PLS - Průvodce letištního spáče :o)

První příspěvek nového (a doufám, že hluboce přínosného) tématu do veřejné rubriky (alias Teri radí a doporučuje)  vzniká symbolicky na letišti. Po aspoň zčásti prospané noci, jak jinak. Jsem na cestě domů, před šesti hodinami jsem přistála v Budapešti... a Erasmus je za mnou. Teda až na nepříjemné pozůstatky, jako dvě eseje a spousta papírování. Všecko se zvládlo, všecko se stihlo. A pořád ještě jsem v útlumu od přemýšlení (obrannej mechanismus, aby mi tak moc nedocházelo, že je to pryč) a přitom v pohotovostním režimu kvůli cestování a zařizování. Takže je dobré ho využít, ale přitom odlehčeně, aby se zbytečně nepřipomínalo to, co už není. Takže jsem se rozhodla se vám vyznat ze své zvrhlé záliby - spaní po letištích. Třeba se někdo z vás inspiruje a zase se nás po letištích bude se spacákem potulovat víc :o)

Miluju letadla a letiště (zejména tehdy, pokud nikam neodlítám - to na mě pak místy leze letištní fobie). Miluju lítání.

A ráda spím na letištích. A provozuju to s oblibou na většině svých leteckých cest po Evropě.

Nikdo v okolí to nechápe. Spát na letišti jako socka? Ve spacáku na lavičce, nebo nedejbože na zemi? Proč?

"To nemáš na hostel?"

Copak o to, to já bych na něj asi měla, kdybych chtěla. Jenže nechci.

Spát na letišti je pro mě zábava a  věc cti. Zejména na nějakém novém, dosud mnou neospaném. Můžu si udělat novou čárku do statistiky a hlavně napsat recenzi na specializované stránky SleepingInAirports.net!

Dávno se o mně ví, že se vyžívám v potrhlostech. Zejména v těch, které nic nestojí, které jsou bezpečné, pohodlné, nebudí příliš velké pohoršení, ale spíš shovívavej úsměv a pobavení. A možná i kousek obdivu.

Přesně takové spaní na letišti je. Přijet na nové, neznámé letiště a vydat se na dobrodružnou výpravu do jeho nitra, kde hledáte klidné a vhodné místečko, kam bezpečně složit nejen hlavu, ale i kufry... a pak ho najít - tomu se prostě nevyrovná nic.

Ovšem nemyslete si, že to všecko dělám jenom z hecu a pro zábavu. To zase ne, musí se to vyplatit i po stránce rozumové. Jenom na city já nehraju. Jenže ono je spaní na letišti výhodné po všech stránkách.

Co je nejdůležitější, nemusíte nikam cestovat z letiště. Z letiště na hotel, z hotelu na letiště, tahat se s kuframa, pche. Zabijete spoustu času, energie... a hlavně peněz. Přespat přímo na letišti se vyplatí hlavně v situaci, že pozdě večer přilétáte / brzy ráno odlétáte.

O finanční úspoře ani nemluvit. Hotely nebo hostely v okolí letišť nebývají levné. Kdežto přespání na letišti je zadarmo. (Už mě nejednou napadlo využít letiště jako místo k přespání i na výlety a podobně. Problém tkví v tom, že obvykle letiště bývají poměrně daleko od center měst...)

Další často kladené otázky:

"Je to bezpečný?"

Zásadní otázka, samozřejmě. Hlavně pod vlivem zkušenosti z českých nádraží, kde mnohdy přespávají nelibě vonící pánové bez domova a potulujou se bandy existencí s flaškama či něčím ještě silnějším, je spousta lidí představou spaní na veřejném místě zděšena. Jenomže skutečnost, aspoň v Evropě, je naprosto odlišná.

Letiště jsou čistá a bezpečná. Ochranka tam bezdomovce prostě nepustí, na to je to příliš lukrativní místo. Existence taktéž ne. A pokud se někdo zexistenční už na letišti, nejspíš je odveden někam dopryč. Nevím, prostě jsem na letišti ještě nepotkala člověka, ze kterého bych měla strach nebo aspoň pocit nejistoty.

I když jste sám a navíc jste ženská, nemusíte mít obavy. Za prvé - nikdy tam nejste sami a to působí obvykle jako dost velká prevence kriminality. Navíc se tam neustále potulují ochranky. A všude je plno kamer. Ještě jsem nezažila, aby se někomu ze spících něco stalo.

Další často kladené otázky:

"To tě nevyhodí?"

Ne. Zatím nejenže mě ještě nikdo nikdy odnikud nevyhodil, ale neřekl mi ani slovo. Ani slovo od ochranky, uklízecích čet, od pracovníků na přepážkách. Přespávající lidi prostě k letištím patří, většinou nás tam bývá víc a pokud máte kufr a vypadáte aspoň trochu kultivovaně, nikdo nemívá obvykle námitky.

"Neukradnou ti kufry, když spíš?"

