Zákon schválnosti funguje

ULOMILA JSEM SI ZUB. A šílím vzteky (a až mě vztek přejde, začnu šílet strachy a to teprve bude něco). .............!!!!!!!! (Doplňte to nejsprostější slovo, jaké znáte.) To snad není pravda. Celej život, celejch pětadvacet let jsem neměla se zuby akutní problém. Ale jen vytáhnu na delší dobu zadek z ČR, je to tady. Uááááááááááááááááááááááá.....

A to jsem ještě, já idiot poctivej naivní, šla dva dny před odjezdem k zubařce a přesvědčovala jsem se, že jsem tím učinila povinnosti zadost a že když mi nic nenašla, nic se nepodělá. Zuby mám sice mizerný, ale nikdy mě nebolely a i když mám pusu samou plombu, nikdy se kazy nepřihlásily a tiše vyčkaly až do objevení paní doktorkou.

Já dobře věděla, proč jsem najednou měla vnitřní nutkání se objednat, i když jindy mě zubařka nevidí dva roky a nevzrušuje mě to. Už nějakou dobu mi cosi vlevo nahoře citlivě reagovalo na studený a teplý. To se někdy stává, když máte hlubší plomby. Mně se to stává, když se prudce mění počasí - a před odjezdem docela výkyvy byly, takže jsem se nevzrušovala. Už dvakrát jsem takhle způsobila obrovskej poplach, že mám zánět nebo kaz naskrz celou hlavu nebo něco podobně hrůzného - a nikdy tam nic nebylo a vždycky to přešlo. Jistota je ale jistota a zubařce jsem o citlivosti řekla. Naznala, že tam nic není a že to možná budou odhalený krčky. Takže jsem se uklidnila...

...a byla jsem klidná, i když citlivost nepomíjela a něco tam občas lehounce, skoro neznatelně zaprotestovalo, když jsem tím kousla do něčeho tvrdšího. Ale ani to nebyla žádná novinka, vždycky to souviselo s tou sezonní citlivostí a stejně jako ona to vždycky časem přešlo.

Vždycky, když jsem odjížděla do zahraničí, bylo mou největší noční můrou to, že tam budu muset k zubaři. Jak se domluvím? Co když to bude sadista? (Všichni zubaři musí být aspoň trošku sadisti, jinak by to nedělali.) Co když mi to zmrší? Co když budu muset s bolavým zubem do letadla? Atakdále, atakdále.

Dneska jsme měli ve škole na informační přednášce pana doktora ze studentského zdravotního ústavu. Vykládal nám, jak to tam chodí, kolik se kde platí a já si říkala, že ty ceny jsou extrémně nízké (jakožto studenti máme po zaplacení poplatku studentské unii nárok na obrovské slevy) a kolik práce může stihnout zubař do deseti minut (za které se platí pět eur). A samozřejmě že to snad nebudu potřebovat, proč bych taky měla, vždyť jsem před čtrnácti dny byla na kontrole!

Když mi před týdnem Christian ukazoval kampus a co kde je, zmínil se, že tam a tam sídlej zubaři a že jako až tam půjdu, tak... Okamžitě jsem začala protestovat, že tam nepůjdu, že jsem byla před týdnem na kontrole a všecko je okej a že půl roku uteče a že prostě zubaře potřebovat nebudu.

Asi jsem protestovala moc hlasitě.

Kamenem úrazu (doslova) se mi stal finskej chleba. Finové chleba milujou (jak jsem se dozvěděla na dnešní přednášce o životě ve Finsku) a mají ho spoustu druhů. Mimo jiné taky jeden extrémně tvrdej, nakrájenej na tenounký plátečky. Praktická věc - nemusíte se bát, že vám vyschne.

Přišla jsem utahaná a hladová ze školy a hrábla jsem po tom, co bylo nejblíž. Tedy po pytli sucharoidního chleba. A to jsem ještě přemýšlela, jestli si nenamazat chleba normální, měkkej... Lenost zvítězila a vymstila se mi, jako snad ještě nikdy. Hryžu si ten chleba, když tu něco vlevo nahoře zase symbolicky neznatelně zabolelo... a cosi se jaksi změnilo. To se někdy stává, když se tam něco zachytí. Hrábla jsem si tam jazykem, že si jako ten uvízlej kousek chleba ze stoličky vydloubnu... a tam, kde měla být levá zadní čtvrtina šestky vlevo nahoře, jsem nenahmátla NIC. O kus níž byla jen ostrá hrana.

