O nehodě se napsaly dva krátké článečky a pak nastalo ticho, nic se nestalo. Vsadím se, že tohle ticho muselo nastat ve chvíli, kdy z výslechu pilotů a z ohledání trosek vyplynulo, že za havárií byla chyba konstruktérů a pilotů. Letadlo mělo tak složité ovládání přistávacích udělátek, že bylo otázkou času, kdy tuhle chybu někdo udělá.
Tahle nehoda mě podivně fascinuje jako světlo můru. Už jen to kdysi úmyslně vytvářené šero kolem ní mě nutí kroužit kolem a snažit se pochopit, proč všechny ty tajnosti. Proč se ani do závěrečné zprávy, která nebyla určena ke zveřejnění, nemohla napsat příčina nehody a místo toho se mlžilo, že kvůli poškození letadla nebylo možné zjistit a bla bla bla. Proč z vyšetřovacího spisu zmizel přepis záznamů z černé skříňky, přepis radiokomunikace a veškeré fotky. Proč, proč, proč.
Ale ze všeho nejvíc mi vrtá hlavou, jak skončili ti nešťastní piloti. Ano, udělali chybu, ale tu mohl udělat kdokoli. Těsně po havárii riskovali svoje životy tím, že se vrátili do hořících trosek a snažili se odtamtud dostat co nejvíc lidí. Za to si zasloužili obrovský respekt. Ale mám nepříjemný pocit, že tehdejší sovětská společnost zrovna na tohle moc nehrála...
Ale ze všeho nejvíc mi vrtá hlavou, jak skončili ti nešťastní piloti. Ano, udělali chybu, ale tu mohl udělat kdokoli. Těsně po havárii riskovali svoje životy tím, že se vrátili do hořících trosek a snažili se odtamtud dostat co nejvíc lidí. Za to si zasloužili obrovský respekt. Ale mám nepříjemný pocit, že tehdejší sovětská společnost zrovna na tohle moc nehrála...