Neukradnou, když víte, co s něma. Možností je povícero. Na většině letišť by samozřejmě šlo hodit je do úschovny, ale to je pod úroveň pořádného letištního spáče. Ten se o sebe postará sám a k přespávajícím ty kufry prostě patří. Bez nich byste snad i vypadali jaksi nepatřičně - jako někdo, kdo není na cestách, ale jen se sem přišel... vyspat.

Nejsnazší je si na zavazadlo v polosedě lehnout - což ale je fajn na kratší schrupnutí, ne na celou noc. Lepší je šoupnout kufr ke zdi a lehnout si k němu. Nikdo se k němu tak nedostane, aniž by vás nevzbudil. Má-li zavazadlo dostatečně dlouhé uši, je fajn si je namotat na zápěstí. Pak vám ho nesebere fakt nikdo. Totéž platí, když spíte na lavičce - kufr mít buď pod sebou pod lavičkou a zakrýt ho nohama, nebo dalším kufrem, který si ve spánku držíte. Platí ale základní bezpečnostní pravidlo - malou taštičku s nejdůležitějšími doklady, penězi a telefonem mít na těle, pokud možno ve spacáku a držet si ji tak, aby nebyla vidět a aby ji nebylo možné sebrat. Jistota je jistota.

"Nebudí tě provoz letiště?"

Jak kdy a jak kde. Většina letišť mívá od půlnoci do cca pěti přerušený běžný provoz, takže se neodbavuje. Takže se necourá tolik lidí. Takže není tolik hlášení. Důležité samozřejmě je najít to správné místo - třeba odbavovací přepážky, odkud píšu tenhle poučný blog, nejsou úplně to pravé. Otvírají kolem čtvrté, což není úplně košer. Zato takové přízemí v Helsinkách u schránek na zavazadla... to bylo hotový nebe na zemi. Nikde nikdo, ticho, teplo, skvělý lavičky... ach. A kupříkladu Londýn - Heathrow byl očistec. Na zemi sice koberce, ale všude klimatizace (z čehož se dá snadno nachladnout), v noci ne moc teplo... a hlavně neustálá hlášení. A furt a furt a furt, co čtvrt hodiny. I když se nelítalo a nikde nikdo nebyl. V jednom kuse. "Zavazadla bez dozoru mohou být zničena," varoval nás vlezlý hlas, který vyslovoval destroyed s neslyšitelným de, takže nás to navíc nutilo lámat si hlavu, co je to sakra stroyed.

"Není ti v noci zima?"

Jak kdy a jak kde. Většinou ale ne - nosím si spacák nebo bundu. Zatím mi to vždycky stačilo. Na letištích se topí dobře a pokud nejste trouba, co si ustele vedle vchodových dveří, dá se vyhnout i tomu průvanu. V létě ale může někde být problém se zmiňovanou klimatizací.

 

 

To jsou ve zkratce ty nejobvyklejší dotazy a reakce. Jak vidno, není námitka, kterou bych nevyvrátila :o)

Takže - pokud občas cestujete, rádi ušetříte nějakou tu kačku, přežijete jednu noc v mírně polnějších podmínkách a nevadí vám pobavené (ale ne pohoršené) pohledy okolí, přibalte příště na cesty spacák a třeba se na nějakém letišti sejdeme.

Další tipy, jak na to a hodnocení většiny evropských letišť si můžete přečíst na už uvedeném odkazu SleepingInAirports.net. Má to jen jeden háček - je to plně anglicky. A orientace na stránce není úplně nejsnazší. V nouzovém případě se samozřejmě dá použít třeba google překladač, ale není to ono.

A tak jsem se rozhodla, že vytvořím tuhle rubriku a jakmile ulovím další zářez do sbírky letištního spáče (jakožto i spáče na podobných místech, jako například přístavy, trajekty a podobně), hodím recenzi nejen na anglický web, ale i sem.

Takže se v blízké či vzdálenější budoucnosti můžete těšit na zpětné hodnocení:

• Budapešť
• Helsinky
• Londýn
• Dublin
• Přístav Holyhead
• trajekt Stockholm - Turku

Pokud už informace prakticky nevyužijete, doufám, že vás rubrika aspoň pobaví.

Zatím dobrou. Asi seberu bagáž a přesunu se do klidnějších míst. Dvě, tři hodinky by ještě neškodily :o)

PS: Právě se ke mně skoro omluvně přiblížil letištní policajt a neumě pořádně anglicky, ukazoval mi na postavu bez báglů, ležící opodál, jestli jako patří ke mně. Zavrtěla jsem hlavou. I vypravil se přímo k postavě a probudil ji. Byla to malá holčička, jejíž rodiče čekali opodál na odbavení a policajt o nich nevěděl. Myslím, že pádnější argument ohledně bezpečnostní otázky padnout nemohl. Vy byste snad nechali dítko pospávat někde, kde byste si nebyli jistí, zda se mu něco nestane?