Terinčiny nové vlasy

Odhodlala jsem se k tomu, co jsem měla udělat už před rokem: nechala jsem se ostříhat! A nevěřili byste, jak je to fajn pocit, mít na hlavě (respektive na zádech a na krku) o deset čísel míň porostu... A dokonce to i vypadá docela slušně, aneb jak naznala kadeřnice - teď už si u státnic ostudu neudělám. Aspoň vzhledem :o)

Přijímačková vzdělávací poezie

Přijímačky na nová média na fildě se blíží kvapem, pokud mě prsty neklamou, máme na přípravu všehovšudy ještě celé tři dny (ano, pozitivní myšlení velí říkat JEŠTĚ, ne UŽ JEN). A tak jsem se překonala a ve vlaku jsem se vrhla na přípravu: přepsala jsem si do svého stylu Paajiny výpisky z netu. Konečně se mi to začalo v hlavě trošku skládat. A jak jsem tak na ty barvičky koukala, osvítila mě zázračná myšlenka: Vykašleme se na memo či mnemo či jaksetoříká technické pomůcky, vezmem to přes poezii! Koneckonců, naivní verše jsem sypala z rukávu vždycky... Za deset minut, než dojel courák do Nového Města, jsem měla zbásněnou asi šestinu osob.

Institut DYSkomunikačních studií a žurnalistiky

TO VÁM HRÁBLO, NE?!? napadá mě čas od času při zjištěních, jak pofidérně to chodí na naší fakultě. Že ale na nás spáchají totální podraz tři týdny před státnicema a že to může ohrozit moje připuštění ke státnicím, to jsem vážně nečekala...  

Už je to uděláno, už je to hotovo!

Nekonečné čekání na povolení ke startu

...do tiskcentra a na vázání. Jo, včera jsem se vší slávou a s vypětím všech sil dokončila bakalářku. Teda, myslela jsem si to. Jenže mě na poslední chvíli zradila e-komunikace s konzultantem, pročež jsem od něj doteď nedostala mail s tím kouzelným slovem DOBŘE, můžete to vytisknout. Ach jo.Začíná mě to všecko nějak zmáhat. Dneska napsat tiskovou zprávu do jednoho předmětu, do páteční půlnoci seminárku na Moravce... a zatím jen sedím u počítače a co pět minut kontroluju mail, jestli UŽ mi nenapsal. A nepíše a nepíše.   

Prvomájová petřínská pohoda a Paajino prokletí

Měli jsme včera pozdní večer, první máj, a tak jsme si řekli s Paajou a Alekem, že po zaneprázdněném dni vyrazíme na procházečku. A když už, tak rovnou na Petřín, tam bude živo, aspoň si užijem srandy :o) No a na Petříně to neskončilo. Procházečka se protáhla a na koleje jsme se dostaly po půlnoci... Stihli jsme se vyřádit na dětském hřišti pod Petřínem, objevit povodňovou čáru na Malé straně, znovuobjevit Lennonovu zeď... a cestou domů se Paaja dopustila zločinu nejpříšernějšího.