Degén's Love aneb Jak jsme se zamilovaly

Na každýho jednou dojde! Ještě nedávno si diváci naší deGeniální televize stěžovali, že se vyhýbáme zaláskovaným tématům. Teď se můžete těšit, že se to možná změní: Degéni se zamilovali! A oba a nezávisle na sobě :)))

První s tím začala Paaja. Už o vánočním volnu mi od ní přišla nadšená smska, že se zamilovala! A do Ira! Víc vám ale nepovím, jelikož by to ode mě nebylo fér. Jestli vás zajímá, kdo je Paajin vyvolený, zapátrejte na stránkách *DEGÉN TV*. S troškou snahy kýženou informaci najdete =o)

A teď tedy já. Protože jsem pro každou špatnost a blbost, nenechala jsem se dlouho Paajou hecovat a řekla jsem si, že se musím zamilovat taky. Zprvu jsem se pokoušela oživit letní lásku k Panu Pilotěnkovi, ale nebylo to ono. Už jenom proto, že si ho ze známých důvodů nemůžu ani představovat, natož pak pověsit slintací fotku nad postel... Dokonce i jeho úúúžasnej hlas se mi za těch pět měsíců jaksi vykouřil z hlavy. Učinila jsem sice pokus najít p.P. na Googlu, ovšem marně - vyhledavač našel kdejakého mluvčího nějaké provinční firmy, ovšem pan Pilotěnko nebyl k nalezení. Prostě žádná sranda, a bez srandy nemůže být žádná pořádná láska.

Ta pořádná na sebe ovšem nenechala dlouho čekat. A zase a klasicky mi to dlouho trvalo. Svého vyvoleného znám už dlouho, jak jinak - já se prostě dovedu zamilovat až poté, co dotyčného znám delší dobu... V tomhle případě znamená delší doba necelý rok. Za tu dobu jsem stihla poznat a ocenit charakter dotyčného i jeho lidskou stránku, postupem času vznikla silná sympatie - a pak mi najednou došlo, že dotyčný vlastně vůbec není ošklivý. Ba naopak - že to je totální kus slintací! A bylo to. Uááááááááách...

K tomuhle poznání došlo pozvolna asi před čtrnácti dny až týdnem. Nenechala jsem se omámit prvním náznakem citů, znám se a vím, že někdy toto pominutí zatraceně rychle odezní a pak si vysvětlujte, že vás to zničehonic přešlo... Lepší je chvíli počkat a ověřit si, zda jsou city opravdové a vytrvalé. Byly. Před pár dny jsem se svěřila Paaje, která mě v citovém vzplanutí podporuje a novou lásku mi velmi přeje. Ostatně, co by nepřála, když já jí tu její přeju taky :o)

A teď tedy ta dlouho očekávaná chvilka... kdo je ten šťastný (?) vyvolený?

Je z toho sice chudáček tak trošku ZTRACENÝ, ale myslím, že to vůbec nevadí. Lásce se prostě meze nekladou :o)

¨

Myslím, že je zbytečné cokoli vysvětlovat.

Koukněte na ty OČI... ty oči... ty oči... ta BARVA...

a ty vlasy... ten ksichtík...

a ta šlechetnost, zásadovost, čestnost... 

prostě uáááááááááááááááááááách

Desmond David Hume... aaaaaaaaaaaach

I love you...

 

PS pro šťouraly a rejpaly: NE, nezamilovala jsem se do Desmondova představitele, herce Henryho Iana Cusicka. Cusick má krátké vlasy, vypadá v nich asi o dvacet let starší než Des a tváří se jako úchylák. Nehledě na to, že nemůžu ocenit a docenit jeho charakter =o)

Dobrou noc všem zamilovaným - a těm nezamilovaným jednu dobrou radu: Zamilujte se, je to FAJN! Ale udělejte to jako já, zamilujte se platonicky - to je totiž neškodný ;o)