Nápady čtenáře detektivek k případu A. J.



Informace o zmizelé holčičce z Prahy se samozřejmě donesly až sem na sever. Chvílemi mě z toho mrazí (jak snadný je zmizet beze stopy a být napospas tomu, co vás nechalo zmizet! jak zbytečný jsou vám v určitých situacích všecky peníze světa... a podobně) a chvílema teoretizuju, vida věci svým zjednodušeným a zkresleným pohledem vášnivého čtenáře a diváka detektivek.

Aktualizace: Na netu se našli dobrovolníci, kteří měli stejný nápad jako já a pohráli si s grafickými programy. Na níže uvedeném odkazu je pár fotek, jak by Anička mohla vypadat po změně vzhledu. Odkaz samozřejmě můžete libovolně sdílet.

ANIČKA PO PROMĚNĚ

Jedna z prvních věcí, která mě napadla, když se rozvířil ten mediální vichr, byla následující. Je fajn, že na nás Anička kouká ze všech novin a obrazovek... ale opakuje se pořád pár stejných fotek. Proč policie nezaúkoluje šikovného grafika a nezveřejní sadu fotek, jak by vypadala Anička ostříhaná, Anička přebarvená, Anička převlečená za chlapce (nezapomeňte na Aničku/Adama z Kuřimi a Norska!), Anička namazaná samoopalovacím krémem, Anička se slunečníma brýlema, v extrémním případě třeba i Anička s obvazem přes oko... a tak podobně. Myslím, že pokud je únosce tak drzý, že se s holčičkou někde producíruje po ulici, rozhodně nebude tak drzý, aby se s ní producíroval tak, jak ji v Tróji sebral. A možnosti maskování jsou široké a jedna věc může totálně změnit celkový vzhled.

Taky by možná bylo fajn zveřejnit i fotky normální, z rodinného alba. Na všech zatím zveřejněných je Anička zepředu, usmívá se, má rozpuštěné vlásky a ví, že ji někdo fotí a tváří se fotkově roztomile. Jenže výraz dělá hodně. Kdybyste ji potkali na ulici smutnou, naštvanou nebo vylekanou, viděli ji z profilu nebo zachumlanou do šály a do čepice, dost možná ji nepoznáte. Rodina takové fotky určitě má - momentky z dovolené, z lyžování, od moře, cokoli. Určitě by nebylo od věci zveřejnit i ty.

Jak jsem tak sledovala informace o vyšetřování, napadlo mě pár podle mě zásadních otázek, na které jsem se zatím nikde nedozvěděla odpověď (možná jsem ale jen špatně hledala, nemám na to přece jen tolik času).

Nakonec se ty zásadní otázky scvrkly na pouhopouhé dvě.

Otázka první

Trasologie. Co řekly policistům stopy na místě, kde psi ztratili pachovou stopu? (pokud se nějaké relevantní našly)? Utíkala Anička? Nebo utíkat nestihla? Nebo se k ní někdo připojil a nějakou dobu s ní šel? Každá ze tři možností odkazuje k jinému scénáři.

Možnost jedna - útěk. Hodí se mi k násilnému útoku nebo únosu někým hodně, hodně divným. Úchyl, sadista nebo vrah jedná většinou v afektu a zkratovitě. Na holčičku by se nejspíš vyřítil odněkud z úkrytu a holčička by pravděpodobně reagovala útěkem. Útěk je reakcí na strach - pramenící z nebezpečného zjevu nebo nebezpečného chování.

Možnost dvě - zmizení bez útěku. Přiřadila bych k němu "normální únos". Normálně vypadající a normálně se chovající únosce přijde k dítěti, případně na něj zavolá z auta a zeptá se na něco úplně normálního - kde je tady nejbližší benzínka? Jak se dostanu do téhle ulice? Nechce přece oběť vylekat, aby nezačala utíkat nebo ječet, není dobré poutat pozornost. A pak stačí jedna dobře mířená a odhadnutá rána na omráčení, uspávací injekce nebo látka napuštěná nějakým oblbovákem... a holčička zmizí z povrchu zemského. Anebo kousek psychologie a divadla, nasedni, posílá mě pro tebe tatínek a když nepřijedeš, bude se na tebe moc zlobit. Anebo rovnou zbraň pro dítě nejhorší - tatínek a maminka jsou v nemocnici a mám tě přivézt. Dítě se vyleká, chce okamžitě k rodičům... a nenapadne ho zkusit jim zavolat.

Možnost tři - zmizení "s doprovodem". Kategorie rozmanitá, ale taky konkrétní. Kdo může s dítětem nejprve navázat vcelku normální kontakt a potom ho někam zašít? Možnost první - někdo, koho dítě zná (-> únos nebo zneužití blízkou osobou). Možnost druhá - někdo, kdo chce dítě spíše "ukecat" a navázat s ním "dobrý" vztah: "šílená matka", která ztratila své dítě a chce za něj náhradu. Anebo "šílený únosce" typu Wolfganga Priklopila, který unesl a věznil Nataschu Kampuschovou.

Takže to by bylo. Osobně si myslím, že policie stopy má a ví, na kterou teorii se zaměřit. Ale ven to nepustí. Co se pustí ven, to se může dovědět viník - a ten se nesmí vylekat, zejména pokud je šance, že je ještě malá naživu.

