Za týden v Londýně, za měsíc doma

Třetí irská anabáze, tentokrát se zastávkou v Anglii, se kvapem blíží. Takže přípravy jsou v plném proudu: pořídit nové boty, termotričko, blbosti do keší, nakoupit zásoby instantního, lehkého a skladného jídla, dovybavit lékárničku... Na takovou cestu se ale nepřipravuje jen materiálně, ale i morálně - což u mě znamená obnovit své závazky k případným čtenářům a znovu se dokopat k jakémus takémus psaní blogu. Jak jinak, když ne zápiskama z cest... A něco mi říká, že letos bude o čem psát, ať naše irská anabáze (moje už v pořadí třetí, tomu se říká láska jak fik) bude probíhat jakkoli. Co na tom, že mamka všude hlásá, že jsme úplně blbý a nepřežijem první dvě noci... :) No, posuďte sami.  

Jestli se někdo chytal za hlavu při plánování naší první dublinské výpravy (s Míšou za účelem muzicírování na ulici) nebo snad dokonce loni (Cork, s Paajou, regulérní, předem nezajištěná práce), nejspíš letos nazná, že nám hráblo definitivně. Pro nezasvěcence to tak může vypadat. Naše zkušenosti, loni a předloni nasbírané, nás ale přesvědčily, že by to mohlo být zvládnutelné v pohodě. Pokud přežijeme cestu tam, tak už přežijeme všecko.

Ona totiž ta cesta tam bude z celé akce nejvtipnější. To bylo tak: dublinské letiště je rozkopané a proto razantně zkrouhlo lety z Prahy. A navíc - lítat pořád do Dublinu je NUDA. Tak co s tím? Vezmeme to přes Anglii. V Londýně jsme už dlouho nebyly a tamní letiště neznáme vůbec... tak proč ne? Chvála buď vzdána nízkonákladové sekci ČSA ClickForSky, díky níž se do Londýna dostaneme se vším komfortem (občerstvení během letu, 20 kilo kufru a 12  příručního - to se bude sakra hodit, když s sebou vláčíte stan, karimatku, spacák, vařič, jídlo a bechera pro Mářu) za nějakých 1.400 za jednu cestu... 

Co dál? Musíme se dostat z Londýna do Irska, respektive na západ do Galwaye, kde si hodláme rozbít základnu u naší učitelky irštiny. A vykašlem se na letadlo, to by bylo o ničem, chce to nějakej dopravní prostředek, ze kterýho je něco vidět. Opět zapracovala náhoda: lze pořídit kombi lístek na vlak a trajekt z Londýna do Dublinu za pouhých 29 liber! Jeďte trajektem, je to super, přesvědčuje nás kamarádka. A vlak taky, uvidíte celou Anglii! Budiž tedy. Plány se poskládaly - a nám vylezl následující itinerář, pro laické oko možná poněkud děsivý...

13. 7. večer - odlet Praha -> Londýn Heathrow
noc z 13. na 14. 7. - přespání na letišti Heathrow
14. 7. - den v Londýně, nákup vlakových a trajektových jízdenek do Irska
noc z 14. na 15. 7. - přespání na vlakovém nádraží Euston
15.7. ráno - odjezd vlakem přes celou Anglii, odpoledne odjezd trajektem, večer příjezd do Dublinu!
noc z 15. na 16. 7. - přespání v HOSTELU v Dublinu!!! Pozor, máme inteligentní spaní s možností uvařit si, umýt se, bez rizika krádeže báglů, zatčení našich osob a podobně... :)
16. 7. ráno - odjezd autobusem přes celé Irsko do Galwaye, z Galwaye snad stihneme jeden ze dvou busů denně, co jezdí k naší učitelce... nebo pro nás vyšle jednoho ze svých bratrů.

Ona totiž naše učitelka (nenechte se mást, je o rok mladší než my a je to normální potrhlá holka, které po bakaláři škráblo a vydala se učit do děsné díry (rozuměj ČR) svou rodnou řeč, které rozumí pár tisíc lidí, čímž se u ní rozvinul naprosto pochopitelný schizofrenní stav - spor mezi pocitem povinnosti vypadat a působit seriózně, jsem přece učitelka, a touhou vyblbnout se, vždyť je mi jen dvaadvacet, oumajgoud!) Máire alias Mářa nepřebývá přímo v Galwayi. Mářa přebývá asi 80 km odtamtud na mikroostrůvku jménem Mweenish Island, kde bydlí asi 100 lidí a kromě mostu, po kterém se tam dá dojet, tam prý není vůbec nic. Zní to natolik lákavě, že jsme neodolaly a po několika menších posezeních u pivka a becherovky jsme Mářu přesvědčily (Paaja přesvědčila, sorry, nepřivlastňuju si zásluhy), že by vlastně bylo super, kdybysme tam přijely, pobyly a občas se vypravily na nějaký ten výlet. Aspoň se Mářa taky podívá po okolí, a když bude čas a chuť, vezme auto, někam nás hodí nebo odněkud přihodí - a tím si zažije nově nabytý řidičák. Geniální plán.

