Ostrov pana Gilmoura: Velká radost za malý peníze

Konečně ho mám! Už den se kochám a rozplývám radostí z mého nejnovějšího hudebního přírůstku, a kochám se s ním naprosto hrdě a veřejně, neboť je to originální kus. Po asi pěti letech jsem si pořídila originální cédéčko, a ne jen tak ledajaké. Poslední sólovka ex-Pink Floyda Davida Gilmoura, nesoucí půvabný název On an Island, Na ostrově. Rok a půl stará záležitost, osvědčená z mé strany měsíci poslechu, aniž by se kouzlo té nádherné muziky vytratilo... K tomu přidejte krásný, ale opravdu krásně graficky zpracovaný obal, který kopírovat by byla hanba.. Celou tuhle úžasnou věc, podotýkám, že úplně novou, měli v újezdském bazárku za asi poloviční cenu než v obchodě. Volba, co si pořídit jako odměnu za první výplatu, nemohla být jasnější. Větší radost jsem si snad udělat nemohla... Za málo peněz hodně radosti. 

Další pracovní den, tak čím si ho tak zpříjemnit...

Dobré ráno přeje pracující lid, který má za sebou úspěšně ranní monitoring tisku a již stihl obvolat soudního mluvčího a vyslechnout ukecanou přednášku na téma konkurzních řízení... Ve volné chvíli proto jest opět nutno pozastavit se a pomyslet na něco hezkého... A jakože dneska to jde.

Dneska ráno cestou k Andělu...

Chvilka volna při ranní službě a možnost naplnit asi dvě hodiny staré předsevzetí. Úlitba Bohu, aby mě nenechal usnout v práci? Nebo pokus zabít čas jakkoli, abych se vyhnula témuž? Snad oboje. Koneckonců, důvod se vždycky najde. Možná je tady důvodem jen radost z nečekaného projasnění rána...

Pink Floyd - Wot's... uh the Deal

Už jsme dlouho nic neposlouchali, nezdá se vám? :o) Co vám předhodím, až na to přijde čas, to mi vrtalo hlavou už delší dobu. Písnička závisí na prožívaném období a já mám teď období vcelku klidové a těžce pohodové, možná až moc. V poslední době mám pocit, že jsem najednou jaksi zestárla, chcete-li dospěla... Důvodů by se asi našlo povícero, hlavním je ale asi fakt, že chodím do práce. Baví mě, ale přijdu z ní a jsou večery, kdy si připadám si unaveně... a staře. Tenhle pocit stáří ale kupodivu není nepříjemný. Tahle dospělost je jiná než ta, které jsem se kdysi tak bála... Je tam dost místa na legrácky a pitominky se spolubydlící, na setkávání s kamarády a na (p)opíjení s nimi. Je v ní určitý klid, vyrovnanost a optimismus - stejně jako v dnešní písničce.

Koneckonců to byla ostuda, že JÁ jsem vám ještě nepustila nic od kapely, kterou řadím mezi svou hudební Svatou trojici. Takže dneska to napravuju - budou vám hrát a zpívat Pink Floyd. Nebojte se deprese, kterou se většina floydovské tvorby vyznačuje... tahle písnička je svým způsobem naprosto nefloydovská. Ale o to úžasnější se mi zdá. Ať se vám líbí. 

Nohy hore, oči šejdrem... ale zase ve svý kůži

Po odpoledním návratu z práce jsem myslela, že usnu a už se neprobudím. Ale stačilo půl hodinky spánečku a zase jsem čilá... a zase nepůjdu spát dřív než o půlnoci, jak se znám. Ach jo, co já jsem to za člověka? Ale co, aspoň vám můžu napsat, co je novýho. Hlavně to, že se učím koukat na svět skrz jiné brýle. Jo, dneska jsem se vykopala si je vyzvednout. Líbí se mi moc. A vám? :o)

Mám smlouvu! Jsem zaměstnanec NetCentra, s.r.o.!

Tak už ji konečně mám v ruce! Po mnoha obrovských pracovních úspěších (například spolehlivé a permanentní plenění zásob nápojů =o) se mi konečně dostalo té pocty, že mi byla vystavena pracovní smlouva. Sice jen externistická a na dobu neurčitou, ale co? Je to úžasný pohled a pocit. Koukněte se na tu úžasnost taky...  

Osoba Tachecí, poslední hřebíček do rakve. Radiožurnál je mrtev, ať žije RadioUrnál!

Co přiměje od přírody líného člověka, jako jsem já, aby se obtěžoval a dělal práci dvakrát (podruhé tady a teď, poprvé na Degénech), a ještě k tomu dobrovolně? No, to mě musí něco nehorázně vytočit, zhnusit, pohoršit a otrávit. Přesně tohle se povedlo jedné "paní" při jejím veřejném vystoupení v České televizi. Kdyby se ta "paní" nejmenovala Barbora Tachecí a nebyla novou ředitelkou mé donedávna oblíbené rozhlasové stanice, bylo by mi to fuk. Asi bych i zkousla změny, kterými ta stanice donedávna došla. Ale když se k tomu přidá chování dotyčné Osoby, nebudu zkusovat nic. Pá pá, Radiožurnál. Radiožurnál je mrtev, ať žije RadioUrnál s arogantní ženštinou v čele!