Průlom na severní frontě

Tak je to jistý. Koncem minulého týdne mi přišla další naditá obálka z Finska - a v ní slušná nálož rozmanitých informací na téma mé podzimní anabáze jménem Erasmus. A kromě informačních letáků a brožurek jsem tam nakonec našla zastrčené klíčové lejstro jménem Acceptance Letter, něco jako Potvrzení o přijetí. Takže už mám své místo na Fakultě ekonomiky a sociálních studií jistý :o)

Finové moc dobře věděli, co mi poslat jako dárek k narozeninám. Studenta informačních studií, jakým se už přes rok (úspěšně) snažím tvářit, musí ze všeho nejvíc potěšit INFORMACE. Tak mi jich poslali požehnanou dávku.

Všechny otazníky, které mi během posledních týdnů vyvstávaly v hlavě, se buď rozplynuly, nebo aspoň hodně zbledly. V obálce se nacházely:

• katalog kolejí v Turku - obsahující vše od popisu možností bydlení, cen, fotek, mapy, až po způsob podání přihlášek. Ceny nejsou nejhorší, za vlastní pokojíček v třípokojovém jakobybytě něco lehce nad 200 eur/měsíc. Jen to podávání přihlášek je prapodivné, při vyplňování to po mně chce číslo finského bankovního účtu. Nenapadlo by je, že zahraniční studenti před příjezdem do Finska doopravdy nemívají finský účet? :) No, asi někde vznesu inteligentní dotaz. Finové jsou rychlí i ve zodpovídání stupidních otázek (poslední byla moje paranoidní starost, jestli jim v pořádku došly mnou odeslané přihlášky; vedoucí zahraničního oddělení mi odpověděla během pár hodin a ještě poděkovala.).

Mimochodem, zatím to vypadá, že bych mohla bydlet tady:

• instruktážní brožurka s informacema, co si zařídit před odjezdem a co příjezdu do Turku. Včetně informací o tom, že je potřeba mít dobrý boty, nebo že si nemusím vozit nůž a lžičku, protože si za nějakou zálohu můžu vypůjčit startovací balíček s praktickými věcmi. Nebo o tom, že na Abo Akademi funguje systém tutorů, což jsou studenti se zahraničníma zkušenostma (takže ví, co takový zelenáč po příjezdu potřebuje) a kteří člověku po příjezdu pomůžou se zorientovat, vysvětlí mu, co a jak, oběhají s ním úřady, pomůžou s administrativou a podobně. A na přání můžou na člověka počkat na letišti! Super, super, super. Doufám, že můj tutor/ka bude mít auto... :o)

• Letáček o škole - ve švédštině. Jsou to vtipálci. Ale aspoň si můžu dávat realistické cíle - pokud po absolvování kurzu švédštiny ten letáček přečtu, byl by to vlastně fajn výsledek...

• turistický průvodce po Turku a okolí. Vypadá to tam čím dál zajímavěji, město je těsně u moře, nedaleko je spousta ostrůvků s různými přírodními zajímavostmi a podobně. Nejvíc mě ale dojala první stránka, na níž jsem knížečku náhodně otevřela. U fotky rozesmátých přestrojenců, kteří na sobě měli kostýmy mumínků či čehosi (bratr ale tvrdí, že mumínci jsou z Norska, tak já nevím) se skvěl nápis Zima není čas na zimní spánek. No, to si ještě povíme.

Těch pět hodin světla bude fakt super, už se na to těším. Říká se, že právě kvůli polární zimě a nedostatku světla jsou Skandinávci poměrně vysoko v žebříčku počtu sebevražd. Někde jsem četla zkušenosti nějakého kolegy erasmáka v následujícím stylu:

"Vzbudíte se ráno v devět - tma jako o půlnoci. Spíte dál.
Vzbudíte se v deset - tma jako o půlnoci. Lehnete zpátky.
Vzbudíte se v jedenáct, tma jako o půlnoci, ale už je vám fakt blbé spát, když je těch jedenáct, tak pomalu vstanete... a kolem dvanácté se možná rozední. A v pět už je zase tma..."

Cha. No, ještě že mi tma až tak moc nevadí. Dlouhé zimní večery mám ráda, protože mi poskytují iluzi, že mám spoustu času sama pro sebe - což je ten, kdy se nemusí dělat nic jiného. Za světla se pracuje, večer je můj. To bude času! Teda prý tak od října. Do té doby tam je relativně normálně. Jen doufám, že mají Finové tomuhle dennímu rytmu přizpůsobený rozvrh. Ideální by bylo, kdyby měli přednášky napasované do těch pěti hodin světla... :o)

Začínám se tam těšit čím dál víc.

Co se dopravy týče, vypadá to čím dál víc na letadlo z Budapešti. Není to sice úplně nejblíž, ale zato to bude přímý let krásným letadlem přímo do Turku. S prakticky neomezenou váhou zavazadel. Takže jen sehnat obrovskou tašku nebo kufr, do kterého se vejde kytara obalená zimníma věcma... a můžu kupovat letenky. Teda, ty budu kupovat stejně. Cena je naprosto neskutečná: skoro tříhodinový let, dva až dvaatřicetikilové kufry... se vším všudy 1500 až 2000. Naprosto neuvěřitelný. Podobnou sumu bych vypleskla jen za noční vlak Berlín - Stockholm. Mazec.  

Otázkou je na kdy. Letět v sobotu 21. srpna a mít dva, tři dny sama pro sebe na rozkoukání po městě? Ale co možné riziko, že mě v sobotu na kolejích nikdo neubytuje? Nebo letět až v úterý 24. srpna, tedy v druhý příjezdový den, a hned den nato skočit do víru seznamování a zařizování? Cenově to vyjde skoro nastejno. Podle všeho to vypadá, že si tak jako tak budu muset kolej platit už od začátku srpna... takže bych si teoreticky mohla přijet třeba prvního, když mě napadne. Ale to fakt nehrozí. Uvidíme, uvidíme, probereme... vymyslíme a koupíme.

A pak... časem... poletíme.

Teda, časem... ono to je za nějakejch devět týdnů. A vzhledem k tomu, jak letos všecko hrozně utíká, to je za pár. Fíha. Asi začnu nakupovat zimní (respektive pevný, nepromokavý univerzální) boty a termotrička.

A pak... :o)