DOPRDELE. Jako naschvál jsem nemohla rychle najít zrcátko, takže jsem nebyla schopná zkontrolovat rozsah katastrofy (a kdesi doutnal i kousíček naděje, že to třeba není katastrofa... že se mi to přece jen třeba zdá a že si tam jen blbě hmatám nebo tak něco). Zrcátko se po chvíli objevilo na místě, kam patří (tam se věci nachází u nás bordelářů nejhůř, proto bychom se neměli snažit udržovat pořádek :) a katastrofa byla zkontrolována. A bohužel ověřena.

Odhaduju, že taková čtvrtina (možná i třetina) stoličky je pryč. A poměrně velká a hluboká plomba je napůl odhalená. Můžu být jen ráda, že tam vůbec drží... zatím.

Tohle všecko se stalo asi hodinu poté, co na studentském zdravotním ústavu zavřeli - takže nejenže se nemůžu neprodleně vypravit a prosit o pomoc, ale dokonce se ani nemůžu objednat na začátek příštího týdne. Nikdy bych neřekla, jak hrozně mě bude štvát, že se nemůžu objednat k zubaři.

Jedinou dobrou zprávou je, že to NEBOLÍ. A matně si vzpomínám, že mi kdysi paní doktorka po instalaci plomby blízko okraje zubu říkala, že se po blbém kousnutí může stát, že se kus skloviny ulomí. A že pokud se to stane, ať nezmatkuju, že se nic neděje a že to zalepíme bílým kompozitem.

Třeba to nebude tak příšerný, utěšuju se. Třeba mi jen bude místní zubař hodinu koukat do pusy a modelovat mi ulomenej kus zubu. Nebude muset odvrtávat starou plombu ani kus toho, co tam zbylo. No, to si to už asi maluju moc růžově. Ale co. Říkám si, že pokud se ve mně strach přes víkend hodně rozroste a bude to na větší vrtání, nechám si tam prostě píchnout umrtvovačku a děj se vůle. Nějak mi je teď úplně fuk, jestli to bude stát dvacet nebo padesát eur.

Zatím jsem si aspoň pořádně prošla ceny za ošetření na zdravotním ústavu. 

Zubař:

• do 10 minut - 4,50 
• 10 - 20 minut - 7,50
• 20 - 40 minut - 15,00
• 40 - 60 minut - 22,50

Všecko je samozřejmě v eurech. Na kolik mě tipujete? Já pro jistotu počítám s poslední možností, kompozit dá hodně práce. Natožpak vytvarovat půlku zubu na tak pitomě dostupným místě. Suma mě absolutně nevzrušuje. 

Ceny jsou to mimochodem více než potěšující, pan doktor nám dneska povídal, že v soukromých ordinacích jsou  ceny klidně i desetinásobné. Nevím, jestli je v těch výše uvedených i materiál, ale je mi to vcelku jedno. Hlavně ať mě někdo prokristapánananebi vezme hned v pondělí. Nejlíp hned ráno. Už teď mám v úrovni očí na šňůronástěnce obří cedulku s číslem, kde se objednat. Nerada telefonuju v angličtině, v těch telefonních šumech dost špatně slyším a tudíž rozumím. Ale snad to nějak doblekotám.

Hlavně... hlavně... hlavně... ať... to... nebolí.

Ať je studentský zubař/ka hodnej,  chápavej a trpělivej. (Zatím takoví byli všichni Finové, které jsem tu potkala - ještě nepřepli z přátelské a milé letní nálady na uzavřenou a samotářskou zimní. Proč by právě zubař měl být jinej?)

Ať je to pokud možno rychle odbytý.

A hlavně ať už je to za mnou. 

Uáááááááá! 

Tohle bude skvělej víkend.