Čtyřiadvacet na krku, pořád žiju, konec hlášení

Twenty four years, and my life is still... what? Co? Právě jsem se překulila ke čtyřiadvacítce, ale že bych ze života byla o něco moudřejší... No, snad na to je ještě času dost. Naznala jsem ale, že tak významné životní jubileum (čtyřiadvacet je vám jen jednou za život, jak moudře pravila Zdena :o) si zaslouží prolomit dlouhé blogové mlčení... a snad ho i trošku vysvětlit.  

Dejte si omítku, budete krásní a bude vám fajn!

"Já si poslední dobou říkám, Teri, že ti to nějak sluší..." zamyslela se dneska ve škole kamarádka Danuššška Ham. Zůstala jsem užasle a fascinovaně civět - tohle jsem už dlouho neslyšela, naposled od sebe samotné. Začala jsem se žensky radovat: radostně pomrkávat a dělat "fáááákt", načež jsme zabředly do řešení, čím to asi bude? Danuška s Míšou tipovaly chlapa. Nebo snad rovnou dva? Pak Danuška zpragmatičtěla: prý jsem se hezky namalovala. Pch, to jsem občas dělala i dřív, když se mi chtělo! A Paaja diskusi usadila úplně: "To neřešte, ona se teď na záchodě učesala! A včera si umyla vlasy!"  

Jarek Nohavica - Hospodská směs

TOHLE je PROTESTSONG. Song protestný náladou i slovem, sprostým slovníkem i hlubším poselstvím. Song protestný proti dnešním událostem jako proti vyvrcholení nástupu stádnosti, konzumu, povrchnosti a blbosti. Smát se nad tím, nebo brečet? Breku škoda, ale nekalé tušení říká, i smích brzo přejde... Ale řvát nad politikou fakt nebudu, to ne. K smíchu to už taky není... takže zbývá nadávat. A co teprve zanadávat si poeticky... to je teprv blaho... Takže takhle. Pane Paroubku, Tlustej, dámy Zubová a Jakubková a vy ostatní... tahle písnička je inspirovaná vámi.

Lemmings: Stará láska nerezaví

Dlouho, předlouho jsem nepsala. Čekala jsem na zásadní podnět, který mě přiměje rozbít okovy lenosti a probere blog k životu. A podnět přišel dneska, nečekán, téměř až nezván... ale přišel a nebylo možno ho ignorovat. Potkala jsem starou lásku, na kterou jsem už dávno zapomněla. Dělily nás roky, snad i desetiletí. A přesto se dnes naše cesty opět protly... Spočítala bych na prstech jedné ruky počítačové hry, které mi kdy skutečně přirostly k srdci. A dneska jsem znovuobjevila snad tu nejstarší z těchto lásek... Lemmings. Lemínci, chcete-li Lumíci... :o) A žádná 3D náhražka, ale pěkně ti staří, dobří, primitivní Lemmings, skládající se z kostek o velikosti dnešního standardního písmenka... Uááá! 

Jak jsme byly převezeny

"Rozhodli se dva kojoti, že na výlet pojedou,
nekoupili automobil, do prdele pojedou...
Když přijeli do prdele, zpívali si vesele,
to jsme ještě nevěděli, do jaké to prdele..."

Omlouvám se za hluboce poetický úvod, ovšem parafrázi na kousek Nohavicovy Hospodské směsi nebylo možno odolat... :o)

Jak se naše ručníky dostaly do hasičské dokumentace

Taková věc se stane hrozně rychle, ani nevíte jak. Jedete si tak v klidu kolem deváté večer ze školy, když najednou váš autobus MHD zabrzdí tak, že lidi lítaj a užuž by začali nadávat, kdyby netušlili, že takový brždění bude asi mít důvod... No a že jo. Těsně před autobusem bouračka. Škaredá. Ale dneska to už vypadá, že snad nedopadla nejhůř...

Svět se mění... a my s ním

Vyhlašuju soutěž o hlášku dne - vystihnout dnešní den smysluplným povídáním, to by bylo na moooc dlouho. Na druhou stranu si dnešek ale pár slov rozhodně zaslouží - událo se několik hodně podstatných věcí... A tak to vezmeme stručně a heslovitě :o)