Ze čtenářského deníku 2

Peter May - Skála: 

• Je těžké začít zabíjet. Poté, co se začne, je to už snazší.

Peter May - Muž z ostrova Lewis: 

• Kdo z nich mohl tušit onu bolest za maskou rozumnosti? Kdo ví, jaké zmatky se ukrývají za fasádami tváří druhých? 
• Nikdy nemůžeme vědět, čím si druhý člověk v životě prošel, ačkoli si myslíme, že ho důvěrně známe. 
• "Je mi to vážně proti srsti, Fine, ale dlužím ti omluvu."
  Fin přikývl. "To bych teda řekl."
  "Vyprovokoval jsi mě. Ale stejně jsem neměl právo tě uhodit. Byla to chyba."
  Fin se otočil na člověka, kterého kdysi považoval za svého přítele, a v jeho obličeji spatřil upřímnou lítost. "Proč? Proč to byla chyba?"
  "Protože Ježíš nás naučil, že násilí není správná cesta. Kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou."
  "Popravdě řečeno si troufám tvrdit, že jsem to byl já, kdo tady nastavoval druhou  tvář."
  Donald po Finovi šlehl pohledem.
  "A vůbec, kam se podělo 'oko za oko'?"
  "Oko za oko a svět bude slepý, pravil Gándhí."
  "Ty tomu všemu fakt věříš, co?"
  "Ano. A ty bys to mohl aspoň respektovat, když už nic jiného."
  "Nehodlám uznávat nic z toho, čemu věříš, Donalde, respektuji pouze tvé právo věřit v to. Stejně tak ty bys měl respektovat mé právo nevěřit." (...)
  "Ty ses k tomu, že nebudeš věřit, rozhodl, Fine. Kvůli tomu, co se stalo tvým rodičům. To není totéž jako nevěřit."
  "Já ti povím, čemu věřím, Donalde. Věřím, že starozákonní Bůh není totožný s tím novozákonním. Jak dokážeš najít soulad mezi krutostí a násilím jednoho, a pokojem a láskou, které káže ten druhý? Vybíráš si jen kousky, které se ti líbí, a ignoruješ ty, které se ti nezamlouvají, v tom to je. Proto existuje tolik křesťanských odnoží - katolíci, mormoni, baptisté, evangelíci, svědkové Jehovovi. Jen tady na tomhle ostrově je kolik? Pět různých evangelických církví?"
  Donald energicky vrtěl hlavou. "To je jen slabost lidí, že se nedokážou dohodnout a hádají se kvůli rozdílným názorům, Fine. Víra je klíč."
  "Víra je berlička slabochů. Slouží k zahlazení rozporů a uchyluješ se k ní, aby ti poskytla snadnou odpověď na nezodpověditelné otázky." Fin se naklonil. "Když jsi mě praštil, šlo to od srdce, ne od víry. Bylo to tvé opravdové já, Donalde. Řídil ses svým instinktem. Přestože byl scestný, pramenil z upřímné touhy ochránit dceru a vnučku."
  Donaldův smích zněl těžce ironicky. "To se nám panečku karta obrátila. Křesťan obstará bití a bezvěrec nastavuje druhou tvář. Musíš být v sedmém nebi." 

Peter May - Šachové figurky: 

• Když jde tvůj život od desíti k pěti, není na víře snadného vůbec nic.
• Nejlepší přátelství jsou ta, která nepotřebují zaplňovat mlčení slovy.

Peter May - Ostrov Entry: 

• Lidé se přece zamilovávají. Láska si vybírá je, ne oni ji. 
• Zaséváme semena své vlastní zkázy a ani si to neuvědomujeme.

