje. A já na zalívání kytek nikdy nemívala ty správný buňky. Takže kytky skomíraly, hynuly a ty nejodolnější jen přestaly růst. Takže se mi logicky nelíbily a o to menší byla motivace se o ně starat. Jenže časy se mění... a ze mě se stala vášnivá chovatelka kytky. Chovatelka téměř doslova.

Já versus facebookový reklamy

V posledních dnech jsem vytáhla do svaté války. Do svaté války za svou čest a hrdost - z principu se totiž odmítám koukat na idiotský reklamy na hadry, hubnutí a mimina, který mi fejskniha poslední dobou stále sveřepěji podstrkuje. Je čím dál drzejší. Takže jsem se rozhodla jednat!

Všechno tady bude žlutomodrý!

Dejte dítěti barvičky a čekejte pohromu. A dejte mně barvičky na sklo a čekejte pohromu na druhou. Koupila jsem si včera slupovací barvy na sklo, abych si mohla ozdobit novou kytaru, která má poněkud nevýraznou barvu a moc velkou prdel, která prostě nutně potřebuje být opticky rozbita. Loupací barvičky na sklo jsou na lakovaný povrch kytary ideální - nepoškodí ho a dají se vždycky sundat...