Třetí díl mého katastrofického seriálu byl původně plánovaný až na listopad, a to ještě jen možná. Jaroslavlská nehoda (u níž se možná mimochodem povedlo zjistit příčinu nehody - vždycky mě zamrzí, když lidi umírají po podobných blbostech...) ale vyvolala sérii připomínek podobných sportovních tragédií. Hodně se zmiňovalo zmizení letadla s našimi hokejisty v roce 1948 - ale pořádně se tomu nevěnoval nikdo. A tak jsem redakci navrhla, že by se to teď celkem hodilo... Prošlo to:
"Katastrofka" se psala hůř než obvykle - tak už to bývá, když nemáte oficiální materiály a nikdy se nenašel ani vrak letadla. Takže se aspoň propraly pravděpodobné možnosti - klasický smrtící "koktejl" ve složení mizerné počasí, riskující pilot a technická maličkost - v tomhle případě nejspíš přetížení celého letadla. A obrovské týmové odhodlání hokejistů - kteří chtěli tak moc pomoct spoluhráčům v blížícím se zápase, že trvali na odletu do bílé mlhy. Nedoletěli.
Článek je jako vždy profesionální a seriózní, že se mi až nechce věřit, že dostal takový titulek (nebo spíš myslím, že to tam dolepil při redakčních úpravách někdo, kdo Ti podvědomě závidí kvalitní články).
OdpovědětVymazatPromiň, že zase šťourám, ale titulek o dvou krátkých větách... jednak to tak dneska píše kdekdo, jednak je to \"vošajstlich\" hrozící dvojsmyslem. Na první pohled totiž není vidět, jak se ty věty k sobě mají (je mezi nimi myšleno \"a potom\", nebo \"protože\", nebo \"když\", nebo \"a ještě\"?).
Konkrétně v tomhle případě jsem si v první chvíli představil sebevědomého machra v uniformě, kterak po havárii zabíjí trosky letadla.