První setkání s finskou zimou

Bude zima, nebude zima, respektive přežiju finskou zimu, nepřežiju finskou zimu... závažné, vpravdě existenční otázky, které si kladu poslední cca půlrok. Naléhavost, s jakou si je kladu, i pozitivita/negativita odpovědí se periodicky mění. Dneska ráno křivka opět spadla pod bod mrazu. A asi je na čase si přiznat, že bude hůř.  

Začněme ale veseleji - takovým tím otřepaným vtípkem, který se podle mé zkušenosti vyskytuje na netu snad na všech stránkách, věnovaných finskému počasí. Takže ani já nebudu dělat výjimku a textík převezmu. Vzhledem k tomu, že jsem ho neznala, než jsem sem jela, předpokládám, že byste ho nemuseli znát ani vy a že by vás pobavit stejně jako mě.

Finská zima

+15 °C
Toto je maximální teplota, kterou můžete ve Finsku zažít. Proto začněme zde. Španělé začínají nosit zimní kabáty a rukavice. Finové jsou venku na sluníčku a chytají bronz.
+10 °C
Francouzi se marně pokoušejí pustit ústřední topení. Finové zalévají kytky na svých zahradách.
+5 °C
Italská auta nejdou nastartovat. Finové projíždí své kabriolety.
0 °C
Destilovaná voda mrzne. Voda v řece Vantaa mírně houstne.
-5 °C
Kaliforňané jsou zmrzlí na kost. Finové organizují před zimou poslední zahradní grilování.
-10 °C
Britové začínají topit. Finové začínají nosit dlouhé rukávy.
-20 °C
Australané se vrací z Mallorky. Finové slaví podzimní rovnodennost. Hurá, podzim je tu!
-30 °C
Všichni Řekové umrzají a mizí z povrchu zemského. Finové začínají sušit prádlo uvnitř.
-50 °C
Paříž začíná pukat. Finové stojí u stánku frontu na hotdog.
-60 °C
Lední medvědi prchají ze severního pólu. Finská armáda odkládá zimní cvičení na dobu, až bude opravdu zima.
-70 °C
Korvatunturi (bydliště Santa Klause) zamrzá. Finové si půjčují film a zůstávají doma.
-80 °C
Falešný Santa prchá na jih. Finové jsou rozmrzelí, protože nemohou chladit svou Koskenkorvu venku. Finská armáda odchází na zimní cvičení.
-183 °C
Potravinové mikroby zanikají. Finské krávy si stěžují, že má farmář příliš studené ruce.
-273 °C
Pohyb všech živých organismů ustává. Finové začínají nadávat: Dopr..., dneska je ale zima!
-300 °C
Peklo zamrzá. Finsko vyhrává Eurovision Song Contest.

(převzato z moc pěkných stránek - www.finsko.com)

Jak je o mně známo, jsem stvoření ukrutně zimomřivé. Nepovažuju zimu za největší ohrožení svého života (tím jsou vosy, z nebe padající letadla a motání hlavy při rychlém vstávání), ale mám z ní respekt.

Když jsem přemýšlela, kterou krajinu poctím svou půlroční přítomností, hrály roli hlavně povětrnostní podmínky. Vzpomněla jsem si, jak mě doháněly k nepříčetnosti neustálé irské přeháňky a jak nenávidím mlhavý vlezlý upršený listopad... a naopak jak jsem si užívala před dávnými roky tuhou zimu, když jsme s Májkou ve Žďáře chodiny na zmrzlinu (koupenou v akci s 50% slevou, protože ji v těch mínus patnácti nikdo  kromě nás nekupoval) a pak se s ní klidně dvě hodiny promenovaly po Žďáře, protože se v tom mraze nerozpustila. Bylo rozhodnuto

K finské zimě jsem měla velerespekt. Sháněla jsem termoprádlo, teplý bundy a chlupatý ponožky a připravovala jsem se na to, jak od září bude světlo dvě hodiny denně a jak od poloviny října budu do školy jezdit na lyžích. K tomu si ještě v průvodci před příjezdem přečtěte, jak jsou zimní dny příjemně svěží a jasné s teplotami mínus dvacet... a máte o letní zábavu postaráno. Taková psychická sauna.

No... a tři dny před odjezdem, když už jsem se připravovala na teplotní šok a na očekávanou cca finskou nulu, mi přišel mail ze zahraničního s posledníma pokynama. A tam odkaz na předpověď počasí, že kdyby nás náhodou zajímalo, jak teď je v Turku... Předpověď ukázala pětadvacet nad nulou. Přibalila jsem kraťasy a tričko na ramínka.

Teplotní šok se konal. Bylo tu tepleji než u nás. Moje představy o příšerné finské zimě se v teple a kraťasech rozplynuly. Ve škole mě dorazilo povídání o tom, jak se nemáme bát zimy a jak sníh napadne možná začátkem prosince, takže ho si ho my jednosemestrální ani moc neužijeme... a kdoví jak to bude, protože poslední roky tu byly zimy tak mizerné, že se ani děti nenaučily lyžovat. Zachránila je až ta poslední zima, kdy pro změnu mrzlo tolik, že mráz poškodil statiku více než sto let starého mostu. Ale z toho si nic nedělejte, to je extrémní případ. Tady prostě ta zima není ta pravá finská, to víte, jsme na jihu a je tu moře...

