Velký přelet: Přetah do muzea

Malý krůček pro tůčko, ale velký skok pro Velký přelet. Naganský expres je konečně po třičtvrtě roce montážních prací doma, na svém místě v kunovickém leteckém muzeu. 

Zpěvy novoroční 2016/2017

Starý rok se překulil v nový a já opět bilancuju. Letos jsem už dávno věděla, o čem to bude, ale dlouho jsem nevěděla, co k tomu bude znít. Nakonec jsem vybrala opět dvě písně. Nejsou to ty vůbec nejoblíbenější za letošek. Jsou to ale písně, které se něčím trefily do okamžiku, v němž zazněly,  zasáhly cíl a vryly se pod kůži.

 

Velký přelet a Záchrana 1003: od demontáží do cíle

Záchrana dvou letounů TU-154M reg. č. 1016 ("Naganský expres") a 1003 ("Prezidentský dostavník") v režii Leteckého muzea v Kunovicích. Výběr toho lepšího od podzimu 2015 do konce roku 2016, kdy byly oba letouny úspěšně přemístěny do svých nových domovů.

Převoz DC-3 OK-XDM z Ruzyně

Takový malý pražský přelet Dakoty, která donedávna stála u letiště, do leteckého muzea ve Kbelích. Nemohla jsem si to nechat ujít a ač byla noc a navíc po našem bytovém vánočním večírku, zašla jsem se na start podívat.

Velký přelet

Pohled do zákulisí největší přepravy letecké techniky v historii ČR. Nakládka, přípravy, tři dny cesty z Prahy na Moravu i závěrečné přijetí v Kunovicích. Fotografie publikovány též na Technet.cz:

http://technet.idnes.cz/stehovani-tu-154-praha-kbely-kunovice-dbh-/tec_technika.aspx?c=A160922_210734_tec_technika_sit
http://technet.idnes.cz/stehovani-tu-154-01t-/tec_reportaze.aspx?c=A160925_101431_tec_reportaze_vse
http://technet.idnes.cz/stehovani-naganskeho-expresu-tu-154-dtp-/tec_technika.aspx?c=A160927_124856_tec_technika_vse

Velký přelet: demontáž centroplánu a přípravy k převozu

Finální přípravy k převozu Naganského expresu TU-154 ze Kbel do Kunovic, aneb jak odmontovat to, co nikdo nikdy odmontovat neměl... A poslední přípravy na poslední cestu. Publikováno také na Technet.cz.

Velký přelet: demontáž kýlovky

Kterak naše tůčko přišlo o ocas. Publikováno také na Technet.cz.

Velký přelet aneb Podpořte dobrou věc a udělejte radost bandě cvoků

Když jsem před necelými třemi měsíci psala silvestrovské zhodnocení roku, měla jsem neodbytný pocit, že to je vlastně jakési rozloučení s celým blogem. Tečka za osmi rokama psaní a sdílení střípků života se známými i neznámými. Jenže pak začal rok 2016 a věci, které v roce 2015 začaly, se rozjely a nabraly grády. A já vám o nich prostě musím říct - za prvé proto, že si myslím, že to je prostě něco úžasného... a za druhé proto, že bych vás moc ráda požádala o pomoc. :o)

Velký přelet na Startovač.cz

Dostala jsem se tam, kam patřím. Dostala jsem se mezi bandu kovanejch bláznů do letadel, kteří se rozhodli, že vlastníma rukama rozeberou dvě obrovský dopravní letadla, překrásný technický památky a legendy, které vozily prezidenty nebo hokejisty z Nagana... :) a že je odvezou do muzea do Kunovic a tam je zase postaví. :o)

(Na víc fotek se můžete podívat třeba tady.)

Je to šílenost, ale zatím nám jsou všechny mocnosti nakloněny a plán klape. Co klape... on letí! Protože přestěhovat takový letadlo není levná věc a my jsme nadšenci, rozhodli jsme se požádat o pomoc veřejnost - doufali jsme, že takových maskovaných nadšenců je víc. :o) Vypsali jsme kampaň na Startovači, kde si lidé můžou koupit různé drobné odměny a podpořit tak nějakou akci. Nu... a my jsme tu sumu, která vypadala zprvu naprosto děsivě, překonali během necelých dvou dní. :o) Nejen my jsme šílenci! Šílenců je všude plno a když se vám podaří je oslovit, dějou se neuvěřitelný věci. :o) Takže jsme vybrali nejen na dopravu rozmontovaného letadla, ale také na nástupní schůdky, až bude letadlo stát v muzeu. A na vydláždění pod ním. A teď syslíme kačky na opravu laku a jeho konzervaci, protože to nebohý éro stálo venku sedm let a pěkně opršelo. 

