Nejlepsi slovnik je flaska

A ja jsem narodnostni bezdomovec, protoze mezi Rakouskem a Nemeckem zadna zeme neni. Tyhle prekvapive informace jsem zjistila pri sve prvni erasmus party. Jo, konecne jsem plnohodnotnej zahranicak. Sice oproti vetsine ostatnich s ostudnym, temer ctrnactidennim zpozdenim, ale ona proste nalada na opijeni az tak moc nebyla (i kdyz vcerejsek a vlastne i dnesek ukazal, ze to mozna byla chyba - neklidnej zub se moooznaa zacina umravnovat. Ze by se mi ho povedlo opit? :o) Party (a ji predchazejici hra v ulicich Turku) prinesla par novych znamych, par zazitku, nekolik zajimavych zjisteni (nejzajimavejsi jsou ta  z titulku a z prvni vety)... a hlavne pochopeni, proc se na zahranicnich pobytech tak moc chlasta. Ono to fakt rozviji jazykove schopnosti. Prestanete se stydet... a jak si najednou pokecate!

FINSKO 7 - ESN City Race 

PS: Omlouvam se za clanek bez diakritiky - Prave sedim v Gripenu v pocitacove ucebne a musim nejak zabit cas od pul jedenacte do jedne, k cemuz je takove klofani blogu idealni. A hnat se na byt na otocku se mi nechce. Takze to projednou budete muset prezit bez hacku a carek... a ja se budu snazit neplest si to zatraceny (yatracenz) Z a Y na anglicke klavesnici. Nikdy jsem nepochopila, proc prave my Cesi musime mit tyhle dve klavesy prohozene... =o( 

Pred samotnou party se konala velka hra pro zahranicaky zvana City Race cili Mestsky zavod, jejimz cilem bylo protahnout nas po nejzajimavejsich mistech Turku a navic nas primet, abychom se o nich neco dozvedeli. Takze jsme utvorili tymy po peti az sedmi a s uderem pate vyrazili od katedraly. Nase muzstvo, respektive zenstvo ve slozeni ja, Nemka Franzi, Francouzka Mathilde (tri ze ctyr Christianovych sverenkyn) plus Italka Maddalena a Belgicanka Laura (? myslim). S lejstrem ukolu a fotakem jsme vystartovaly. Krome obihani zajimavych baru, soch a mostu jsme mely take extra ukoly, ktere byly mnohem zajimavejsi:

• Vyfotte se se slavnym Finem nebo s typicky finskym zviretem.
• Vyfotte se s policajtem / policajtkou. Pokud pritom polibi nekoho z vaseho tymu, tim lip.
  
• Vyfotte se s nejakym milym finskym dedeckem / babickou.
• Vyfotte se s oblibenou kalbovni stravou finskych studentu - kebabem. Cim barevnejsi, tim lepsi.
  
• Vyfotte se na verejnem miste v nejake mirne neslusne pozici.
• Vyfotte se na vasem oblibenem miste v Turku.
  

No... takze si to umite predstavit :o) Vyrazily jsme vcelku snazive a az do nejake seste zastavky z patnacti jsme ukoly plnily poctive. Celou cestu jsme sice pozorovaly okoli, zda nekde neuvidime policajta/tku, ale marne. Nejak tu vubec nejsou k potkani. Asi je to tu fakt slusna zeme. Stejne tak nebylo k potkani ani typicky finske zvire. Jedine, co nas napadlo, byl los (sob? nikdy si je neprestanu plest...) a ti se tady na jihu jaksi nevyskytuji. Ba ani muminek nebyl k mani, bida.

Predzvest krize (tzn. nase ochota zdrzet se u kazde blbosti) prisla u pate zastavky. Pri vymysleni mirne neslusne a pritom nekompromitujici fotky se k nam priritilo chlupate zviratko, na voditku vlekouci panicka. Nadhernej pejsek. Vsech sest se nas na nej slitlo a zacaly jsme ho muchlat. Hrdy panicek nam sdelil, ze to je laponsky pes, pouzivany k lovu sobu (nebo losu?9. Zbystrily jsme: neni to nahodou typicky finske zvire? Urcite je. Takze sup, vsech sest, pejsek nam skocil na klin a nez pan zmackl spoust, malem nas svou laskou trimesicniho stenete sezral. 

