Asi začnu kouřit...

...pomáhá to na alergii! Nevěříte, nerozumíte, nechápete? Já taky ne. Kdo by taky chápal, že alergickou rýmou zabetonovaný nos odpuchne po inhalaci cigaretového kouře? No, asi měla pravdu mamka, když to komentovala slovy "Ty musíš bejt vždycky jiná..." Ale že až tak? 

Bolí vás uši v letadle?

Mě až donedávna jo. Teď už ale konečně vím, co s tím! Po cca čtrnácti letech, kdy jsem létala s obavami z přistání, se mi letos konečně dostalo účinné a vcelku prosté rady. Už nebudu muset potupně skučet bolestí při klesání letadla a chodit pak ještě několik hodin po letišti nahluchlá se zalehlýma ušima... a vy, pokud se vás tenhle problém týká taky, už snad taky ne.

Pink Floyd - Coming Back to Life

Vracím se do života, aspoň písničkou. Po hodně dlouhé době vám zase posílám pár tónů a slov k zamyšlení... čím to je? Asi tím, že mám pocit, že se do toho života doopravdy vracím. Velká naděje se splnila a prázdniny mě zase postavily na nohy; doufejme, že to vydrží. A kdo chcete, hledejte si v písničce hlubší smysl... je jich tam spousta. Hlavně proto patří k mým nejoblíbenějším už pěkných pár let.

Můj život slovy jiných

Na Facebooku se ke mně dostala zajímavá věc. Trošku to připomíná takové ty nekonečné a časově náročné mailové dotazníky; tohle ale mnohem zajímavější. V čem to spočívá? Odpovídáte na otázky názvy písní JEDNÉ skupiny či interpreta. Neváhala jsem a zkusila to taky (po vyřešení dilematu jestli U2 nebo Pink Floyd - rozhodla jsem se pro U2, rozhodně to vyzní optmimističtěji :o) - a výsledek se mi docela zamlouvá. Nezkusíte to taky? Pod článkem v komentářích je místa dost... Budu se případně těšit!

Pozdrav z prázdnin

...aneb Škoda, že mám pořád morálku v rizikovém stavu, namontovala bych vám prázdninovou pohlednici i s obrázkama :o) Zásoby mé tvůrčí energie jsou zatím ale stále poněkud ztenčené a zdá se pravděpodobné, že kdybych je vypleskala na hraní s Photoshopem, už byste se nedočkali blogu. Škoda, ale co, nelze mít všecko. Tak tedy... pozdrav z prázdnin, byť jen v textové podobě, k vám letí. Jako když malá Terinka psávala domů pohlednice z lázní...   

Po týdnu v angloirské divočině...

...ještě pořád žijeme, což je hlavní. Žijeme poněkud unaveně a hekticky, ale fajn. Za týden jsme toho stihly vidět a zažít tolik, co bychom jinak viděly a zažívaly asi rok. Nacestovaly jsme stovky kilometrů všemi dopravními prostředky kromě tramvaje (a to jsem doufala, že se popovezu aspoň jednu zastávku v blbé Praze), poznaly hodně lidí, viděly hodně míst. Totálně jsme překopaly plány, moc jsme si neodpočaly, ale na odpočinek bude čas doma... Letošní Irsko s anglickým začátkem a koncem je opravdu hodně divoký. A protože se říká, že jedna fotka je za tisíce slov, tak vám radši ukážu, co jsme zažily, než abych to psala... Ať se líbí.

Cestovní horečka stoupá...

Za tři dny touhle dobou budeme přistávat v Londýně. Je tedy nejvyšší čas zahájit pořádné přípravy. Balím, chodím od bratra do kuchyně, převažuju nabíječky k bateriím na kuchyňské váze a rodina ze mě šílí. VŽDYŤ MÁŠ JEŠTĚ CELEJ JEDEN VELKEJ BÁGL!!! Já vím. Jenomže... takhle se projevuje letištní fobie. Že mi přijdou na to, že můj kufr váží 20,123 namísto 20 kilo a dají mi příšernou pokutu. Nebo že moje příruční zavazadla mají víc, než povolených 12 - a nepustí mě do letadla!!! Ááá. Nezbývá mi nic jinýho, než si z toho dělat srandu. Vím, že u ČSA bylo odjakživa pohodový odbavení (Sedláčkovic 36 a asi 28 kilo místo předpisových 23 loni při cestě z Dublinu budiž toho důkazem). Já vím. Jenomže je krize a aerolinky začaly přísnějc hlídat váhu zavazadel... a... blablabla... prostě, fobie je fobie, strach bez rozumnejch argumentů. Ach jo. Už abysme tam byly.