Pozdrav z prázdnin

...aneb Škoda, že mám pořád morálku v rizikovém stavu, namontovala bych vám prázdninovou pohlednici i s obrázkama :o) Zásoby mé tvůrčí energie jsou zatím ale stále poněkud ztenčené a zdá se pravděpodobné, že kdybych je vypleskala na hraní s Photoshopem, už byste se nedočkali blogu. Škoda, ale co, nelze mít všecko. Tak tedy... pozdrav z prázdnin, byť jen v textové podobě, k vám letí. Jako když malá Terinka psávala domů pohlednice z lázní...   

Milí přátelé, kamarádi, známí a rodino!

Konečně jsem se odhodlala napsat vám tenhle prázdninový pozdrav. Myslím, že většinu z vás časová prodleva od posledního příspěvku nikterak nepřekvapuje; kreativitou jsem nehýřila před prázdninami, tak proč bych jí měla hýřit teď, že ano. Zdá se ale, že se začíná blýskat na lepší časy - tenhle vzkaz vám píšu dobrovolně, bez nátlaku, ba dokonce i s jakous takous chutí... Takže se můžem všichni společně těšit, že bude snad ještě líp.

Jak se všichni máte a co děláte, jak trávíte tohle rozmarné léto? Já mám po X letech zase jednou opravdovské, pořádné, stoprocentní prázdniny. Takové ty rozlítané, kdy trajdáte z místa na místo s otočkou doma a léto uteče tak rychle, že ani nevíte, že uteklo. Stihla jsem toho letos strašně moc... a ještě toho taky hrozně moc stihnu. Koukejte:

Týden doma po příjezdu z kolejí. Chystání do Irska a dva dny u Májky v Brně. Ťapání po městě a lovení keší, klasika.

Irsko s anglickým začátkem a koncem. Tři týdny věnované mé velké lásce, zelené ostrovní zemi. Letos to bylo extrémně nabité a náročné, ale možná ještě o to hezčí a cennější... Na blog, jak jste si všimli, nebyly podmínky ani čas. Jestli se dočkáte nějakých vzpomínek a postřehů? Kdo ví... 

Týden doma na vzpamatování.

Hory s bratrem, cca týden. Perfektní akce bez rodičů, bez dozoru, s dostatkem financí, počítačem a kytarou - co víc si přát? Každý den pěší výlet, nachozeno průměrně 15 km denně, nalezeno 24 keší, jedna neúmyslně zničena. Paráda, ne?

Týden doma na vyprání a flákání. Ten se chýlí ke konci právě teď.

Moře s bratrem a mámou. Odjíždíme pozítří, klasicky sockovsky po česku do Chorvatska, busem a se zásobou jídla v kufrech. A už se hrozně těším, až se vyplácnu na sluníčko a nebudu muset nic dělat, nikam chodit, nic řešit. Ještě před několika lety mě taková představa, vyvolávající duchy nekonečných Mořských koníků, děsila svou monotónností a nudou. Teď se toho nemůžu dočkat. Asi stárnu...

Přelom srpna a září, chudák bratr nakluše do školy, já se budu tak různě poflakovat doma a jinde ještě skoro měsíc.

Pár dní u Paaji na chalupě v Telecím. Výlety, flákání, žranice, chlastanice a hledání keší. Optimální program.

Křídla 18. - 20. 9. Fest, pohoda, probdělý noci s kamarádama. Stará parta se musí aspoň jednou za prázdniny sejít... Bigy, p**o!!!

A pak začnou nájezdy na Prahu. Toho největšího, hrozby 4. září coby opravného termínu zkoušky z kulturálek, jsme byly s Paajou zázračně ušetřeny, splnivše předmět na velmi dobře. Zázraky se dějou a než by vyučující měla na opravným termínu šedesát lidí, asi se slitovala a posunula hranici bodů pro splnění...  

Co dál, zápisy... 21.-23. září. Do té doby by to navíc chtělo dodělat resty - jedna domácí písemka, dvě eseje, jeden projekt - s tím to vypadá bledě už teď... :) No, Dita je fajn, asi se uvidíme i za rok. Ovšem šlerkoviny by to chtělo dodělat. Uvidíme, snad se koncem prázdnin morálka zvedne... Bude muset.

Nástup na koleje. Termíny ještě nejsou, leč obvykle to bývával poslední týden v září. Bylo by vlastně i fajn spojit to se zápisem... Úkol je jasný: čím dřív, tím líp! Hlavně se nastěhovat dřív než druhá polovina buňky a zabrat si tu výhodnější polovinu: přístupnou skříňku v kuchyni, levé umyvadlo v koupelně a podobně.

A... necelej týden příprav v Praze? Má cenu vracet se na tři, čtyři dny na otočku z kolejí domů, a pak zase jet zpátky? Jasně že nemá. Znovurozkoukat se ve staré dobré matičce, zabydlet se, vybalit všechen ten bordel z kufrárny, dotáhnout skříň a Johnyho, vyrazit na jeden dva výlety, polovit nějaký keše. 

No, a pak to zase vypukne. Letošní rok je skandální: poprvé za dobu mého vysokoškolského působení začíná zimní semestr už v ZÁŘÍ! Skandál neslýchaných rozměrů, vždycky bylo dobrým zvykem začínat v říjnu, kupříkladu loni až 6. 10. ... Letos nás ženou do poslucháren UŽ 29. 9. No co, nenaděláme nic...

Pěkný prázdniny, což? Neodvažuju se říct, že jsou zasloužený; nevím, čím bych si je zasloužila - rozhodně ale už byly potřeba. Po tom půlročním šrumci od prosince do června jsem už fakt potřebovala vysadit jako svině drbání. A zdá se mi, že od návratu z Irska se ten odpočinek začíná projevovat. Pomalu se mi vrací energie: píšu tenhle blog. Fotím. Párkrát jsem už sáhla po kytaře. A už skoro dva měsíce mě nebolely uši!

Zkrátka... letošní léto budiž velebeno.

A vy, ať jste kdekoli, doma nebo na cestách, se mějte hezky... :o)

T.