Zabte Finnair, zabte letušky Finnairu, zabte MĚ

Tímto se oficiálně vzdávám své dlouhodobě těžce budované pověsti odborníka na letectví. JÁ, se kterou se kamarádky radí, jestli si myslím, že tohle a tohle letadlo poletí kvůli počasí nebo kvůli sopečnýmu prachu... JÁ... JÁ jsem přehlídla na stránkách Finnairu informaci o stávce letušek. Takže bratr s tátou ještě teď trčí ve Vídni, ačkoli jsme už skoro měli být všichni v Turku.

Hlavně, že jsem si včera večer dvě hodiny lámala hlavu, proč Finnairu nefunguje odbavení na internetu. (Bodejť by fungovalo.) Čuměla jsem do stránek, čuměla jsem do formuláře na check-in... a jak je člověk zvyklej ignorovat okýnka v místě, kde bývá reklama, ignorovala jsem.

Jenže tentokrát to nebyla reklama, ale oznámení o už týden probíhající stávce palubního personálu a o tom, že se ruší většina letů.

Zjistila jsem to doslova za pět minut dvanáct (respektive za dvacet minut deset, kdy mi odjížděl autobus do Helsinek) - když jsem ráno, nic zlého netuše, spokojeně dotlapala na hostel vyzvednout klíče. Aby jako kdyby nám náááhodou odpoledne ujel jeden autobus a přijeli jsme po deváté večer, se bylo jak dostat do pokoje. Pán mi předal klíče a aby se neřeklo, prohodil pár zdvořilostních frází včetně otázky, s jakou společností moje rodina letí.

"Doufám, že ne s Finnairem," pronesl konverzačně.

Otevřela jsem hubu, vyvalila oči a vzmohla se na obligátní WHAT??? Co, proč, děje se něco?

"No jistě. Finnairu stávkujou letušky."

"A co to... znamená?" položila jsem idiotskej dotaz, tajně doufaje, že třeba nestávkujou všechny, ale je jich v letadlech míň a jsou tam jen pro bezpečnost a třeba neservírujou snídani.

"No to znamená, že se ruší lety," setřel moje tajný naděje pán.

"I... mezinárodní?" ztuhla jsem.

"Hlavně mezinárodní. Po Finsku se ještě jakštakš lítá, ale mezinárodní jsou zrušené skoro všecky. No pojďte se podívat na stránky, najděte si váš let a uvidíte," vedl mě k počítači.

A bylo po nadějích. Vienna 10:55, CANCELLED.

A pak že stávkujou hlavně jižani. Co je TOHLE za společnost, sakra? Před dvěma měsíci, když jsem měla letět domů, jim stávkovali mechanici. Před asi rokem jim stávkovali piloti. A teď jim stávkujou letušky. Dohoda v nedohlednu.

Říkám si, kdy jim začnou stávkovat i letadla. Nemyslete si, to jsou chytrý holky, a jak viděj nějakou špatnost, hned to odkoukaj.

Ještě před deseti minutama mi bratr posílal smsku, že už jsou ve Vídni a že je všecko OK. Popadla jsem telefon a sdělila špatnou zprávu. Musíte si to přerezervovat na jinou společnost, snad ještě budou mít na dnešek místa. Mělo by to bejt zadarmo, ale nejspíš vás poženou někam na Mnichov, Frankfurt nebo Pobaltí, tak budete muset zvládnout přestup.

Uuuu. Poděkovala jsem pánovi na hostelu, sbalila klíč (nechte si ho, snad se sem ještě dneska dostanou a v noci už nic neseženete) a zuřivě jsem vyrazila do centra, že jako najdu kancelář Finnairu a všecky tam seřvu a vydupu si soukromý letadlo z Vídně do Turku.

Než jsem dojela na letiště, kde má Finnair pobočku, volali mi uvíznuvší z Vídně, že mají možnost přerezervovat si na večer s Lufthansou, přestup v onom obávaným Frankfurtu. A že jestli pro ně můžu v jednu dojet do Helsinek. Copak o to, to já můžu, ale jestli oni zvládnou přestup... bratr, zeptej se na tohle, zeptej se na tohle, zeptej se na tohle. No, to by mělo jít... tak se rozhodněte.

Náročnej výlet, nebo schlíplá cesta domů?

Jedou. "Aspoň si užijem trošku dobrodružství," rozhodl táta.

"A dostanete dvě večeře - jednu mezi Vídní a Frankfurtem, druhou mezi Frankfurtem a Helsinkama," naznala jsem. A to se přece vyplatí.

A bylo to. Obrátila jsem se k domovu a otevřela švédštinu, smířena s faktem, že večer se na zkoušku nic nenaučím a kdoví, jestli na ni budu schopná jít - když se do Turku vrátíme ve čtyři ráno, když to dobře půjde. Ale aspoň na to mrknout.

Doma ověřit stránky všech letišť a všech společností, v kolik co kdy kam odlítá, jaký má kdo kde limity kufrů a podobný ptákoviny...

...a pak přišla další rána.

Frankfurt má šeredný počasí a spoustu letů opožďuje nebo rovnou ruší.

TYVOLE!

Takže sedím u počítače a aktualizuju seznam odletů z Frankfurtu a modlím se, aby se to tam zklidnilo a Helsinky odletěly na čas. A aby Vídeň neměla zpoždění a oni za tu hodinu stihli přestup. Zatím jsem teda na Lufthansu slyšela jenom chválu a že prý při rychlých přestupech přistaví rovnou k letadlu autobus a převezou lidi rovnou k druhýmu letadlu. To zní dobře. Takže už jen kousíček pitomýho štěstíčka a lepšího počasíčka a můžu na ně v jednu po půlnoci čekat.

Ovšem v devět mi odjíždí autobus do Helsinek.

Moc ráda bych do té doby věděla, jestli z Frankfurtu odletí nebo ne.

Uuuuuuuuuuuuuuuš. (švédské citoslovce pro protivné lidi, debilní situaci, nechutné jídlo, prostě FUJ).

Je to dneska veselej den. A bude to veselej večer a veselá noc.

Zítřejší poslechová zkouška ze švédštiny nebude veselá, ta bude tragická. Ale kdyby měla být moc tragická, uprosím Charlottu, aby mě nechala jít na opravný termín - s touhle srdceryvnou aerostory se mě musí zželet každýmu.

Mně se mě ale nezželelo.

Jsem na sebe tak nasraná, jako už dlouho ne.

JÁ...

...nejenže mi týden unikala stávka místních aerolinií, když jinak sleduju každej pšouk ve vzdušným prostoru...

...nechápu, jak jsem to na těch stránkách mohla přehlídnout.

Výběrová pozornost je zlo.

A dávat informace o stávce do místa, ve kterým je jindy reklama, je debilita prvního kalibru.

A mít je provedený v klidnejch šedomodrejch barvách, sladěnejch se zbytkem stránky, je taky debilita.

Všichni jsou debilové. A já taky. Dneska nejsem letadlo.

Doufám, že aspoň ty letadla zůstanou letadlama a nezdebilní taky.

Símvás, stoupněte si ven a začněte foukat k obloze, směr Frankfurt nad Mohanem. Třeba vyvoláte vítr a rozeženete tamní hnusný počasí. Nebo nám aspoň držte pěsti.

FRANKFURTE, OTEVŘI SE!