A proč vám o tom povídám? Za prvé proto, abyste vůbec věděli, že se něco tak nádherně šílenýho děje... a za druhé proto, že ta naše financovací akce trvá ještě týden. Přesně do středy 23. 3. Pokud vás to jen trošku zaujalo a chtěli byste udělat radost partě cvoků, která víkend co víkend už dýl než rok jezdí do Kbel šroubovat a mlátit do letadel... tak je to velmi snadné. :o) Stačí poslat dárcovskou SMS (viz níže) nebo si pomocí internetové platby nebo příkazu k úhradě zakoupit vybranou odměnu. Budete z toho mít dobrý pocit a památku na celou akci: můžete si pořídit leccos od perníkového letadla přes originál šroubek z našeho éra až po vlastní jméno vyšité na sedačce v kabině pro cestující nebo pro posádku. A to se přece vyplatí! :o) 

Zkuste se na naši kampaň podívat. Pomůžete dobré a prospěšné věci, pomůžete zachránit unikátní technickou památku a zpřístupnit ji veřejnosti. 

A mně (a celé partě) uděláte obrovskou radost. :o)

Teri, letový zapisovač a asistentka kapitána Velkého přeletu .o)

Velký přelet na Startovač.cz

Velký přelet aneb Jak jsem se dostala tam, kam patřím

Loňskej rok byl rokem zázraků a haluzí, který se zazelenaly a snad jednou i vykvetou. Jednou z nich byla jedna taková zvědavá výprava na kbelský letiště, podívat se zblízka na letadla, dva bývalé vládní speciály Tu-154, obrovský třímotorový potvory, na který jsem se chodila koukat zdálky zpoza plotu snad už dobrejch pět let. Překrásný stroje, který po několika letech opuštěnosti adoptovalo Letecký muzeum v Kunovicích a rozhodlo se, že je rozmontuje, po silnici odveze z Prahy do Kunovic a pak zase složí. :) A tak tam banda mechaniků a nadšenců tráví už rok víkendy a šroubuje, šroubuje, šroubuje... 

Dobře ulítlej nápad, žejo, ten by stál za bližší prozkoumání. A tak slovo dalo slovo, známej odkázal na známýho a ten odkázal na známýho...

...a pak jsem tam najednou byla na reportážní návštěvě, prolízala skrz naskrz dvě velký éra pro 150 lidí, se kterýma lítával kamarád, kterejma lítali prezidenti, z nichž jedno přivezlo hokejisty z Nagana... a byla jsem okouzlená a fascinovaná. Jak krásou těch strojů,  tak nadšením těch lidí kolem. 

Návštěva se tehdy protáhla do pozdních večerních hodin. Den utekl, najednou byl večer a my stáli pod monumentálním ocasem letadla, tyčícím se do dvanáctimetrové výše, nasvíceným světlomety z jeřábu, jako by to byl nějaký pomník, a fandili jsme jako při finále nějakého sportovního zápasu a pozorovali jsme, jak ten jeřáb tahá za ocas, který se kluci snažili sundat. No... protentokrát tým konstruktérů Tupolevu vyhrál. :-)  Když pak šéf rozmrzen z neúspěchu prací toho dne slezl z ocasu a rozhlídl se, uzřel mě a s upřímným údivem pravil "jé, vy jste ještě tady?" 

Zamilovala jsem se. Zamilovala jsem se do toho šílenýho plánu, do nadšení těch kluků... a začala jsem víkendy ve Kbelích trávit takytéž. A postupně jsem povyšovala z mediální vlezky přes mistra provianťáka a svačinářku, přes morální podporu a dokumentaristku až na oficiální letový zapisovač, tiskovou mluvku, palubního průzkumníka a asistentku kapitána Hrubce. :o) 

Je to jedna velká šílenost. Trávit víkendy ve vymrzlým letadle, navlečená do tří až čtyř vrstev oblečení, šplhat nahoru dolů po žebříku, nosit si ráno v batohu litry vody, aby bylo z čeho vařit kafe a čaj, protože zahřívat se je neustále potřeba... nu, a večer pak padnu do postele a zase jsem neuklidila, zase jsem se nic nenaučila na státnice, zase jsem se neprotáhla na žádném pořádném výšlapu.

Ale stojí to za všecka drobná nepohodlí. Ten pocit, že jste tam, kde jste prostě MĚLI skončit; že se tím zakončil obrovskej řetězec náhod a shod okolností... ten pocit stojí za všecko. 