Jenže na tenhle geniální plán dojde, až se dostaneme do Irska. Do Irska se, pokud všecko půjde tak, jak má, dostaneme třetí den výpravy. Dvě noci budeme přespávat v Londýně po letištích a nádražích - a to je bod, který tak irituje mamku. Mamka holt loni nepřečkávala noc na letišti v Dublinu a neviděla ty spousty ukázněně přespávajících cestujících, turistů či co to bylo, o které se nikdo ze zaměstnanců letiště absolutně nezajímal. A neviděla naprosto fascinující www stránky, které jsem naprostou náhodou objevila dneska - http://www.sleepinginairports.net . Nachází se tam regulérní hodnocení letišť (i některých nádraží) podle toho, jak jsou příhodná k nočnímu přespání! A Heathrow ani Euston na tom nejsou nejhůř. Barometr předcestovní nálady stoupáááá...

No, a jakmile budeme v Galwayi, respektive u Máři, tak už bude hej. Koupíme bombičku do vařiče (plynová bombička blmbička do letadla nesmí, anžto by mohlo spadnout) a vyrazíme. Pár dní se budeme rozkoukávat v okolí, prolezem Galway, Mářin ostrůvek, silnici na pevninu a přilehlou pevninu - a pak hurá na velký akce. Se stanem. Nedaleko Galwaye je národní park Connemara. Divočina, vřesoviště, krásná příroda... dva, tři dny by mohly stačit. Pak na otočku, vyprání a umytí k Máře, a zase tradá někam jinam se stanem. Dva, tři dny, otočka u Máři... dva, tři dny se stanem u Cliffs of Moher a na Aranských ostrovech, otočka u Máři a busem dolů do Killarney. Tam tři noci v hostelu, dva organizované výlety autobuskem po nejhezčích místech v okolí... a pak busem dolů do Corku, místo úžasných loňských týdnů. Dan, naše dobrá irská mamička, tam sídlí pořád a pozval nás, ať se rozhodně dokoulíme, že nás na pár dní ubydlí... Prolezem starý známý místa, dáme cappucinko, losos, posedíme u ježurka, zavzpomínáme, bude nám fajn... a pak už zase tradá, busem do Dublinu, a odpoledne nasednout na trajekt směr anglický Holyhead. Dvě, tři hodinky v noci počkat na trajektovém nádraží, nad ránem odjíždí vlak do Londýna, dopoledne jsme v anglické metropoli... a večer nám to letí směr Praha. Po půlnoci jsme doma. Zpáteční cesta bude evidentně brnkačka :)

Tři týdny včetně cesty. Zdá se to hodně, ale není to hodně. Když jsme začaly plánovat podrobnější program, zděsila jsem se, jak málo volných dní máme - a kolik moc toho chceme stihnout. Letos si holt budu muset pořádně flákací prázdniny užít někde jinde. I když, existuje i nouzová varianta, kdy by toho flákání bylo až až... ale doufáme, že na tu nedojde. Pokud by totiž zapracovalo irské počasí a extrémně se rozpršelo, nemá cenu jezdit pod stan. Zatím ale zprávy z ostrovů říkají, že tam je jedno z nejhezčích a nejsušších let za poslední roky. Snad vydrží - a snad nás nebude ten deštivej hnus, se kterým máme tu čest tady v domovině od konce jara, nebude pronásledovat až do Irska.

No, takže nám držte pěsti.

Ať se tam ve zdraví a podle plánu dostanem - to pokud klapne, zvládnem už všecko.

Ať nám tam moc neleje.

Ať seženem blmbičky do vařiče.

Ať máme rozumnej přístup k Internetu.

Ať stihnem aspoň převážnou část z toho, co jsme si vymyslely.

Ať ulovíme hodně keší!  

A ať jsme za měsíc, tzn. 4. 8., zase zdárně zpátky... :)

PS: Budu se snažit ozývat. A snad i fotky budou... tak se můžete zkusit těšit. První regulérní zprávy můžete čekat někdy večer 14. 7., na Eustonu by měl být wi-fi internet... :) Tak zatím.