Otázka druhá

Chodila Anička touhle zkratkou ze školy často, nebo si to tudy zkrátila výjimečně? A chodilo tamtudy víc dětí? Pokud tamtudy chodila pravidelně, podporuje to možnosti únosu. Několikrát obhlédnout terén, zjistit, kudy oběť chodí a kde je klid - a je to. Pokud tamtudy šla výjimečně, musel by ji únosce sledovat (což by bylo riskantní vzhledem k tomu, že šla s kamarádkou).

Pokud zkratkou chodilo víc dětí, může to nahrávat teorii náhodného útoku. Deviant si prostě půjde počkat na nějakou holčičku, která mu padne do oka - a sebere tu, která bude v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Ale zase... jak jsem říkala, deviant obvykle jedná zkratkovitě a v afektu. Oběť buď někde nechá dezorientovanou a zraněnou, nebo ji zabije, ale tělo ukryje jen letmo. V takovém případě si odvažuju tvrdit, že by speciálně cvičení psi dávno uspěli.

Z přemýšlení mi vyšly následující možnosti a nejpravděpodobnější předpoklady, které k nim vedou.

Černě jsou "dobré" možnosti (s šancí návratu živé a relativně zdravé Aničky), červeně ty špatné. Jak vidno, mírně převažují červené. Bohužel. Myslím si, že už Aničku nenajdou... nebo najdou jen tělíčko, které kdysi bylo Aničkou. Ale jak se říká, naděje umírá poslední a možná se stane zázrak. Stávají se - stačí si vzpomenout na pár let starý případ Rakušanky Nataschi Kampusch, která svému únosci a vězniteli utekla snad po deseti letech.

Stručně tedy k jednotlivým možnostem:

A) Únos, související s rodinou. Víc možností a víc šancí. Vzhledem k tomu, že si ale o výkupné nikdo neřekl, převažují spíš ty špatné.

B) Útěk z domova. Hodně nepravděpodobné. Nezahodila by tašku, bundu a pití (pod dekl, který navíc dítě prý neuzvedne) a pes by sledoval stopu např. na zastávku autobusu. Někdo by ji navíc asi viděl.

C) Zavinění rodiny. Vždycky to zní hrozně krutě vůči rodině, ale... pamatujete na případ Roman Červeňák? Terezka Čermáková? V obou případech obrovská pátrací akce, plačící rodiče, zájem médií. A nakonec obrovské divadlo, sehrané rodinou.

D) "Zatoulání", zranění. Hodně nepravděpodobné. Sice by mohla odložit věci (staré díry se se školní taškou prolízají špatně :o) a případný bezdomovec si je mohl schovat do bezpečného úkrytu, ale pes by šel po stopě. A zraněnou nebo mrtvou holčičku by našel.

E) Násilný útok. Spousta možností, všechny špatné. Ale jak už jsem psala výše, deviant obvykle útočí rychle a v afektu, nechá stopy a často i tělo. Nenechal.

F) Snad nejhorší možná varianta - únos, nesouvisející s podnikáním rodiny. Motivem může být cokoli - od deviace až po výrobu dětského porna. Možnostem E a F nahrává i fakt, že holčička je hezounká, drobná, křehká... Br.

G) Únos (relativně) "neškodného cvoka". Jedna z nejlepších možností. Je faktem, že děti sice většinou kradou matky, kterým přeskočilo ze smrti novorozeněte - a proto kradou novorozence -, ale ani tuhle možnost vyloučit nelze. A cvoci typu Priklopil, kteří mají jen potřebu někoho vlastnit, existujou taky. Ale - po tatínkově nabídce (třiapůl milionu, pokud případný únosce Aničku pustí) by možná i šílená matka nebo šílený Priklopil změnil názor... Nevím.

Co z toho tedy plyne? Že šance ještě pořád je, i když je malá. Jestli Anička žije, buď je někde hodně dobře zavřená, nebo je v tahu za hranicema.

S možností, že je Anička naživu a v zahraničí, souvisí i to, co jsem dneska udělala - ačkoli to běžně nedělám. Ale vzhledem k tomu, že případ sleduju (se zaujetím, za které se lidsky stydím) a považuju za lidskou povinnost pomoct, i když málem... vylepila jsem na stránce naší erasmácké organizace následující video. Kdyby Anička žila a někdo ji náhodou někde vzal ven, udělá to spíš v zahraničí, než doma, kde ji teď každý zná.

 

Takže jsem tohle vyvěsila s výzvou, že kdyby někdo chtěl pomoci, ať to rozšíří ve své zemi. Koneckonců lidi si neustále posílají takových kravin... tak by jim jedno video, které se aspoň snaží o pomoc, nemělo vadit.

A připojuju se i tady, na blogu. Jste na Erasmu v zahraničí a máte spoustu známých z různých zemí? Zkuste tohle postnout na zeď vaší facebookové skupiny... nic vám to neudělá, maximálně si někdo pomyslí, že jste sentimentální přeháněči.

Ale dokud je třeba i mizivá šance, že by to mohlo pomoct, myslím, že to stojí za to.