PS: Kdybyste si náhodou o akci chtěli přečíst víc a sledovat, jak se vyvíjí... můžete tak učinit na webové stránce Leteckého muzea v Kunovicích, případně v médiích - doporučuju svůj domovský Technet, kde se starám o pokrytí celé akce.

• Vládní tučka vozila prezidenty i hokejisty, teď se chystají na Moravu
• Akce, jakou Česko nevidělo. Rozebírání letadla TU-154 trvá tisíce hodin

Pozdrav z cest a z fungl nový krásky

Nad tímhle světem už hvězdy nepadaj, 

to jenom letadla někam míří... 

Dobrá zpráva - první polovinu neočekávané cesty mám zdárně za sebou. Pěkné to bylo. Ovšem největší haluz byla, že z Londýna do Budapešti nás vezlo DEN služebně starý letadlo! Už když jsem ho viděla na ploše, A320 s konečkama křídel zahnutýma vzhůru,  říkala jsem si, že tohle bude novej kousek. Ona je to docela novinka.

Když nám pak nevídaně sdílnej pilot na konci asi 10minutového monologu sdělil, že sedíme v úplně nové mašině a ať se k ní chováme pěkně... ano, mluvil o letadle jako o ní, "Take care of her" - moje teorie, že letadla jsou holky, je správná! :o] 

... došlo mi, že bude asi fakt HODNĚ nový, když to říká i pilot. Po nezbytné revizi kokpitu /a posádky :o] po přistání jsem se dověděla, že tohle bylo desáté přistání. /"Pořád je tady ta tovární vůně, cítíte to?"/ . 
Nicméně v rozespalosti jsem usoudila, že to "yesterday" jsem předtím zaslechla nějak omylem.

Nebylo to omylem. Na netu jsem později po zadání registrační značky HA-LWS zjistila, že tuhle krásku převzala společnost 30.4.2013. A já v ní seděla včera, tedy 1.5. No... tebe jsem, holka, měla pokřtít. Kdybych to bývala věděla, tak bych si na tvý zdraví to víno během letu dala. 

Tak ať ti to lítá, pohodlně a dlouho. A ať o tobě nikdy nemusím psát jinak než v dobrým!

Letecké katastrofy po našem: Matlomaďaři 1954

Další díl katastrofkového seriálu patří do minisérie, kterou jsem si soukromě nazvala Pat a Mat za kniplem. Při prolézání literatury a archivů jsem narazila na několik nehod, nad kterými doslova zůstává rozum stát... a které by proto byla zatracená škoda nezpracovat. Patří sem i tahle, která byla původně plánována jako vánoční speciál. Na svátky se hodila nejenom datem, ale především určitou komičností a šťastným koncem. Ideální odlehčené sváteční čtení.

Jaká je pravděpodobnost, že dvě letadla stejné společnosti, stejného typu, na stejné trase, budou muset v rozmezí jedné hodiny nouzově přistát na poli... poté, co piloti obou letadel nezávisle na sobě spáchají tytéž chyby? 

Dva "nouzáky" během hodiny.
Kuriózní letecká nehoda skončila šťastně

V zákulisí letiště: Autíčko, co vodí letadla

Poslední dobou jsem nějak opomíjela zde sdílet výsledky svého pracovního působení. A že toho nebylo málo. Už v říjnu 2012 vyšla katastrofka věnovaná suchdolské nehodě z roku 1975 a v prosinci pak čtvrtý díl  reportáží ze zákulisí letiště, tentokrát trefně věnovaný zimní údržbě drah. Jo a mezitím se taky opěvoval Dreamliner a oplakával Dreamliner.

No a před pár týdny došlo k unikátní reportážní družbě letecké sekce Technetu /tedy mě/ a videotýmu iDnesu. Výsledkem je slibně rozjetá spolupráce na několika dalších letištních reportážích... 

Auta follow-me vodí letadla v mlze a pomáhají nejistým pilotům

COTAMTIIDIOTIKSAKRUVYVÁDĚJ

...zněla moje dnešní první ranní myšlenka. Nikdy bych neřekla, že za správných okolností dokážu vyletět z postele s ještě zalepenýma očima. Do normální vstávací doby mi zbývala hodina a mě probudil řev leteckejch motorů. Ale jako fakt ŘEV. 

