Letecké katastrofy po našem: La Manche 1948

Třetí díl mého katastrofického seriálu byl původně plánovaný až na listopad, a to ještě jen možná. Jaroslavlská nehoda (u níž se možná mimochodem povedlo zjistit příčinu nehody - vždycky mě zamrzí, když lidi umírají po podobných blbostech...) ale vyvolala sérii připomínek podobných sportovních tragédií. Hodně se zmiňovalo zmizení letadla s našimi hokejisty v roce 1948 - ale pořádně se tomu nevěnoval nikdo. A tak jsem redakci navrhla, že by se to teď celkem hodilo... Prošlo to:

Trosky letadla s československými hokejisty nenašli.Zabil je sebevědomý pilot

"Katastrofka" se psala hůř než obvykle - tak už to bývá, když nemáte oficiální materiály a nikdy se nenašel ani vrak letadla. Takže se aspoň propraly pravděpodobné možnosti - klasický smrtící "koktejl" ve složení mizerné počasí, riskující pilot a technická maličkost - v tomhle případě nejspíš přetížení celého letadla. A obrovské týmové odhodlání hokejistů - kteří chtěli tak moc pomoct spoluhráčům v blížícím se zápase, že trvali na odletu do bílé mlhy. Nedoletěli.

Už nejsem zelenooká blondýna bez názoru

Tahle charakteristika, na které si kvůli mnoha věcem mimořádně zakládala, vznikla díky mým nejlepším kamarádům z gymplu. Hodně dobře jsme se znali, měli jsme hodně velkej smysl pro recesi, rádi jsme věci logicky překrucovali... a pak vznikaly geniální, naprosto scestný hlody, na kterých přitom něco bylo. Jako tenhle. Jenže svět se mění a my s ním... a já můžu dneska hrdě oznámit nejen Koudymu a Sedlimu (autorům tohoto kecu): Už to není pravda! Už nejsem zelenooká blondýna bez názoru! Zelenookost sice platí stále (s kontaktníma čočkama jsme si moc nesedly), ale blonďatost už je pár let passé. A ode dneška už neplatí ani ta beznázorovost. Komentář na hlavním místě Mladé fronty DNES dozajista nemůže psát někdo bez názoru!

Už nejsem zelenooká blondýna bez názoru

Tahle charakteristika, na které si kvůli mnoha věcem mimořádně zakládala, vznikla díky mým nejlepším kamarádům z gymplu. Hodně dobře jsme se znali, měli jsme hodně velkej smysl pro recesi, rádi jsme věci logicky překrucovali... a pak vznikaly geniální, naprosto scestný hlody, na kterých přitom něco bylo. Jako tenhle. Jenže svět se mění a my s ním... a já můžu dneska hrdě oznámit nejen Koudymu a Sedlimu (autorům tohoto kecu): Už to není pravda! Už nejsem zelenooká blondýna bez názoru! Zelenookost sice platí stále (s kontaktníma čočkama jsme si moc nesedly), ale blonďatost už je pár let passé. A ode dneška už neplatí ani ta beznázorovost. Komentář na hlavním místě Mladé fronty DNES dozajista nemůže psát někdo bez názoru!

Před deseti lety mi skončilo dětství

Významné historické události se prý mimo jiné poznají i podle toho, že vám skoro každý je schopen říct, co přesně dělal, když se o nich dozvěděl. Jak ho bezprostředně ovlivnily, co si myslel, co udělal. Něco podobného mi vyprávívala mamka, když vzpomínala na ruskou okupaci v roce 1968 a já si říkala, že je zvláštní, jak hrozně moc se to tehdy devítiletému děcku vrylo do paměti. Pak přišlo 11. září 2001 a já pochopila, jak snadno se to stane.

Před deseti lety touhle dobou jsem spala svou poslední noc s tím pocitem poněkud naivního bezpečí, který znamená dětství.

Světy mých sfér zájmu - letectví a hokeje - se proťaly

Určitě to už víte. Dneska odpoledne u ruského letiště v Jaroslavli havarovalo těsně po startu letadlo s kompletním hokejovým mužstvem KHL Lokomotiv Jaroslavl. Na palubě bylo 44 nebo 45 lidí; 43 z nich nepřežilo. Včetně tří českých mistrů světa Karla Rachůnka, Josefa Vašíčka a Jana Marka. Byl s nimi i kapitán "sousedovic" reprezentace Pavol Demitra. A já mám najednou diametrálně odlišný téma k dalšímu příspěvku o lítání, než jsem zamýšlela. Těšila jsem se, jak se zasním nad mou oblíbenou písničkou Learning to Fly od Pink Floydů a vrátím se ke své první pilotní zkušenosti. Ale ona ta písnička ani teď není od věci. "Do dálek se vine temná stuha, natažená do míst, odkud není návratu..."

Poprvé za kniplem aneb Learning to Fly

Dneškem vyvrcholilo moje půlroční letadlošílecí období - vybrala jsem si kombinovanej dárek k narozeninám a ke státnicím. Hodinovej let malou výcvikovou cessničkou s možností osahat si řízení letadla. Opravdovýho! Sice mrňavýho, ale opravdovýho. Myslím, že jsem se zamilovala, a to definitivně. K příštím narozeninám bych prosila zaplatit autoškolu na letadlo. Ono řídit letadlo je snazší, než řídit auto. Jako fakt.