Asi začnu kouřit...

...pomáhá to na alergii! Nevěříte, nerozumíte, nechápete? Já taky ne. Kdo by taky chápal, že alergickou rýmou zabetonovaný nos odpuchne po inhalaci cigaretového kouře? No, asi měla pravdu mamka, když to komentovala slovy "Ty musíš bejt vždycky jiná..." Ale že až tak? 

Byla jsem dneska vyslána na brněnský strojírenský veletrh. Nu což, nabídla jsem se sama, že bych případně pomohla, tak se tak stalo - byla jsem importována do Brna, abych dělala společnost a konverzovala s povídavým zahraničním partnerem "naší" firmy. Úkolu jsem se zhostila patrně uspokojivě - povídavý pán vesele povídal a já mu přisvědčovala, tvářila se chápavě a občas jsem něco podotkla němčino-angličtinou, běžným to veletržním komunikačním nástrojem.

Během velkých včerejších příprav na toto poslání jsem si jaksi nevzpomněla vzít si s sebou kapky do nosu. No co, jeden den bez nich snad přežiju, utěšovala jsem se. Podmínky, panující na místě, mě vyvedly z omylu. Můj nos se příliš nekamarádí s klimatizací a dneska byl nekompromisní - už kolem oběda jsem kapky bolestně postrádala. Smrkání k ničemu (moje alergická rýma vlastně není rýma, ale brutálně napuchlá nosní sliznice, která znemožňuje dýchání), vietnamská mast nestíhala. A horšilo se to - svačinové halušky na stánku slovenských kolegů jsem pojídala tragickým způsobem vidlička jídla, nádech pusou, vidlička jídla. Zároveň to nejde - nosem se dejchat nedá a jíst s otevřenou pusou je humusárna.

Odpoledne běželo a já trávila odpoledne funěním, skryta před lidstvem v kuchyňce a občas si kolegiálně postesknouc s překladatelkou, taktéž alergičkou. Taky jí to tady na veletrhu nedělalo dobře. V mezičasech jsem do sebe házela tu ferneta, tu bechera - bylinky, sakra, ty by přece mohly dýchacím cestám udělat dobře, sugerovala jsem si. Chacha. Tak ne, no; za pár hodin to balíme, doma si nakapu anglický kapky a bude dobře... Za blbost se holt platí a za zapomínání kapek dvojnásob. 

Když se do kuchyňky dostavil tátův kolega a začal z kapsy tahat krabičku cigaret, usoudila jsem, že to je můj konec a že je mi souzeno bídně zhynout na zacpanej nos. Cigaretový kouř přece obvykle dýchání ještě ztěžuje. O to větší byl můj šok, když jsem si asi v půli tátokolegovy cigarety uvědomila, že se mi nos u_v_o_l_ň_u_j_e. Než bylo cígo típnuto, dejchala jsem volně jednou dírkou, což byl zázrak, v nějž jsem nedoufala ani v nejoptimističtějším scénáři.

Nechápala jsem já, nechápal táta, nechápal nikdo. Když jsme s vývojem událostí konfrontovali přišedší mámu, naznala větu z úvodu: "Ty musíš bejt vždycky jiná..." "Budeš muset začít kouřit," uzavřela věc s nadsázkou.

Když jsme po "večerce" odcházeli z firemního stánku, kolega si opět zapálil.

Částečně ze zvědavosti, částečně ze srandy jsem si šla fetnout kouře.

Uvolnila se mi i druhá dírka.

Vzhledem k tomu, že v poslední době mám nos zarvaný imrvere, myslím, že zítra na Křídlech provedeme seriózní experiment. Ozkoušíme, zda to byla náhoda, nebo jestli na tom fakt něco je. A jestli na tom fakt něco je... myslíte, že je zdravější stříkat si do nosu téměř denně dávky silných kapek, nebo si jednou za čas pasivně zakouřit?

Možná jsem se ještě měla tátova kolegy zeptat, jakou značku kouří.