Policajt nikde, mirne neslusna fotka nas nenapadala... a zacalo se stmivat a tedy i ochlazovat. Holky z Jihu se klepaly zimou (a Madda skucela, ze nechce videt, az bude doopravdy zima) a ani nam ostatnim nebylo nejtepleji. Premitaly jsme, ze bychom se mely vyfotit v posteli a odevzdat to jako fotku naseho nejmilejsiho mista v Turku. Plneni dalsiho ukolu nas ale zavedlo do obchodniho centra, kde jsme prece jen trosku roztaly... a hlavne uzrely misto, ktere jsme shodne oznacily za to nejskvelejsi a nejlepsi v celem meste. Obchod s chlastem - ALKO! Jak jsme mohly zapomenout. Okamzite jsme se rozebehly po obchode, kazda popadla jednu flasku, poprosily jsme kolegyni z jineho tymu, aby nas cvakla... a bylo to. Netreba podotykat, ze jsme se v Alku vyzbrojily proti nadchazejici zime.

Zima byla zazehnana, ale dohnala nas dalsi metla lidstva - hlad. A cas, vymezeny na zavod, utikal a nam bylo jasne, ze nestihame. Tak co. Nebudeme se prece stvat jako blazni, pred party je v prvni rade potreba se najist. V Hesburgeru bylo teplo, utulno a meli tam jidlo. Sice to nebyl kebab na extra points, ale coz. Sedely jsme, hodovaly a resily jazykove otazky anglictiny. Jak se rekne tohle, jak tamto, co znamena tohleto. A jak se rekne tohle? Laura na to, ze vytahne slovnik. Vytahla... flasku a hledala dal. Pak hledat prestala a zatvarila se, ze je vsecko hotovo. Pockej, nehledalas slovnik? Pohled nam sjel na flasku a rozchechtaly jsme se. A Mathilde naznala, ze vlastne jo, jakmile si da, tak najednou vi vsecko a rozumi vsemu. Flaska je ten nejlepsi slovnik. Zjisteni se pozdeji ukazalo byt pravdivym...

Skomirajici zamer dokoncit zavod byl definitivne pohrben v pri navratu do obchodaku, kde si cast tymu potrebovala obstarat kurivo. Madda mezitim zbehla do oddeleni kosmetiky, kde ji pak nejprve nebylo mozne nalezt, pozdeji odvlect pryc. Na odchodu jsme konecne potkaly policajty. Bohuzel jen v aute. A dokonce i odrzla Mathilde naznala, ze by asi nebyli nadseni, kdyby jim vlitla do cesty s tim, aby se s nama sli vyfotit. Takze dalsi extra body nebyly. Zima definitivne zhatila i uvahy o mirne neslusne fotce. Usoudily jsme, ze v takove kose neslusne ukazeme tak leda vztycenej prostrednicek.

Takze jsme nabraly jsme smer zaverecna stace aneb prvni cast party, ktera se, chytre, konala na lodi. Na lodi! Uaaaaa. Zima jeste vetsi. Nebylo tedy s podivem, ze se ani ne po hodine lod zacala ponekud vylidnovat a osazenstvo se zacalo presouvat smer Monkey Club, kde se konala hlavni afterparty. Logicky pred Monkey vznikla fronta dlouha az na hlavni namesti. Takze jsme si pul hodiny postali a potlachali.

