Příliš rušný podzim

Každý půlrok si říkám "ještě tenhle semestr a pak už to bude lepší". Člověk musí mít nějakou pozitivní vyhlídku do budoucna. A tak si maluju vyhlídky... a místo zlepšení je to snad půlrok od půlroku horší. Školních povinností neubývá, pracovních přibývá... a do toho ještě hromada osobních věcí, co si svůj díl pozornosti taky upřít nedají. Takže snad pochopíte, že blog jde opravdu stranou.

Místo psaní blogu dělám spoustu jinejch věcí.

Chodím do školy na teologii. Copak o to, líbí se mi tam moc: spolužáci jsou skvělí, vyučující jsou pohodoví, probírané věci jsou velezajímavé. Má to ale jeden háček - od nás jakožto denních studentů se čeká, že studujeme na plný úvazek. Což já už teď nesplňuju... a bude hůř. Začínám se klonit k rozhodnutí, že co nejdřív přejdu na dálkovou formu studia. Pak by byl i případný pracovní půlúvazek zvladatelný... a když budu mít den volna, můžu na ty nejzajímavější přednášky pořád chodit osobně.

Píšu novomediální diplomku. Tedy zatím si ji sumíruju v hlavě. Učinila jsem zásadní objev: diplomka je jako beďar. Zraje ve vás dlouho, zraje bolestně a vy už se jí chcete zbavit. Ale pokud to uspěcháte a začnete konat dřív, než dozraje... nedopadne to dobře a vy se pak za tu ohavnou skvrnu na tváři svého studia budete stydět ještě dlouho. Kdežto když si počkáte a dáte tomu čas, stačí pak jen zmáčknout... a ejhle, je to venku a bez následků. Budu tedy tomu věřit a nechám to zrát. Ještě pár dní.

Píšu pro Technet. Poslední dobou mi zase práce přibylo - Česká televize začala vysílat novou sérii Leteckých katastrof. Takže každý týden přepisuju dokumentární katastrofku a do toho pořád píšu svou sérii o starých československých nehodách. A semtam nějaká mimořádka. Takže asi takhle: 

• Letecké katastrofy: I bouřka může letadlu zatopit, piloti musí vědět o každém mraku
• Letecké katastrofy: Nové řízení letového provozu "osvobodí letadla"
• Letadlo přežilo manévr, na který není testováno. Let břichem vzhůru
• Jak se loví letadlo. Devět hodin čekat a doufat, že nezmění dráhu

 

Do nejnovějšího článku jsem se strategicky pustila včera večer v jedenáct. Nalila jsem si k tomu skleničku vína a skončila jsem v půl čtvrté ráno. Vědoma si možného vlivu spánkového deficitu i vína, poslala jsem článek k odbornému schválení Panu Pilotovi. Odpověď mě šokovala. "Článek je perfektní - učíš se rychle. Pokud jsi předcházející články psala střízlivá, doporučuji zvýšit množství vína."

Ehm. Snaží se tu ze mě někdo udělat alkoholika?

Společensky žiju. Po hrozné době, strávené buď v teple a pohodlíčku kolejního pokoje, nebo v pohodlné samotě domova či privátu, jsem se opět nějak otevřela. Takže co týden, to s někým na kafe - jednou kamarád, co se do Prahy přistěhoval za prací, podruhé kamarádka novinářka, potřetí holky z mediálek, pak zase nečekaně se zvrtnuvší posezení se staršími teology. A kino, abych nezapomněla! Vyrazila jsem na Aloise Nebela. Hrozně ráda bych vám to doporučila... ale nejsem si jistá. Pokud se považujete za normálního diváka, tak asi ne. Ale pokud máte nestandardní vkus, tak neváhejte.

Sháním (nejen) vánoční dárky. Ano, prosím pěkně, letos to beru vážně - celý víkend jsem strávila přípravou vysoce sofistikovaného víceúčelového dárku, což se vyplatí. Navíc letos musím brát v potaz osmnáctiny svého ctěného pana bratra. Bratr je škodolibá hříčka naší rodiny - jinak zkrátka nelze nazvat člověka, který slaví narozeniny, Vánoce i svátek téměř v rozmezí 14 dnů a od vás se samozřejmě očekává, že mu něco dáte.

Pokouším své fotografické štěstí a snažím se procpat některý ze svých fotovýtvorů na specializovaný letadlofotografský server. Před měsícem mi přijali mou první a včera mi prošla i druhá fotka. Obě celkem neobvyklé, které mám upřímně ráda. Člověka ohromně potěší, když vidí, že jeho výtvory neurazí ani ty, kteří už mají trošku něco nakoukáno.

Opečovávám Černou skříňku. Její sláva se šíří internetem a na Facebooku má už 175 fanoušků! Takže se k nim musím chovat odpovědně. Večer co večer hledám v počítači nějakej pěknej letadlovtip, lámu si hlavu s co nejpřesnějším a přitom zvukomalebným překladem a tak. A do toho se ještě snažím pomalu, ale jistě vylepšovat stránky, aby byly aspoň trošku přehledné a vábné. Nevěřili byste, jakou práci dá tak jednoduchá věc, jako je podbarvit hlavní sloupec s obsahem stránky, aby to nesplývalo s bílýma postranníma panelama.

Občas si udělám radost nějakým pěkným šutrem. Energie se dobíjet musí a dokud to jde tak snadno, že si koupíte maličkost, co vás potěší a pak vás pohled na ni povzbudí, je to ještě dobrý. A když naprostou náhodou narazíte na kámen krásnej jako nebe samo, o kterým jste doteď ani neslyšeli (ten dlouhý modrohnědý obdélník nahoře- kyanit), nebo o něm dosud jen posvátně čítali jako o obrovské raritě (zelenostříbrná placka - serafinit)... případně vám spadne do ruky (zelenomodrý náramek - čínský tyrkys)... případně úplnou náhodou narazíte na výletě na trhy, kde má paní stánek, v němž má nádherný šutry asi za třetinu běžné ceny (hnědý náramek - tygří oko, průhledný krystal - křišťál, modrý valoun - prý chalcedon (ale nejsem si jistá) a černohnědočervená nádhera - tygří železo)... není prostě co řešit.

Snažím se plnit, co jsem slíbila. Takže už od promoce nechávám vázat starou bakalářku a chystám se ji zavézt panu hokejistovi Bubníkovi, co mi s ní kdysi pomáhal. A už od září plánuju zajet na letiště, zajít na kafe za svým "panem průvodcem leteckým úřadem" a půjčit si slíbené výtahy z konference o bezpečnosti letectví.

A tohle.

A tamto.

A ještě se z toho nezcvoknout.