John Denver - Sweet Surrender

Tahle přeúžasná písnička mě provázela většinou Finska. Tou příjemnější, v níž jsem nabrala odhodlání, energii, naději... a rozhodla jsem se nabrat tak trošku novej směr životem. Teď už je sice období "sladkýho odevzdání" definitivně pryč, začíná naopak jedno z nejrušnějších období, co jsem asi kdy zažila... ale ta naděje z písničky dýchá pořád. Dneska jsem ji poslouchala do zblbnutí. Roční pohrávání si s myšlenkou na Změnu skončilo... a já to udělala.

Nový život v novém bytě

Tak jo, návrat do Matičky měst je za mnou. Mám za sebou stěhování, zařizování a týden v novém působišti. Jo, po pěti letech jsem opustila králíkoidní, byť milý domov břevnovských kolejí a přesídlila jsem na opačný konec Prahy. A je tam fajn. Břevnov byl sice Břevnov (moje dřívější končiny byly ty nejhezčí v Praze, to mi nikdo nevymluví)... ale však já se tam možná ještě vrátím. Ale teď mě život zavál trošku jiným směrem.

Jsi zodpovědný za svou Kytku

Můj pokoj byl pro rostlinstvo (kromě plísně) odjakživa místem hrůzy. Péče o pokojové kytky totiž jaksi logicky spadá na obyvatele pokoje. A já na zalívání kytek nikdy nemívala ty správný buňky. Takže kytky skomíraly, hynuly a ty nejodolnější jen přestaly růst. Takže se mi logicky nelíbily a o to menší byla motivace se o ně starat. Jenže časy se mění... a ze mě se stala vášnivá chovatelka kytky. Chovatelka téměř doslova.

Já versus facebookový reklamy

V posledních dnech jsem vytáhla do svaté války. Do svaté války za svou čest a hrdost - z principu se totiž odmítám koukat na idiotský reklamy na hadry, hubnutí a mimina, který mi fejskniha poslední dobou stále sveřepěji podstrkuje. Je čím dál drzejší. Takže jsem se rozhodla jednat!

Všechno tady bude žlutomodrý!

Dejte dítěti barvičky a čekejte pohromu. A dejte mně barvičky na sklo a čekejte pohromu na druhou. Koupila jsem si včera slupovací barvy na sklo, abych si mohla ozdobit novou kytaru, která má poněkud nevýraznou barvu a moc velkou prdel, která prostě nutně potřebuje být opticky rozbita. Loupací barvičky na sklo jsou na lakovaný povrch kytary ideální - nepoškodí ho a dají se vždycky sundat...

Heuréka aneb Novoroční internetové objevy

Čtrnáct dní jsem doma. Svátky za náma, strávené klidně, spokojeně (s vlezlou, ale vlastně neškodnou chorobou), ve chvílích nejvyšší naléhavosti mírně studijně. Až teď začínám ožívat do běžného domácího režimu, což znamená, že začínám znovu vyvíjet dobrovolnou duševní činnost - trápím novou dvanáctistrunnou kytaru (pojmenovanou poeticky Mladá :o), rekonstruuju sousedovic internetový stránky, klofu blogy, odepisuju na miliony mailů a vzkazů, odhodlávám se zpracovat fotky z Finska, připravuju si povídání o Severu pro babičky a dědečky z nedalekého domova důchodců... a tak. A během toho navracení do aktivního režimu jsem učinila pár super užitečných objevů online, o které se s váma prostě musím podělit :o)

Písničkové bilancování: Bitterblue & Good Riddance

Tak jo, šťastnej a veselej. Hlavně ale ať ten rok se dvěma jedničkama na konci není horší, než byl ten minulej. (Vzhledem k tomu, že ten skončenej rok, ani přes úžasné finské zážitky, nepatřil k tomu lepšímu, co mně a mému okolí život dal, se domnívám, že jde vlastně o poměrně skromné přání...). A protože jak na Nový rok, tak po celý rok... tak vám samozřejmě popřeju písničkově. Dneska budou dvě - můj skončený rok 2010 prostě do jedné písničky nenarvete. Teda, dal by se, ale Leaving on a Jet Plane jsem si už vyplácala. Takže dneska to bude Bonnie Tyler, blonďatá Velšanka, co na první pohled vypadá jako pipka křížená s lehkou dámou, jinak majitelka nepopsatelně okouzlujícího chraplavého hlasu (která vás jednou provždy naučí, že nikoho nemáte soudit jen podle toho, jak vypadá)... a američtí Green Day. Na pohled děsivá směs. Ale děsivosti a úchylnosti vás už u mě dávno nemají překvapovat. Tak jdeme na to?