Jak jsem lovila faaakt velký letadlo

... tedy to největší, Airbus A380. Včera jsme ho měli v Praze, což jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít. Takže ráno raníčko Teri vstala, foťák, počítač a kafe v bágl poskládala: půjdu, maminko, k ranvejím, letadlo sobě ulovím! A tak se také stalo. Kromě toho, že jsem konečně po téměř dvou letech pochopila, že když chce člověk opravdu ostré fotky, musí fotit na maximální velikost (grrr!!!!), jsem nacvakala asi třista fotek, z toho některé myslím docela dobré. Taky mi zkolaboval počítač, kvůli čemuž se moje fotky nestaly titulníma na iDnesu. A taky se zpozdila moje skvělá reportáž o šílencích s foťákama za plotem. S chutí bych vám ji sem dala, ale přijde mi nefér předbíhat vlastního chlebodárce... :)  Inu, musíte si počkat, až to vydá Technet.

PS: A tak se také stalo:
Jak se loví letadlo. Devět hodin čekat a doufat, že nezmění dráhu

Kromě toho, že jsem konečně po téměř dvou letech pochopila, že když chce člověk opravdu ostré fotky, musí fotit na maximální velikost (grrr!!!!), jsem nacvakala asi třista fotek, z toho některé myslím docela dobré. Taky mi zkolaboval počítač, kvůli čemuž se moje fotky nestaly titulníma na iDnesu. A taky se zpozdila moje skvělá reportáž o šílencích s foťákama za plotem. S chutí bych vám ji sem dala, ale přijde mi nefér předbíhat vlastního chlebodárce... :)  Inu, musíte si počkat, až to vydá Technet.

Ale o fotky vás nepřipravím, ty už stejně visí na netu (přílet a odlet) - ale komu by se těma 240 fotkama chtělo listovat, žejo. Tak vám z nich zkusím vybrat ty nejlepší a nejvýstižnější...

A380 je v současnosti (a nějakou dobu ještě určitě bude) největší letadlo světa určené k přepravě cestujících (to je důležité, protože ještě větší je ruská dopravní obluda Antonov 225 - Mrija, která vozila ruský raketoplán Buran) a létá dálkové lety mezi velkými letišti. Takže Praha se jí v běžné dopravě jen tak nedočká. Německá Lufthansa ji k nám vypravila výjimečně k oslavě toho, že k nám lítají už 45 let.

Bylo jasné, že takováhle potvora přiláká k letišti davy zvědavců i "profesionálních" spotterů - fotografů letadel. Ani já jsem si to nemohla nechat ujít, i když tvrdím, že Airbusy jsou stejně škaredější a blbější než Boeingy a konkrétně A380 vypadá jako vypasená obří masařka. Ale kritika nekritika, zúčastnit se její návštěvy je pro cvoka do letadel povinnost.

Takže v neděli před šestou vstát, zkontrolovat, že se předpokládaný čas příletu (9:05) nezměnil, omrknout, ze kterého směru se lítá a uložit do mobilu číslo na automatizované ruzyňské hlášení pro piloty s informacemi o používané dráze (to kdyby ji během té hodiny, než tam dorazím, chtěli změnit). A jde se na ni!

Nebyla jsem samozřejmě jediná, kdo vyrazil. Na letiště proudily davy všemožného složení.

U největšího davu čumilů parkoval i nákladní Boeing 747, donedávna největší letadlo světa. A380 mu to prvenství vyfoukla. Kapitána boeingu asi urazilo, že se všichni táhnou na airbusí krávu a jeho jumba si nevšímají - a odmítl se nechat náma zvědavcema s dlouhejma foťákama špehovat. Takhle si zevnitř zabarikádoval kokpit :o)

Štafle patří k vybavení pořádného spottera. To proto, aby na fotce nebyly žádné rušivé fleky kvůli plotu.

Schází se nás tu dost a dost. Další hloučky postávají po poli. A podobně obsypaná je dráha i z druhé strany.

Pánové letadlo špehovali na mobilní verzi flightradaru. "Už je nad hranicema, za dvacet minut ho tady máme!" "Už je nad Křivoklátem, za chvíli bude vidět!"

A pak jsme ho v dálce poprvé uviděli.

Ještě se zaletěl obrátit... a už si to svištěl přímo na nás.

Momentík před dosednutím. Tedy, to jsme si mysleli my. Ale dispečerka z ruzyňské věže s piloty nám uchystali překvapení. "Čeká tu na vás spousta lidí. Nemohl byste pro ně udělat průlet?"

Takže ta kravka se prohnala těsně nad ranvejí, potěšila oko nás za plotem i vyvolených těsně u dráhy...

... a znovu se vznesla. "Tak, a teď letí rovnou do Budapeště," komentovali okolostojící vtipálkové.

Ale letěl se jen znovu otočit a za chvíli byl zpátky.

A napodruhé už sednul. Zvědavě ho pozorovali nejen lidi z letiště, ale i jeho malá letadlí sestřička, která se zrovna chystala na start. A pak nám odjel z dohledu a zákeřně se schoval za letištní budovy.

Zapálení letadlolovci rozbili polní technickou laboratoř, rychle poupravovali pořízené fotky a fofrem je posílali na specializovaný letadlolovecký server Planes.cz, aby jim je přijali jako aktualitu. Jiní byli ale rychlejší.

S kamarádem jsme se rozhodli, že se pokusíme rychle přesunout asi o pět kilometrů dál, za konec dráhy, ze které bude za dvě hodiny ta obludka startovat. Stát přímo pod ní a cítit ten řev motorů s maximálním výkonem, to by byl kapitální zážitek. Jenže nám nejel autobus.

Tak jsme zakotvili na letišti a já začala plnit novinářské povinnosti. Prý jestli prosím rychle nemám nějakou fotku. Já jich mám! Tak rychle poslat. Tak jo, řekla jsem já. Tak ne, řekl můj notebook. Jeho dávná potíž, která vždycky nakonec vymizela, se tentokrát odmítla nechat porazit. Proužky se mu zalíbily natolik, že nic jiného nezobrazil - a to se pak upravujou a posílají fotky fakt blbě.

Nadešla hodina odletu a my jsme obsadili další strategickou pozici, tentokrát střechu parkovací budovy naproti letišti. I tady nás bylo požehnaně a parkovací lístek, bez kterého vás tam běžně nepustí, nikdo neměl. Na předpisy se tentokrát vůbec nedbalo.

Přišli jsme pozdě, takže už bylo skoro všude obsazeno. Až si kamarád všiml, že by se dalo fotit i z toho nájezdu pro auta...

Po chvíli čekání se potvora konečně rozhodla, že tedy poletí a vykoulela se zpoza terminálu.

Cestou se potkala s domácím letadýlkem. Tedy... ono to není letadýlko. To je prosím úplně normální letadlo pro skoro 150 lidí. Až tady mi došlo, jaká je to děsná kráva. Fakt není nádherná. Impozantní - to je to pravý slovo. A proto stálo za to ji vidět.

Shodou náhod se potkala i s dalším nákladním jumbem. I to jako by se před obří lufthansou stydlivě krčilo k zemi...

Mňo, a pak se čtyři obrovské motory rozječely naplno... a velká holka začala nabírat rychlost a pak nám zmizela za terminálem.

Když se vynořila, byla ve vzduchu. Poslední fotky...

...a byla fuč. Šťastnou cestu přeje Praha!

Popřála jsem jí to nejvíc, co já můžu letadlu přát.

"Doufám, že o tobě nikdy nebudu muset psát, potvoro..."

:o)