Opouští mě můj nejvěrnější kamarád z vysoké...

...a vůbec mě na to nepřipravil. Ještě do včerejška bylo všecko, až na malé občasné rozmary, na které jsme si už oba zvykli a brali je shovívavě a s úsměvem, v naprostém pořádku. Až dneska večer. Po fajnovém dni, stráveném s rehabilitujícím se Teritátou a Tedamamou na výletech kolem Vlašimi, jsem dorazila na koleje - a zjistila jsem, že se se mnou můj nejvěrnější studijní kamarád nejspíš loučí. Jestli je to jeho škodolibá vůle nebo prostě zásah Osudu, nevím, možná to časem zjistím... ale obávám se, že půjde o určení diagnózy pitvou. Mezi námi, nemyslím si, že by to od něj byl jen pitomej vtip... škodolibý žertíky v kamarádově podání vypadaly přece jen trošku humánněji. Ach jo. Věděla jsem, že to jednou přijde... ale že to bude takhle brzo, to jsem nečekala. I když nás na jaře Filip, vyučující fotografie u nás na fakultě, varoval, že notebooky rády zmírají náhle a bez varování...

Jak souvisí láska k nakupování s lovem na chlapy

Přemítala jsem tak, co mě v uplynulém týdnu potkalo zásadního, aby se o tom dalo napsat pár řádků... Zastavila jsem se na věci jediné - uplynulý týden byl čistě, výrazně a výjimečně nákupní. Mě, zarytého odpůrce všech nákupů kromě nákupů v potraviných a papírnictví, totiž okolnosti donutily a já vyrazila po obchodech - a kupodivu úspěšně. A při honění ega, jak jsem to pěkně ponakupovala a budu mít zase minimálně rok klid, jsem si vzpomněla na naši nedávnou teorii o tom, jak souvisí nakupování s chlapama... A tak to sfouknu oboje jednou blogoranou :o)

Sorry, Mr. Fossett

Veřejná omluva člověku, který neudělal to, co jsem si myslela... Jo, i k takovým účelům může sloužit blog. O co tedy jde? Možná jste zaznamenali případ zmizení Steva Fossetta, dobrodruha a miliardáře. A před pár dny se definitivně potvrdilo, že už není naživu - a já se mu chci omluvit. Za to, že jsem nevěřila, že by člověk jako on mohl jen tak obyčejně zahynout při banální letecké havárii...

Měla Terinka externí harddisk a už ho zase nemá

...aneb Když se něco může podělat, podělá se to! Minulej pátek jsem si konečně splnila téměř roční sen - pořídila jsem Mašínovi kamaráda, externí pevný disk. Za cenu solidní, s dopravou až ke koleji, vlastnosti mající slušné, a kapacitu téměř snovou - 1000 GB, ano, TISÍC gigabajtů. Proti ubohému osmdesátigigovému disku mého Mašína, kde se poslední asi dva roky data tísnila jako sardinky, to byl najednou prostor téměř nekonečný. Jenomže... dneska se stala katastrofální věc - disk prskl a už nenaběhl. A já tiše doufám - viďte, že má externí disk pojistky???

Když je moc o čem psát, nenapíšu radši nic

...tímhle heslem jsem se, jak jste asi poznali, nějakou tu dobu úspěšně řídila. Poslední dny se ve mně ale hnulo svědomí a pocit odpovědnosti vůči čtenářstvu, navíc ty upadající statistiky návštěvnosti taky nevypadají nejlíp... Venku je šeredně, Paaja korektoruje, za okny před chvilkou přestaly ječet sirény veškerého pražského hasičstva, jež se hnalo k požáru Průmyslového paláce na Výstavišti... Do skel mlátí kapky protivného podzimního deště a mně se v hlavě honí útržky myšlenek, které mohly být dost dobře jednotlivými blogovými příspěvky...

Zpátky v Oranžovém světě

Prázdniny jsou v tahu a hvězdy z Hvězdy jsou zpět. Navrátily se definitivně právě dnes. Po víkendu v Rozsockách jsme se s Paajou přesunuly do Prahy a vyrazily na velký nákup do Ikey (Ikei? Ikeje?) za účelem zakoupení police. Vrátily jsme se nejen s policí, ale také s plastovým nádobíčkem, závěsnýma patrovýma visacíma pytlema do skříně, přihrádkama na bordel do šuplíků (původně na příbory), příborovým stojánkem a sadou zavíracích žrádelních krabiček. Všehovšudy asi za tisícovku! No a po nutném zrelaxování (táhněte si dvacetilkilovou polici v rozloženém stavu o délce 170 cm busem a tramvají a pak pěšky na koleje...) jsme se vrhly do definitivního zabydlování a zvelebování našeho doupěte... a jak se nám to daří, posuďte sami :o)  

Rozhodnutí o přežití

Hanba školám, kterým krysa kancelářská vládne aneb Jak to vypadá a dopadá, když dva zmatení a nevyspalí kojoti jdou vyřizovat existenčně důležitou misi na ještě zmatenější školu, než je kojotí alma mater... Neuvěřitelné se stává skutečností a my jsme rozděleny - T. přijata definitivně včetně předání lejstra, P. si týden počká... Takhle se to dělá, amatéři. Divido et impero - Rozděl a panuj!