Sláinte čili Na zdraví

aneb Proud necenzurovaných myšlenek... Co nového? Hodně věcí. Naše * DEGÉN TV * zahájla oficiální vysílání... přidejte se k zachráncům irského jazyka na stránkách www.degen.bloguje.cz ... Dále jsme oslavily můj svátek v Krásných ztrátách a posléze i na koleji. Zahájila jsem proces spřátelování se se zubním obyvatelstvem mé levé dolní čelisti... no a tak různě.

Bezzubý Bůh aneb Proč nejsem želva...

...toť jeden z mých nejčastějších stesků a reakcí na krutý lidský úděl. Stěžuju si různě a v různých situacích, ovšem o želví existenci sním především ve chvílích, kdy se o pozornost přihlásí mnou nejnenáviděnější lidský problém. Netoužím uniknout práci, úřadům nebo zákonu, dokonce ani škole, k šílenství a zoufalství mě dovádí mnohem prozaičtější věc. ZUBY.

Co týden školy dal

Mám za sebou první týden nového semestru, takže je čas shrnout, co nového mi přinesl - kromě založení naší hvězdné Degén TV... Skálopevné rozhodnutí zapojit se do pracovního procesu, sedm hodin výuky týdně (vkusně roztahaných do tří dnů) a naději, že bych z kurzu irštiny nemusela vyletět kvůli neporozumění učitelčině angličtině...

Začínáme...

už BRZY! Redakce Degén TV finišuje s přípravami - a Vy se můžete jen těšit... anebo bát

Dva Degéni se představují

Blíží se začátek akademického roku, už mého třetího. Jestli vše půjde, tak jak by mělo, budu se už napřesrok honosit titulem. A tak jsem usoudila, že je nejvyšší čas se ještě pořádně vyblbnout, dokud nebudu dělat ostudu stavu bakalářskému. A nejsem na to sama: Jen se zabydlíme na koleji, zahájíme se spolužačkou Páájou velký projekt, který otřese českou mediální scénou: Degén TV neboli Dva Degéni na webu!

Dublinský deník dvacet dva: DOMA

Dobrodošly! Dopisuju definitivní dokončení dublinského deníku. Definitivní dávka dojmů, dokreslující dobrý dolet dne devětadvacátého...

DD 21: Bílým šátkem mává, kdo se loučí... a kdo má letištní fobii

...každého dne se něco končí, něco překrásného končí... Určitě tu básničku znáte taky. Ani dneska jsem se jí neubránila. Chodily jsme po městě a ve mně rostl smutek. Ale než přerostl neúnosnou mez, zasáhla vyšší moc a smutek nahradil jiný pocit. Strach. Šílený strach z odbavení a z letiště. Asi trpím letištní fobií.