Scorpions: The best is yet to come...

Kultůrní barbar opět po delší době vyrazil za zážitkem. Tentokrát padla volba jednoznačně na koncert německé rockové bandy Scorpions, ke kterýmžto lnu na základě několika sentimentálních hitů z gymplu a na které jsme se s exgympláckou partou smluvili. A ačkoli se od té chvilky, kdy jsme se dohodli, stihly skoro všechny věci převrátit vzhůru nohama a většina těch, se kterýma se počítalo, nedorazili, stejně jsem se tam včera vykopala. A ani na moment jsem nelitovala.

The Best Is Yet To Come The Scorpions Across the desert plains where nothing dares to grow I taught you how to sing you taught me everything I know And thought the night is young and we don't know if we'll live to see the sun The best is yet to come I know, you know that we've only just begun Through the highs and lows And how can I live without you you're such a part of me And you've always been the one Keeping me forever young And the best is yet to come Na na na na Don't look now The best is yet to come Na na na na Take my hand The best is yet to come Thinking of the times how we laughed and cried I wouldn't change a thing I couldn't even if I tried Through the wind and rain The spirit of our song remains the same And the best is yet to come I know, you know That we've only just begun Through the highs and lows And how can I live without you you're such a part of me And you've always been the one Keeping me forever young And the best is yet to come Na na na na Don't look now The best is yet to come Na na na na Take my hand The best is yet to come Oh can you feel it in the air It's in your heart and everywhere We got to keep that dream alive We cross another road And face another day Soldiers never die They only fade away How can we grow old When the soundtrack of our lives is rock and roll And the best is yet to come I know, you know That we've only just begun Through the highs and lows And how can I live without you You're such a part of me And you've always been the one Keeping me forever young And the best is yet to come Na na na na Don't look now The best is yet to come Na na na na Take my hand The best is yet to come Na na na na Don't look now The best is yet to come Na na na na Take my hand The best is yet to come

To nejlepší teprve přijde The Scorpions Na pustých pláních kde nic nemá odvahu vyrůst Učili jsme se navzájem - já tebe zpívat a ty mě všecko to, co znám A ačkoli noc bude dlouhá a nikdo neví, jestli se dožijeme ranního východu slunce Tak to nejlepší teprve přijde Vím to já, víš to ty že jsme pořád skoro na začátku Zažili jsme závratné výšiny i naprosté dno A jak bez tebe můžu žít když jsi mojí součástí A odjakživa jsi to jediné co mi dává věčné mládí A to nejlepší teprve přijde Na na na Nedívej se To nejlepší teprve přijde Na na na Vezmi mě za ruku To nejlepší teprve přijde Přemýšlím o časech kdy zněl smích i pláč Nechci změnit nic Ani kdyby to šlo Ani vítr a déšť Nemění náladu našich písní To nejlepší teprve přijde Vím to já, víš to ty že jsme pořád skoro na začátku Zažili jsme závratné výšiny i naprosté dno A jak bez tebe můžu žít když jsi mojí součástí A odjakživa jsi to jediné co mi dává věčné mládí A to nejlepší teprve přijde Na na na Nedívej se To nejlepší teprve přijde Na na na Vezmi mě za ruku To nejlepší teprve přijde Určitě to cítíš ve vzduchu Je to ve tvém srdci i všude kolem Musíme ten sen udržet při životě Přejdeme další silnici a budeme čelit dalšímu dni Vojáci, ti neumírají jen vadnou Jak bychom mohli zestárnout když hudbou našich životů je rock and roll A to nejlepší teprve přijde Vím to já, víte to vy že jsme pořád skoro na začátku Zažili jsme závratné výšiny i naprosté dno A jak bez vás můžu žít když jste mojí součástí A odjakživa jsi to jediné co mi dává věčné mládí A to nejlepší teprve přijde Na na na Nedívejte se To nejlepší teprve přijde Na na na Vezměte mě za ruku To nejlepší teprve přijde Na na na Nedívejte se To nejlepší teprve přijde Na na na Vezměte mě za ruku To nejlepší teprve přijde

Na Idnesu jsem si dneska přečetla recenzi. Dali Scorpíkům šedesát bodů ze sta. Urazilo mě to. Je pravdou, že jsem už zažila strhujícnější vystoupení, kupříkladu Rogera Waterse nebo Paula McCartneyho... ale tohle fakt na šedesátku nebylo. Já za sebe bych dala tak pětaosmdesát a k tomu pěkný poděkování. Kapela hrála, jak měla - a že jsme my v publiku byli umírněnější, než by se na takový rockový nářez slušelo, to nebyla jejich vina. Jak někdo napsal do diskuse - Scorpions nemůžou za to, že Češi jsou suchaři (nebo že velká část návštěvnictva neumí anglicky a nemohla tedy zpívat s nimi).

