První školní den na Åbo Akademi

...mě značně vyčerpal. Největší zásluhu na tom má fakt, že zatím nejsem plně přepnutá do anglického režimu, takže mě jakákoli činnost vyčerpává nadvakrát. Tím, že se musím soustředit na absorbování samotných informací a navíc tím, že se musím soustředit, protože je to anglicky. To se ale časem poddá (a až mi začnou kurzy, nebudu ve škole/mezi lidma jedenáct hodin na jeden zátah). Samotný první školní den mě potěšil. A to začal docela katastroficky.

Jinak, jako vždycky: nový příděl fotek je online. Tentokrát uvidíte jak dokumentaci dnešního dne, tak i souhrnnou dokumentaci mého pokoje včetně vylepšení po včerejším úspěšném nájezdu na Ikeu :o)
FINSKO 5 - Prvni skolni den
FINSKO 4 - Konecne zabydleno  

První přednáška zkráceného Orientation Weeku začínala v devět hodin v hlavní aule budovy Arken. Fajn, včera večer jsem si našla na googlemapě, kde přesně se Arken nachází. Chytře jsem si našla i to, kde se nachází Gripen, další budova, kam jsme se měli přesunout na odpoledne. A ještě chytřeji jsem si našla autobusové linky z mých končin a vytipovala jsem si zastávku, kde vystoupit. Vypadalo to prostě.

Jenže jsem se zapomněla ujistit, v kolik ten bus odjíždí. Nějakým omylem jsem si totiž zafixovala, že všecky čtrnáctky a patnáctky odjíždějí něco málo po půl. V osm dvacet jsem tedy vyrazila na bus... a nevěřícně jsem sledovala, jak mi čtrnáctka provokativně profrčela před nosem, protože brzo ráno nejezdí pár minut po půl, ale PŘED půl. Další bus jel za půl hodiny.

Takže to ranní leknutí, že jsem si v pokoji zabouchla klíče (nechávat si pokoj otevřít by bylo zatraceně drahý, jak poznamenala Klaudia), nebylo jen tak, to bylo varování. No a když jsem si nedala říct, měla jsem, co jsem chtěla. Vyrazila jsem pěšky směr centrum a doufala jsem, že potkám něco, co mě kampusu přiblíží. Zatímco jsem na další zastávce nechápavě studovala mapu a snažila se pochopit, kudy ksakru jede dvaadvacítka nebo dvěstědvaadvacítka, ujela mi jedna z nich před nosem. Nezamávala jsem na ni. Takže to dopadlo tak, že jsem jela tou čtrnáctkou za půl hodiny. Z Räntämäki jsem vyjížděla v devět. Paráda. To se uvedu výborně, vztekala jsem se.

Jsa pod tlakem a nemaje přesný seznam zastávek, natožpak pořádnou mapu se zastávkami, spletla jsem si navíc most přes dálnici a most přes řeku, pročež jsem vystoupila dřív, než bylo záhodno. Navíc mi až v autobuse došlo, že jsem si při velkém plánování spletla Arken a Gripen a nedokázaje Gripen dostat z hlavy (vysvětlení později), naplánovala jsem ranní cestu , jako bych jela tam. Takže ještě narychlo vymyslet co nejrychlejší pozemní přesun... ach jo.

Nejkomplikovanější úkol - zorientovat se na mapě (to není jen tak, když máte dvě, každou jiného měřítka, každou z nich popsanou místy finsky, místy švédsky) jsem naštěstí zvládla za vydatné pomoci ochotné kolemjdoucí. A pak se už nějak zadařilo a já nabrala správný směr. Našla jsem nejen kýžený most přes řeku, ale vzápětí i kampus a Arken. Bylo za pět půl deváté. Teprve v budově mě konečně něco potěšilo - narazila jsem na podobně zmateně a ztraceně vypadající slečnu, z níž se vyklubala stejně opozdilá kolegyně cizinka. Aspoň že nejsem sama.

Naštěstí mi nic neuteklo. Jedinou daní za pozdní příchod byla nutnost sedět na schodech, no problem. Přišla jsem právě včas na prezentaci zúčastněných zemí. Nás asi stotřicet cizích studentů pochází z celého světa od Kanady až po Koreu. Domovinu tady reprezentuju jen a pouze já - takže bych se měla snažit. Potěšující je skutečnost, že se někde mezi těma stotřiceti lidma nachází i pět Slováků. Budu muset navázat kontakty.

