Bolí vás uši v letadle?

Mě až donedávna jo. Teď už ale konečně vím, co s tím! Po cca čtrnácti letech, kdy jsem létala s obavami z přistání, se mi letos konečně dostalo účinné a vcelku prosté rady. Už nebudu muset potupně skučet bolestí při klesání letadla a chodit pak ještě několik hodin po letišti nahluchlá se zalehlýma ušima... a vy, pokud se vás tenhle problém týká taky, už snad taky ne.

Nechce-li se vám číst celý článek, nebudu vás trápit. Onu dobrou radu najdete na úplném konci... 

Napřed ale troška teorie (biologové nebo doktoři mi odpustí přílišné zjednodušení, takhle jsem to pochopila svým laickým rozumem :o) : Uši v letadle zaléhají, případně začnou bolet vlivem rychlé změny tlaku. Podobně se uši chovají například při potápění. Normálně se tlaky vyrovnají tak nějak samy.

Ovšem v případě, že máte například rýmu nebo od přírody úzkou Eustachovu trubici, může dojít k problému - a ten ucítíte, jakmile letadlo výrazněji klesne nebo stoupne. Obecně ale platí, že horší je přistání. Třeba moje uši jsou velmi spolehlivý výškoměr :o) Jakmile letadlo začne klesat na přistání, ucítím to v uších dřív, než letuška požádá cestující, aby se připoutali. Což dělává docela brzo...

Rad, jak si od těchto nepříjemných pocitů pomoct, je přehršel. Obecně je důležité mít průchodný nos - pokud máte rýmu, vemte si do letadla silné kapky. I když platí zákaz vybalování tekutin na palubě, každá rozumná letuška vám to dovolí. Je ovšem potřeba nakapat si nějakou dobu před přistáním, aby kapky stihly zabrat... A co při samotném krizovém manévru - při přistání? Nejjednodušší, ovšem při větších problémech neefektivní, je časté polykání - stačí žvýkačka nebo bonbon.

Pokročilejším stupněm je tzv. Valsalvův manévr (používaný často potápěči), který soukromě nazývám "přetlačování": nadechnete se, ucpete si nos a pak jím jakoby fouknete, až vám zalehnou - a po polknutí odlehnou - uši. Někdy to pomůže, někdy ne. Pokud se vám už "ucpaly trubky", přetlačování vám nepomůže.

No, a mým osobním přínosem boji s letadlovýma ušima je kombinace obého - při jednom letu se mi osvědčilo následující schéma, využívající místo bonbonu či žvýkačky jakoukouli poživatinu (já si oblíbila mrkev): hryz mrkve, ucpat nos, fouknout do ucpaného nosu, polknout hryz mrkve. Uši zaléhaly a odléhaly střídavě, a nějak nestihly zaregistrovat, že se navíc kolem mění tlak :) Jednou to pomohlo; ovšem všemocný recept to není. Ono je možné, že by mě tenkrát uši nebolely ani bez tohoto postupu. Někdy to bývá horší, jindy lepší - asi záleží na spoustě věcí, typuju to na rychlost sestupu, okolní tlak, možná i typ letadla, cojávím...

Že moje uši nebudou létání milovat, to jsem pochopila už při svém prvním letu, asi v deseti letech cestou na léčebný pobyt do Chorvatska. Ve speciálním letadle se podle mých vzpomínek nenacházela žádná zasvěcená letuška a mladé vedoucí s podobnými situacemi neměly zkušenosti. Ačkoli jsem se celý let mohla zbláznit nadšením, přistání jsem proseděla s rukama na uších a brečící bolestí. A to se opakovalo i při dalších cestách - někdy víc a někdy míň.

Od cca patnácti do dvaadvaceti jsem nelétala. Při cestě do Irska 2007 se situace opakovala. Cestou zpátky jsem vynalezla kombinovaný manévr s mrkví. 2008, Ryanair - nevím, čím to bylo, snad typem letadla, ani jedna cesta mě přiliš nezdeptala, přežila jsem s obyčejným silnějším zalehnutím. No... a letos s ČSA (už jen proto je budu nadosmrti milovat) se konečně stal ten zázrak.

Letěly jsme do Londýna a já byla před cestou docela nehezky nachlazená. Rýma, krk, tak nějak všecko - a proto jsem se před odletem stavila na ORL. Aniž by doktorka věděla o mých letadloušních trablích, varovala mě, že mi rýma může dělat problémy a ať si tedy během letu pořádně kapu do nosu. Než to ale udělám, mám upozornit letušku - to aby si nemyslela, že jsem terorista, co ze svého litrového sáčku s povolenými malými množstvími tekutin hodlá narychlo vyrobit bombu :o)

I stalo se. Před přistáním jsem odchytla slečnu, ta mi kapky beze všeho dovolila - a odešla dozadu. Za chvíli přišel její kolega - a podával mi dva plastové kelímky na pití. "DEJTE SI JE NA UŠI." Nechápavě jsem zírala - načež se mi dostalo vysvětlení, že v kelímcích na dně je vata, navlhčená horkou vodou, ze které se uvolňuje teplá pára. A tím teplem by se člověku MĚLY ROZTÁHNOUT TY TRUBKY v uších, čímž se zprůchodní a tlak se může líp vyrovnat!

Kelímky jsem přijala a neprodleně je umístila na uši. Reakce byla sice očekávaná, ale přesto mě zaskočila intenzitou: Paaja se při každém pohledu na mě začala svíjet smíchy. Ještě štěstí, že se v letadle při přistání nesmí fotit, vyplácala by na mě celou paměťovou kartu... :) O Paajině absolutní konsternaci svědčil i údiv kolemjdoucí letušky. "To je ale kamarádka, co?"

Bezcharakternost kamarádky mi v tu chvíli byla úplně ukradená, prožívala jsem jedno z mála bezbolestných přistání v životě. Rada se osvědčila. Problém, po jehož řešení jsem se marně pídila na internetu, v lékárnách, u doktorů, u kamaráda pilota... se vyřešil náhodou dotazem na zkušenou slečnu letušku. Cestou zpátky jsem si už o kelímky řekla - a přistání bylo opět v pohodě, jen jedno ucho mi mírně zalehlo. Zázrak, zázrak, zázrak.

A protože jsem si hned vzpomněla, že na můj blog čas od času někdo zabloudí poté, co zadá do vyhledávače slova jako Zaléhání a bolest uší v letadle, rozhodla jsem se, že si tuhle zázračnou radu nemůžu nechat pro sebe.

Takže, až příště poletíte a bude se blížit přistání, jednoduše

poproste letušku o dva kelímky s vatou nebo zmačkaným ubrouskem, namočeným horkou vodou, na dně.

Co nejpevněji si je připlácněte na uši, ignorujte vesele se bavící kamarády a kamarádky... a užívejte si bezbolestného přistání.

Snad to pomůže i vám. Šťastný let! :o)