Sedm...

Odpočítávání přešlo do finálového stadia. Za týden touhle dobou se budu ukládat k spánku na budapešťském letišti (nebo si s váma budu povídat onlajn, prý tam mají zadarmo wifi :o) Za sedm dní. Je to hukot, před sedmi dny jsme s bratrem spokojeně šmajdali někde po Berounsku, a za tu samou dobu budu na cestě.

Sedm dní před odjezdem. (Kytara v krabici je součástí hromádky, klavír a pohovka nikoli. Na fotce není vidět hromádka knižní...)

Závažnost situace už mi naštěstí došla a já se podle toho začala chovat. Sepsala jsem si seznam a teď na něm pomalu škrtám. Peru oblečení a bágly, vypraný věci tahám na hromadu do obýváku a namlouvám si, že ta hromada sice je dost velká, ale že je to proto, že už tam jsou ty nejdůležitější věci. Mikiny, svetry, dlouhý kalhoty, teplý huňatý ponožky.

Finové mi pořád píšou a vyptávají se, kdy a kam přesně přijedu - vypadá to, že pro mě opravdu hodlají někoho poslat - a v posledním mailu jen tak pro zajímavost přihodili odkaz na předpověď počasí pro Turku na příští týden. Hm. Dvacet až pětadvacet nad nulou. A já si tady balím čepice a šály... Na hromadu přibyly tříčtvrťáky a jedny kraťasy. To se přece uveze. Myslím, že "to se přece uveze" se stane během příštího týdne mou nejfrekventovanější frází.

Věci zatím probíhají hladce (od posledního blogového záznamu jsem se skutečně přestala mrzačit, takže se odjezdu možná fakt dožiju... přišlo mi erasmácké stipendium, takže ve Finsku budu mít za co žít... naučila jsem se číst knížky z monitoru, takže si je budu moct stahovat a potáhnu tedy jen pár nejzásadnějších... a tak dále) 

...a já doufám, že jim to taky vydrží. Takže doufám, že se kožená bunda stihne nechat vyčistit do úterka. Že seženu obrovskou vietnamskou tašku o délce takových 120 cm, aby se do ní vešla kytara v krabici. Že si stihnu nechat do úterka spravit kufr, omlácený a prodřený z loňského drandění po irských a anglických silnicích. A tak dále. Že v sobotu večer nebude pršet a že rozlučková párty proběhne fajnově a bez komplikací. A že se nějakým zázrakem třeba mihnou i ti, kteří se svou účastí moc nepočítají.

Uvidíme.

Mimochodem, během psaní tohohle blogu mi začaly naskakovat další věci, které bych měla přihodit na hromadu.

Stativ!

Solná lampa!

Nafukovací letadlo! 

To se přece uveze.