V zákulisí letiště: Letové ověřování

Pod docela obyčejným názvem se skrývá velezajímavá činnost, díky níž mohou letadla snadno a hlavně bezpečně létat a přistávat. Navádí je pozemní navigace - a ta musí ukazovat přesně. A aby přesně ukazovala, o to se stará specializovaný tým lidí a letadel, za kterými jsem se vypravila s foťákem... a výsledkem je druhý díl letištního seriálu. 

Mám ale pocit, že bych tentokrát měla udělat i druhou neoficiální a neprofesionální polovinu, do níž zahrnu taky svoje slastné slintání nad modrou oblohou a letohrádkem Hvězda pod náma při kalibračním letu, letmý pocit dotčenosti, když jsem před "hopsáním" na kontrolním klesání dostala zvracecí pytlík, úžas z toho, že i letadla se odemykají obyčejným klíčkem a poučování kalibračních pilotů, že vaření je důležitější než lítání a ať se sebou něco udělám. Nu, tahle reportáž stála ve všech směrech za to.

Jak se kalibruje letiště, aby letadla trefila na zem

V zákulisí letiště: Oprava dráhy

Usoudili jsme v redakci, že na léto, dobu dovolených, kdy do letadel sedají i ti, kteří se na ně jinak dívají s respektem a možná i s obavami, existují i vhodnější témata než letecké katastrofy (ty si necháme zase na podzim). A tak jsem se dala do nového seriálu, který ukazuje tu přívětivější tvář leteckého světa - kde věci fungují tak, jak mají. Tak ho koukejte sledovat - až poletíte na dovolenou, budete moct před známými dělat chytré, jak všemu rozumíte :o)

První díl je ryze aktuální. Pražáci, všimli jste si, že v poslední době lítají letadla nízko nad Prahou - a už nezvykle dlouho? To proto, že se přistává na vedlejší dráhu; ta hlavní se opravuje. Po dlouhých padesáti letech v provozu. Vyrazila jsem tam na zvědavou fotoreportáž. 

Kilometr dráhy rozkopaný. 

Takovou opravu ruzyňské letiště nepamatuje

Letecké katastrofy po našem: Bratislava 1919

Tentokrát mě technetí katastrofkový seriál zavedl hodně hluboko do minulosti. Tentokrát došlo na úplně první leteckou havárii u nás. Bylo 4. května 1919 a do Československa se vracel z exilu ministr války, politik, diplomat, voják, pilot a vědec Milan Rastislav Štefánik. Nedoletěl. Těsně před přistáním na provizorní plochu u Bratislavy se jeho letadlo zřítilo a havarovalo - nikdo ze čtyř lidí na palubě nepřežil. Co přesně se stalo, to se už asi nikdy nedozvíme. Slovenští nacionalisté dodnes rádi vytahují teorie o atentátu podníceném Benešem nebo Masarykem. Spekuluje se i o mylném sestřelu. Nicméně podle odborníků a podle dostupných dokumentů se zdá, že Štefánika zabila klasická shoda blbých okolností. Počasí, technika... a lidská chyba.

První letecká nehoda v ČSR
připravila před 93 lety Slováky o naději

Letecké katastrofy po našem: Norimberk 1960

Další díl katastrofického seriálu se věnuje snad nejzáhadnější letecké nehodě, která se v našem letectví udála. Nestává se běžně, aby letadlo, klidně letící v normální letové hladině, najednou prostě spadlo k zemi – roztrhané na kusy. Ale přesto se to stalo – letadlu ČSA, které 28. března 1960 mířilo z Prahy do afrického Mali. Asi půl hodiny po startu se blížilo k německému Norimberku, když se něco stalo. To něco způsobilo, že letadlo přešlo do klesání, odtrhl se mu kus ocasu, motory a křídla. Co ale bylo to NĚCO, to nikdo neví. Němci tvrdili, že to byla porucha nebo chyba pilotů. My jsme tvrdili, že Němci nemají pravdu. Rusové tvrdili, že to byla americká nebo německá protiletadlová střela. Dnes se odborníci přiklánějí k názoru, že to byla konstrukční vada – kterou Rusové prostě nechtěli přiznat. V archivu jsou prý ruské posudky, o nichž neměli čtyřicet let tušení ani samotní čeští vyšetřovatelé. Asi bych se měla naučit rusky. Třeba se pak konečně dozvím, co se tam tenkrát doopravdy stalo.

