Nový život v novém bytě

Tak jo, návrat do Matičky měst je za mnou. Mám za sebou stěhování, zařizování a týden v novém působišti. Jo, po pěti letech jsem opustila králíkoidní, byť milý domov břevnovských kolejí a přesídlila jsem na opačný konec Prahy. A je tam fajn. Břevnov byl sice Břevnov (moje dřívější končiny byly ty nejhezčí v Praze, to mi nikdo nevymluví)... ale však já se tam možná ještě vrátím. Ale teď mě život zavál trošku jiným směrem.

Do červnových mediálkovních státnic to dotáhnu v novém působišti, ve Štěrboholech. V novým bytě se starejma lidma, který znám už roky, přesněji řečeno od nějakejch šestnácti, od gymplu. A vlastně je to fajn.

Je to fajn, slízat se ráno v období snídaně a tlachat o všemožným i nemožným.

Je to fajn, slízat se večer u vína a tlachat o ještě všenemožnějším.

Je to fajn, když nad skoro váma neustále hučí letadla, protože nad váma vede vzletovej a přistávací koridor z Ruzyně.

Je to fajn, prolízat neznámý okolí a hledat nový keše v nevybranejch končinách.

Je to fajn, podnika objevný vyhlídkový jízdy autobusem po neznámejch končinách a objevovat, co kde vlastně je.

Je to fajn, nemít za okny plochodrážní stadion, kde třikrát do týdne řvou motorky, a ve vedlejším bloku nemít legendární klub Hvězda, odkud každou noc táhnou velmi veselí a hluční mladí.

Je to fajn, zařídit si konečně vlastní koutek vlastním, vlastnovkusně vybraným nábytkem.

Některý věci ale samozřejmě fajn nejsou...

Není fajn jezdit do školy s přestupem.

Není fajn, že vás přímá tramvaj nedoveze až před školu.

Není fajn nemít odhad na dobu dojezdu. Pět let jsem byla zvyklá, že stačí vyrazit půl hodiny před začátkem školy. Najednou s hrůzou zjišťuju, že občas nestačí ani hodina - stačí jít na jinou trošku jinou zastávku a sednout do blbýho autobusu, kterej vás nezaveze na metro za pět minut, ale na další zastávku metra za půl hodiny.

Není fajn nemít v dosahu velkej a lacinej Kaufland.

Není fajn nemít blízko Hvězdu, Šárku, letiště a Ladronku.

Není fajn mít chrápající spolubydlící.

 

Ale když se to vezme kolem a kolem, ty výhody převažujou. A ten zbytek?

Odhad na dojezd se vycvičí a na přestup se zvykne.

Do Kaufu se dá jednou týdně zajet na velkej nákup.

Do Hvězdy, Šárky a na letiště se taky dá dojet. A ruku na srdce, já tam taky jezdila jednou za čtvrt roku, i když jsem bydlela na Hvězdě... to se teď jen ozývá můj legendární pocit omezenejch možností, kterej značně nemám ráda.

Na chrápající spolubydlící se seženou kloudný ucpávky.

 

A jak mi bude?

:o)

Myslím, že v tomhle nádherně zabydleným koutě mi bude fajn. Myslím, že na tak velký a báječně pohodlný nový posteli se zvládne i to učení na státnice. A psaní diplomky, samozřejmě. Za dva měsíce by měla být nahrubo hotová. No ehm.

A chystání se na novej start, novou etapu studia i života. Loni něco skončilo, letos něco začne. Dneska jsem TO udělala. Kostky jsou vrženy.

Ale zatím nepřemejšlejme o tom, co bude, nýbrž radujme se, veselme se. Konečně bydlím aspoň trošku ve vlastním! :o)