Pak už se to rozjelo - informace o škole (v Turku jsou tři univerzity, největší je finská University of Turku, naše Abo Akademi je počtem studentů asi třetinová), o akademických zvycích (hlavně nikam nechoďte pozdě, Finové jsou na to alergičtí... a já se hluboce zastyděla) a asi půlhodinová instruktáž o tom, že se nesmí opisovat, plagiovat a páchat podobné nepravosti a že koho při tom načapou, může být vyhozen ze školy. "To by vám jakožto zahraničním studentům vlastně vadit nemuselo, ale nemyslete si, informujeme o tom vaši školu a ta to vyřeší podle vlastních pravidel, takže vás můžou vyhodit z vaší domovské univerzity." Půl hodiny povídání, které by se dalo shrnout slovy Nepodvádějte, nepodvádějte, nepodvádějte. Bezva.

Přestávky byly mnohem přínosnější. Konečně jsem měla tu čest poznat další "Christianovy holky". Němka Francziska, Francouzka Mathilde i Španělka Claudia se zdají být fajn. A když jsme s Francziskou a Claudií zjistily, že obě na domovské univerzitě studujeme/vystudovaly jsme žurnalistiku, nebylo co řešit. Až do pozdního odpoledne už jsme se nerozdělily. (Zajímalo by mě, jestli tohle složení skupinky byl účel nebo náhoda... a taky by mě zajímalo, co studuje Mathilde.)

Odpoledne jsme pak vyrazili na okružní vyhlídkovou jízdu po Turku. Provezli nás po kampusu, po centru města, i do přístavu a na hrad nás vzali. Průvodkyně povídala, povídala a povídala - samé zajímavé věci, ale už toho prostě začínalo být moc. Po sérii mikrospánků jsem sice trošku ožila, ale jen dočasně, tak akorát, abych relativně bděle přežila ještě prohlídku katedrály, převzetí startovacího balíčku s domácími potřebami, nákup a cestu domů. V sedm jsem byla doma a jak jsem hynula hlady, vrhla jsem se na polovinu nákupu, naivně doufaje, že mě to probere. Pravdou byl samozřejmě naprostý opak a já vytuhla jako totální mrtvol. S lítostí jsem musela odmítnout dokonce i večerní slez v parku u katedrály... ale akcí, těch ještě bude a já si jich užiju dost. Což by byl problém, kdybych hned na první akci zhynula únavou.

Takže jsem večer napůl prospala, abych se před nějakou hodinou, jako obvykle, probudila v plné síle. Ne, ne, ne. Ráno se znova vstává a zítřek bude opět náročnej - informační schůzky jednotlivých ústavů. Rozhodně bych měla vyrazit na info byznysoekonomického ústavu, od věci nebude ani ústav počítačovovědní nebo takový humanitní. A večer pořádá studentská organizace promítání jakéhosi válečného finského filmu; vypadá zajímavě, asi si dám říct. A nechci vidět, co se bude dít po filmu. Takže radši dobrou noc.

Jen vám ještě nadhodím téma k přemýšlení. Jak už víte, jedna z budov Abo Akademi se jmenuje GRIPEN. Zatraceně by mě zajímalo, proč tomu tak je. Odhalení původu jména si nejspíš stanovím jako hlavní osobní cíl svého zdejšího působení. Aby bylo jasno, Gripen není jen stíhačka, ale především švédský termín pro jakýsi zemědělský nástroj. Proč se tak jmenuje právě tahle budova, to netuším ani já, ani Christian. Nesídlí tam totiž ani ústav leteckého inženýrství, ani ústav zemědělský, nýbrž zahraniční oddělení.

Luďa vyjádřil domněnku, že je možné, že právě tady skončil nějaký ten přebytek z financí, využitých v české úplatkové stíhačkové kauze. Zajímavá domněnka - a já si říkala, jak je možné, že škola sídlí v tak nádherných nových budovách... Prý že podpora ze Švédska. Jo, jo. I tak se to dá nazvat.

Druhá domněnka souvisí právě s faktem, že v Gripenu sídlí zahraniční oddělení. Já v tom cítím jakousi až nevyřčenou výhružku, kterou jde vysvětlit různě. Od prostého vzkazu pro zahraničáky "pokud se budete flákat, poletíte domů" až po vzkaz ze Švédska pro Finy (případně kohokoli dalšího) "koukejte se chovat slušně, jinak se na vás přiletíme podívat" (netřeba zdůrazňovat, že v gripenu).

Máte nějakou teorii?