Moje finský prodloužení a hokejový nájezdy

...aneb Konec dobrej, všechno dobrý! Nebudu se ve Finsku muset hokejově stydět, ba dokonce si budu moct vyskakovat - aspoň trošku. Naši dali Finy a jsou v semifinále. Po kdovíkolika letech, kdy neprošli přes čtvrtfinále, kde se všecko láme. V sobotu si zopakujeme Švédy. Tak doufám, že hoši zvládnou i ty a já se nebudu muset stydět ani na univerzitě, kterážto je švédská... :o) I mně se v mém pomyslném zápase o finské angažmá zase daří. Už neprohrávám v souboji s časem a s papírováním. Ale zjistila jsem, že dojde na prodloužení. Po Vánocích se budu muset na finskej led vrátit. Proč to do toho harmonogramu nemohli hned napsat jasně, že před Vánoci končí jenom výuka?   

Napřed o tom hokeji...  

Byl to zvláštní zápas. V první minutě haluzgól a prohrávalo se 1:0, ospalá první třetina kde kde nic tu nic, nějak jsem to odkoukala a ani se mi moc nechtělo vylézt z postele na druhou třetinu. Tak ňák scházela ta správná playoffová nálada a měla jsem pocit, že pokud prohrajou, nepřekvapí mě to a ani mě to moc štvát nebude...

Na druhou třetinu jsem z postele vylezla a nelitovala jsem, začalo se to pomalu lepšit. Začala jsem si přát, aby za tu snahu srovnali - zápas mi pomalu přestával být ukradenej. Začala jsem to prožívat jako za starejch časů.

Ve třetí třetině jsem už škrábala hokejáka a hryzala si ruce. Klepiš srovnal a já jsem se už od monitoru neodlepila. V prodloužení a našem oslabení jsem už si ty ruce málem ohlodala natvrdo.

Na nájezdy jsem už tomu věřila. Protože dle otřepané fráze... pokud existuje hokejová spravedlnost, tak prostě vyhrát museli. A pokud neexistuje nebo by zrovna neúřadovala... tak se aspoň není zač stydět, a to taky není úplně nejhorší pocit.

Sleduju hokej na netu, což má proti televizi pár vteřin zpoždění. Takže mi řev kolejí prozradil, že poslední Fin nedal... a naši jsou tam, kde si za dnešek a za zápas s Kanadou rozhodně zasloužili bejt.

V sobotu budu muset hodně rychle valit domů, abych stihla odpolední semifinále se Švédama. Jednou je už naši tady na turnaji zvládli... tak to snad zvládnou i podruhé. A já budu moct na podzim na své švédskofinské škole machrovat, jakej jsem to reprezentant hokejovýho národa.

A teď novinky erasmácké:

Ono to Finsko asi fakt dopadne. Po krátkodobé, ale zato hluboké depresi z papírování ohledně přihlášek a studijních plánů se dneska všecko jaksi nečekaně klidně vyřešilo. Největší strašák, potvrzení o absolvovaných předmětech, se vyřídilo neuvěřitelně hladce. Po všech se prý chce index a poslání vyplněného dokumentu mailem, což trvá minimálně týden (já nejpozději za týden musím poslat přihlášku do Finska, jinak je nám líto) ... ale NÁM ze SNM stačil jen výpis ze školního systému, kam paní nakoukla a vzápětí vyjela dokument z počítače na místě. A že v tom případě to budem mít v úterý, bez problému. Těžká nevěřícnost.

A ze zahraničního jsem si odnesla tři verze přihlášky: jednu českou pro Finy, druhou českou pro mě (aby mi v bance věřili, že jedu na Erasmus a otevřeli mi euroúčet) a třetí finskou pro Finy. Akorát na té finské chybí jeden ze dvou podpisů fakultního koordinátora, chudák si toho jednoho listu v záplavě ostatních lejster nevšiml... a já taky ne. No, skáknu tam ještě v to úterý.

Mimochodem, během posezeníčka s fakultním koordinátorem jsem zjistila jednu velice zásadní věc. Na Vánoce ještě asi nebudu definitivně doma, jak jsem si myslela. Oni ti chytráci nemají v harmonogramu vůbec zkouškový - takže toho 18. prosince končí jen výuka, nikoli zkoušky. Ty se nejspíš protáhnou ještě do ledna.

Takže to nakonec dopadlo následovně:

• 23. srpna příjezd do Turku. Odjezd z ČR neznámo kdy, podle druhu dopravy to odhaduju na 21. až 23. srpna.
  
  Uvažované druhy dopravy:
  - vzduchem z Vídně (výhody - milované letadlo a rychlost, nevýhody - extrémně omezená váha zavazadel, zkuste se sbalit na tuhou polární zimu a pět měsíců v tahu do 25 kilo!)
  - pěkně po zemi: autobus Brno - Turku (výhody - bez přestupů, lístek koupený za hotový v ČR a šlus; nevýhody - dva dny v autobuse)
  - ještě pěkněji po zemi a po vodě: vlak a trajekt (výhody: neomezená bagáž, relativní pohodlí vlaku a lodi; nevýhody - přestupy v Německu a Švédsku, kupování jízdenek po internetu, minimálně den na cestě)
  Rozhodování to je těžký. Srdce velí POLEŤ, rozum říká POJEĎ. Asi se opět zachovám jako racionální suchar a zvolím tu pozemnovodní cestu. Nebude to tak jednotvárný jako bus a letadel si užiju ještě dost, minimálně dvakrát se hodlám ukázat doma. A uvedenou kombinaci doporučují na příjezd a odjezd i moji předchůdci, co už v Turku byli...

• Jedna až dvě návštěvy na otočku doma. Mezitím v Turku přijímám návštěvy všeho druhu. Jen se uvidí, jak to bude s vaším případným ubytováním...

• Po 18. prosinci přílet domů na Vánoce. Až dosud všecko podle plánu.

A teď ta změna:

• 3. až 4. ledna odlet zpátky do Finska...

...zkoušky...

• ...a kolem 17. ledna definitivní návrat domů, nejspíš opět pozemnovodní cestou...

Začíná to pěkně krystalizovat.

Vykrystalizoval mi i studijní plán. Ve schválených lejstrech teď mám pět předmětů plus podmínku, že tam navíc napíšu kus diplomky; jinak bych musela mít oborových předmětů víc.

• Social Web. Oborový předmět.
• Theory of Symbols. Uznáno jako oborový předmět.
• Image Perception and Cognition. Uznáno jako oborový předmět.
• Swedish, Level I. Volitelný předmět.
• English for Exchange Students. Volitelný předmět.

Bohužel mi z toho vypadla začátečnická finština. Poučenější kolegyně, která jede na tutéž školu v létě, kdesi vypátrala, že se finština i švédština učí v tutéž dobu, takže je nutné se rozhodnout. Vyhrála švédština. Přece jen to vypadá srozumitelněji a mohlo by to jít snáz než hatlamatlivá finština... a mám základy v podobě němčiny a angličtiny.

Takže mi vypadl i intenzivní jazykový kurs před začátkem semestru. Protože budu ve Finsku, mohla bych mít jen finštinu. A znamenalo by to odjíždět ne koncem srpna, ale už koncem července... a to by ty prázdniny byly přece jen trošku krátký, zejména vzhledem k tomu, že pak budu půl roku pryč. Takže to se vyřešilo skoro samo.

No... začíná to vypadat, že administrativním procesem nějak propluju. A pak tam nějak dojedu a dopluju. Mimochodem, to plánování cesty mě začíná fakt bavit... :o)