Behem cekani jsem se dovedela onen sokujici fakt, ze odnikud nejsem. To se jeden ze spolucekajicich snazil uhodnout, odkud jsem. Napred podle jmena - to nefungovalo, Tereza je prilis mezinarodni... tak zacal strilet naslepo a ja mu rikala, jak blizko je. - Germany? - Blizis se... - Lichtenstein? - Nee, jizne od Nemecka. - Austria? - Skoro! A mezi Nemeckem a Rakouskem je co? - Tam prece uz nic neni!!! 

Nakonec teda tu Ceskou republiku nejak z pameti vydoloval. Ostatne, ja jsem se geografickemu prebornikovi pomstila po svem - zapomnela jsem jeho jmeno. Je horsi, kdyz nekdo popre existenci vasi zeme, nebo kdyz zapomene vase jmeno? :o) 

Kdyz jsme se konecne dostali v jedenact dovnitr, zjistila jsem, ze ani moje dosavadni zahrivani whiskou nestaci na to, abych se citila spokojene v disko/techno/cojavimcotobyloclubu. Nedavno poznany Belgican, bydlici na stejnych kolejich jako ja, nekam zmizel a plany, ze casem pujdem domu spolu pesky, zmizely s nim. Posledni autobus ke kolejim jel v pul dvanacte.

Sebrala jsem posledni zbytky odpovednosti a s vedomim, ze rano vstavam, neb v deset musim byt na zahranicnim, jsem se z klubu zdekovala. O pulnoci jsem byla spokojene doma - vcetne mirneho bloudeni po kolejnim arealu. Spokojene si jedu a cekam, az poznam znama mista, kdyz tu banda zahranicaku za mnou usoudila, ze uz to je Kuunsilta a ze se jde. Tak jsem zmizla s nima, neb se mi okoli zdalo ponekud jine nez ve dne a usoudila jsem, ze zdejsi tezko pochopitelne autobusove linky klidne jsou schopne jet v noci jinudy nez ve dne. A prejet svoje konciny v poslednim busu, to se mi fakt nechtelo. A prvni orientacni zakon pro dezorientovane pravi - S DAVEM  (vyslovovat davem, ne dejvem - s tim se ztratit lze a bez nejmensich obtizi :o) SE NEZTRATIS. I sla jsem s davem.

Vylezla jsem z busu pred barakama, ktere vypadaly jako ten muj, pod ceduli Ritzinkuja, coz je moje ulice... ale na miste, kde jsem jeste v zivote nebyla. Ach jo. A to jsem si myslela, ze se uz konecne prestavam ztracet... Nastesti se mi dostalo doprovodu a pomoci od kolegy zahranicniho, s nimz jsme si napred zopakovali abecedu (M - N - O - tady by melo byt tvoje P, proc je tu R?) a pak muj byt skutecne nasli. Netusila jsem, ze je na samem okraji velkeho komplexu kolejnich baraku. A ja si rikala, ze to tu je nejaky maly... :o) Kolega si sympaticky odpustil jakekoli poznamky na to, ze tu bydlim uz 14 dni a stejne netrefim domu. Ale mou domnenku, ze nocni bus jezdi jinudy nez ten denni, odmitl. Ale stejne si to myslim porad - tak moc jsem se prece nezahrivala! (A hlavne jsem posledni minimalne hodinu uspesne chladla.)

Takze jsem v jednu spokojene vychladaje blazene usnula a i to ranni vstavani jsem zvladla bez problemu. Studijni plan mam definitivne upraven, podepsan, jen jeste musim zjistit, na cem a v kolika verzich poslat zmeny do Prahy. Uz se mi vsecky ty formulare zacinaji beznadejne plest.

Cas pokrocil a na me jde hlad. Naberu smer studentska restaurace v ASA. I kdyz... nakouknu i do Arkenu, co je k obedu tam. Dve menzy, vzdalene od sebe cca 300 metru... luxus.

Myslim, ze se po navratu domu do Prahy zcvoknu. 

PS: Chtela jsem vam nahrat par fotek ze vcerejsi akce, ale skolni pocitac se nechce kamaradit s fotakem a ctecku karet tu nemaji. Musite si pockat na odpoledne, az budu doma...