Tak jo. Tak si holt ty lyže kupovat nebudu - na měsíc to nestojí za to. Stojí to za fakt, že pravděpodobně neumrznu. Utvrdila mě v tom i odobornice na slovo vzatá - prodavačka ve sportu, kde jsem si kupovala bundu. Normální pevnější nepromokavej materiál, bez zateplovací podšívky. Dokdy se to tady tak dá nosit? No, pokud je normální zima a ne taková jako loni, obvykle v tomhle přežijete celou zimu. Stačí si pod to vzít pořádnou mikinu.

Roztávala jsem víc a víc.

A pak jsem se vypravila za kamarádem do Helsinek. Kamarád tu loni strávil osm měsíců, takže měl s finskou zimou tu čest. Helsinky jsou na úrovni Turku, jsou na jihu a jsou u moře. Když mi kamarád vyprávěl o dvacítkách ve dne, kdy se i Finové začínali cpát do vyhřátých obchodů, říkala jsem si, že ta loňská zima fakt byla pořádná.

Když jsem uviděla v přístavu tři obrovské ledoborce - obrovské, nejobrovštější lodě, co jsem kdy viděla... a slyšela, že se běžně používají k protahování tras mezi Helsinkama a přístavy na Baltu, protože ten v zimě kompletně zamrzá a trajekty (samy o sobě krávy obrovské!) by ho prosím neprojely, úsměv, se kterým jsem očekávala zdejší zimu, mi značně zmrzl.

Moje představy o zimě se zase poněkud ochladily a já z ní začala opět mít respekt.

Poslední dny tady v Turku bylo... nádherně. Jasno, modro, pofukuje vítr (pofukuje dál ve městě, u moře fičí jako kráva a z vody jde zima), sluníčko svítí, nádhera. Sice je chladno, ale dalo se to zvládnout.

Dneska ráno jsem mě vzbudil šok.

Asi v sedm (vstávala jsem v osm na švédštinu na deset) jsem se vzbudila zahrabaná ve spacáku a zpocená jako myš. To obvykle znamená jediné - v místnosti je zima, pročež se ve spánku zavrtám až po uši a naopak se přehřeju.

Naznala jsem, že přivřu to otevřené okno, při kterém si tu zvykám spát (rozhodla jsem se, že už bylo dost všech těch nachlazení z toho, že mě v noci ofoukne a nadýchám se studenýho vzduchu, následkem čehož se nos i krk změní ve struhadlo a otravuje mi to pak život v průměru čtrnáct dní).

Vylezla jsem ze spacáku... a myslela jsem, že než k tomu oknu dojdu, bude ze mě kostka ledu. TAKOVÁ KLEMRA!

Okno jsem zabouchla, hupla zpátky do vyhřátý postele a doufala, že se do devíti, až budu odházet, oteplí.

Neoteplilo. Ještě když jsem v půl desáté odcházela na autobus, byla jinovatka. Nebo, je to jinovatka, nebo co to je? Prostě všecko bylo lehce bílý a sníh to nebyl.

Ještě nikdy jsem nešla prvního října do školy v čepici.

Až dneska. Stahovala jsem si rukávy bundy až po konečky prstů (ještě že mi jsou tak dlouhý!) a přemítala jsem, jestli tu přece jenom fakt neumrznu.

Když jsem vylezla v centru z busu a stahovala jsem si čepici víc na uši, dostal se mi do zorného pole chlapík, co právě lezl z jakési pouličněpracovnické dodávky v tričku s krátkým rukávem. Polil mě mráz a na chvíli jsem si myslela, že neumrznu až za den, týden nebo měsíc, ale okamžitě a jen od pohledu. 

Chlapík musel být Fin.

Jediné, co mě utěšuje, je fakt, že se tady i se svou zmrzlostí ztratím. Už po prvním týdnu mě tu extrémně potěšila parta Finek, které se před hospodou klepaly zimou, navlečené do vcelku teple vyhlížejících pártyoveralů a tvrdily, že ony tu zmírají každou zimu a že jim je zima už v tu záříjovou noc.

A dneska mě v tom autobuse potěšila dítka školou povinná. Měla od pohledu teplejší bundy než já... a čepice.

Být na stejné úrovni zmrzlosti jako finské dítko je vlastně docela fajn. I to finské dítko se té školní povinnosti muselo koneckonců nějak dožít... takže mi svítá naděje, že tu přece jen neumrznu.

Za předpokladu, že dnešní ranní hrůza byla jen dalekou předzvěstí zimy a že ta fakt zima počká minimálně do konce října, až si přivezu z ČR tu fakt extrémní zimní bundu. A pořádný čepice.