Peter May je autor hodně dobrých, většinou psychologicky laděných detektivek, jehož jsem objevila letos v létě. Nedoporučuju pekingskou sérii (pokud si nepotrpíte na trapné zamilované zaplétání a rozplétání hrdinů, co už pět dílů nevědí, co chtějí). Doporučuju sérii Akta Enzo, ta je fajn. Ale úplně nejvíc, vřele a s nadšením doporučuju výše citovanou trilogii z ostrova Lewis (Skála, Muž z ostrova Lewis, Šachové figurky). Ale počítejte s tím, že vás to začne lákat koupit si letenky na Hebridy, větrem a vodou ošlehaný souostroví v Atlantiku na úplným okraji britských ostrovů. :-)

Madeira - jih a jihovýchod, odjezd

Posledního dne se udělalo obstojně pošmourno. Shodly jsme se, že to je dobře, aspoň že se nám bude líp odjíždět. Závěr minidovolené je jasný - na Madeiru je pět dní málo. Ozkoušely jsme snad od každého něco, ale stálo by za to zdržet se tu dýl. Plán na příště je jasný. 

Madeira - výlet po severu (směr Santana, Seixal)

Den čtvrtý. Po výšlapu na levady jsme se rozhodly udělat si trochu volnější den. Nejprve jsme vyrazily ze Sao Vicente na východ, že se podíváme do Santany na mé vytoužené "áčkové" tradiční madeirské domky, ale cesta ubíhala dost pomalu a nechtěly jsme ztrácet čas, takže jsme si jen vyjely do hor na místa s pěkným výhledem a pak se vrátily do Sao Vicente a jely na druhou stranu do Seixalu, kde je jedna z mála koupacích pláží. A ačkoli nebylo žádný velký vedro a oceán je tady ne zcela klidnej, bylo koupání překvapivě parádní a velice jsme si ho užily. A ze zdejšího černýho písku se skvěle plácají všemožné věci. 

Madeira - pláně Paul da Serra, levada 25 Fontes, Porto Moniz

Třetího dne na Madeiře jsme vyrazily na levady - uměle vybudované zavlažovací kanály v horách a na náhorních plošinách, které tu dřív vybudovali kvůli rozvodu vody po ostrově. Ze Sao Vicente jsme vyrazily na jihozápad na náhorní plošinu Paul da Serra a potom k jedněm z nejznámějších levad 25 Fontes (Pětadvacet pramenů) a Risco. Cestou zpět jsme to ještě vzaly přes městečko Porto Moniz.

Madeira - Sao Vicente

Jsme na severu v Sao Vicente. Máme úžasný bydlení, je tu stále spousta kytek k obdivování, divoký skály nad městečkem a spousta dobrejch věcí k požrání a popití. Co víc si ještě přát.

Madeira - Funchal a cesta do Sao Vicente

Po šesti letech jsem se vrátila na Madeiru, které se přezdívá "ostrov věčného jara" nebo "květináč Evropy". Po nočním příletu jsme se prvního dne ráno vydaly na průzkum hlavního města Funchalu, užily si krásy zdejších kytek, dobrého jídla a pití, krásných malovaných dveří a dalších zajímavostí. Druhého dne jsme dostaly auto z půjčovny a vyrazily na sever do městečka Sao Vicente, kde jsme měly zajištěné bydlení na další noci. A dobře jsme udělaly.

Výšlap Chýnov - lesy - Chýnov (srpen 2019)

Měsíc po návratu z Cesty mě opět začaly svrbět nohy na pořádný výšlap. Rozhodla jsem se, že se vrátím na Chýnovsko do končin, kde jsem loni na podzim strávila několik dovolenkových dní a ještě mi tam zbylo dost keší. Takže jsem se v půl šesté ráno vykopala vstát, v půl sedmé vyrazila rychlíkem na Tábor a v půl desáté vyrazila na výšlap. Bylo to parádní - počasí vyšlo skvěle, dosbírala jsem většinu krabiček, které jsem si vyhlídla, našlapala jsem značně slušnou porci kilometrů (hodinky s krokoměrem tvrdily 45, což není možný, a GPS, kterou jsem zapla o něco později, nakonec pravila 36 km, takže to kolem 38 mohlo být) a vůbec si pěkně vyčistila hlavu. A nasbírala pořádnou hromadu hub, což vlastně vůbec nebylo cílem, ale nechat to v tom lese, to by bylo opovrhování dary přírody. :-)