Letadlo ČSA se zřítilo u Norimberka.
Podle Rusů bylo sestřeleno

Letecké katastrofy po našem: Ruzyně 1973

Další z technetího katastrofického seriálu je věnován nejututlanějšímu leteckému průseru na našem území. Fungl nové sovětské letadlo se pár vteřin před dosednutím na dráhu zbláznilo, přestalo poslouchat piloty a zamířilo si to dolů rovnou za nosem. Spadlo půl kilometru před ranvejí a protože mělo ještě slušnou zásobu paliva a velkou smůlu, stala se z něj ohnivá koule. Velká smůla a nepříliš povedenej zásah hasičů znamenaly smrt pro 66 lidí, rovné 2/3 ze stovky na palubě.
O nehodě se napsaly dva krátké článečky a pak nastalo ticho, nic se nestalo. Vsadím se, že tohle ticho muselo nastat ve chvíli, kdy z výslechu pilotů a z ohledání trosek vyplynulo, že za havárií byla chyba konstruktérů a pilotů. Letadlo mělo tak složité ovládání přistávacích udělátek, že bylo otázkou času, kdy tuhle chybu někdo udělá. 

Seriál: Nezkušení piloti
a složité ruské letadlo zabili na Ruzyni 66 lidí

Tahle nehoda mě podivně fascinuje jako světlo můru. Už jen to kdysi úmyslně vytvářené šero kolem ní mě nutí kroužit kolem a snažit se pochopit, proč všechny ty tajnosti. Proč se ani do závěrečné zprávy, která nebyla určena ke zveřejnění, nemohla napsat příčina nehody a místo toho se mlžilo, že kvůli poškození letadla nebylo možné zjistit a bla bla bla. Proč z vyšetřovacího spisu zmizel přepis záznamů z černé skříňky, přepis radiokomunikace a veškeré fotky. Proč, proč, proč.
Ale ze všeho nejvíc mi vrtá hlavou, jak skončili ti nešťastní piloti. Ano, udělali chybu, ale tu mohl udělat kdokoli. Těsně po havárii riskovali svoje životy tím, že se vrátili do hořících trosek a snažili se odtamtud dostat co nejvíc lidí. Za to si zasloužili obrovský respekt. Ale mám nepříjemný pocit, že tehdejší sovětská společnost zrovna na tohle moc nehrála...

Letecké katastrofy po našem: Srbská Kamenice 1972

Před 40 lety spadlo na severu Čech jugoslávské letadlo. Spadlo proto, že mu nějakej hajzl dal do zavazadláku bombu. Pád z 10 kilometrů zničil životy 27 lidí, zázrakem přežila jen letuška Vesna Vulovičová. Na katastrofce k téhle nehodě jsem si dala záležet. Nejen proto, že to je 40 let a bylo potřeba kvalitou vyniknout před konkurencí, protože o tom bude psát každej, kdo někdy letadlo viděl. Ale hlavně proto, že kolem téhle události se traduje tolik polopravd a celonesmyslů, že jsem se rozhodla si na nich zgustnout. No, myslím, že se celkem zadařilo:

Teroristický útok nad ČSSR přežila jen letuška,
padala z 10 km

A protože jsem zvědavá a nejvíc zajímavostí se dovíte přímo na místě, rozhodla jsem se, že si do Srbské Kamenice ve výroční den zajedu. Tajně jsem doufala, že se tam opět ukáže letuška Vesna, která se sem často vrací /s nadsázkou o sobě říká, že je víc Češka než Srbka, protože má většinu české krve/ a že si s ní budu moct popovídat. Vesna tentokrát sice nepřijela, ale i tak byla cesta na sever svým způsobem zajímavá... Původně jsem sem hodlala vložit fotky, ale protože mi nešlo nastavit i zobrazení popisků, odkážu vás na normální fotoalbum. Ony ty popisky jsou tentokrát docela potřeba...

REPORT: Srbská Kamenice - 40 let od nehody letadla YU-AHT

Letecké katastrofy po našem: Ruzyně 1977

Když jsem před měsícem začala plánovat, jaká "katastrofka" bude ta další, měla jsem jasno celkem rychle. Srážka dvou letadel ČSA na Ruzyni, která otevřela rok 1977 - pro československé letectví šťastně zlomový - a kterou nepřežilo jenom jedno z letadel. 66 lidí a druhé letadlo vyvázlo bez úhony nebo s drobnějšími šrámy. Může být lepší námět na dny, kdy ještě doznívá sváteční nálada a začíná fungl nový rok?

Seriál: Rok 1977 začal „šťastnou“ leteckou srážkou.
Od té doby létají ČSA bez nehody

Od doby, kdy mi Technet konečně zařídil autorský profil, mi "moji" čtenáři můžou posílat maily. Přímo mně, žádná diskuse. A posílají. Dneska jsem ale nestačila zírat. Takový řetězec náhod mě už dlouho nepotkal.