Až do posledního dne jsem váhala, jestli jít či nejít. Ale cítila jsem, že ten vítr změn, co se v poslední době zvedl, vyžaduje jaksi oficiálního posvěcení - a rozhodla jsem se pocítit ho naživo. Wind of Change, hymna pádu železné opony, kterou určitě každý už někdy slyšel, je prostě jednou z mých srdcovek už od poloviny gymplu. A tohle prostě byla poslední šance, jak ji slyšet naživo - neb Scorpions před začátkem tohohle turné ohlásili konec kariéry. A tak jsem šla...

Poprvé v životě jsem se podívala na plochu O2, pro mě ještě pořád Sazka Areny. Když jsme se ještě hromadně domlouvali, kam vzít lístky, usoudili jsme, že nejlepší bude levný stání - kam se narvete, tam budete a nejste omezení místem, kam si sednout či stoupnout. Dopadlo to tak, jak to u nás dopadá - velký plány, mrzká skutečnost. Sedláčci nikde, Mory nikde, Koudy nikde, Pallo nikde. Zůstala duše nejvěrnější - Ajv. A stejně jsme nakonec s Ajvuškou byly rády, že máme tyhle lístky, úplně vzadu se dalo pohodově sednout ke hrazení, aniž by vás někdo zašlápl...

Koncert byl perfektní. Scorpions sice nepatří ke kapelám, které bych měla naposlouchané od začátku do konce, takže jsem se v takové polovině věcí nechytala, ale kupodivu jsem zjistila, že i ty nejtvrdší hardrockové vypalovačky mají hodně do sebe. A že ani z toho několikanásobně zesíleného řevu kytar  a bicích vás nerozbolí hlava, pokud se tomu rytmu otevřete a necháte si ho protékat hlavou jako očistnou řeku, místo abyste nad ním přemýšleli a stavěli se mu na odpor s tím, že to není přesně vaše parketa... Hlavu mi to vyplavilo perfektně. Za ty tři hodiny se všecky bolavé věci jaksi ohladily, omyly a otupěly. Aspoň na čas.

Neříkám, že nepřišly sentimentální chvilky. Samozřejmě že přišly. Věci jako Wind of Change, Holiday nebo Still Loving You nelze neořvat, máte-li na ně takové vzpomínky, jako mám já. Mobil vytáčel jedno číslo za druhým a zprostředkovával tyhle srdcovky těm, se kterými jsou pro mě spojené a kteří tam nebyli. Ale i to k velkým akcím patří...

A tak to bylo celé dvě hodiny - střídání známých, milovaných, přemýšlivých věcí s neznámými,  uvolňujícími. Naprostou korunu celému koncertu ale byl úplný závěr po přídavcích - Scorpíci se totiž rozhodli, že na turné natočí záběry do klipů k novým písničkám. A protože Praha byla úplně první zastávkou na turné, začalo se tady i natáčet. Takže po přídavcích přišla přestávka, kdy se kapela náležitě upravila, publikum se náležitě nachystalo... a přišla várka fungl nových věcí.

Až do poslední písničky dobrý. Před tou poslední zpěvák ohlásil, že přijde věc, kterou ještě nikdy nehráli naživo, a ať ji tak tedy bereme... a ona přišla nejsilnější věc z celýho koncertu, která mě totálně sebrala. Jak jste asi pochopili, je to titulní song tohohle blogu. The Best Is Yet To Come, To nejlepší teprve přijde.

Je to trošku symbolický, že když kapela tuší, že přichází její konec, uzavře poslední album nějak takhle nadějným titulem. Udělali to Pink Floyd na Division Bellu písni High Hopes, udělali to teď Scorps. Kapela končí... ale to nejlepší teprve přijde. A mě to totálně dostalo. A nakoplo.

Nečekanej zážitek ale neskončil tím, že dozněly poslední tóny. Kapela oznámila, že to jaksi nebylo ono a že si to zopakujeme ještě jednou. A celá ta neskutečná věc zněla znova...

Přišla jsem na koncert, abych se pokusila vyrovnat s Větrem změn. A bylo mi sděleno, aniž bych to jakkoli čekala, že to nejlepší máme před sebou... Přijde to, i když teď stojíme v situaci, kdy něco končí a nikdo neví, co bude dál.

I když je tak zle, že nevíme, jestli se dožijeme rána, kdy zase vyjde slunce, pořád je naděje, že to nejlepší máme teprve před sebou.

Nic víc jsem slyšet nemohla.

Je to o mně, je to o nás, je to o všem, co se děje. To proto si to "you" v textu překládám, jak se mi právě zachce - jednou je to ty, jednou vy. V tom je kouzlo angličtiny. Scorps možná tenhle song mysleli jako vyznání fanouškům, já ji beru jako vyznání a poděkování přátelům. Byli jsme a budem.

Není to rozhřešení ani vyřešení, ale je to naděje.

Děkuju, škorpíci. A děkuju té síle, co mě tam dokopala, abych si poselství téhle písničky vyslechla.