John Denver - Looking for Space

Jedna z nejkrásnějších písniček od mého folkového oblíbence Johna Denvera čekala dlouho na tu pravou chvíli, kdy se bude hodit, abych se o ni s vámi podělila. Protože takovou krásu nelze vyplácat jen tak. Je to písnička o snech a touhách, o létání, o učení a poznávání, o čekání, nadějích a pádech.   A ta chvíle přišla a je více než symbolická. 

Písničku vám pouštím teď, kdy už je na 99% jisté, že poletím na svou první vědeckou konferenci. Do DENVERU, prosím pěkně. Denver, Colorado, USA!!! A ačkoli to vím už pár dní, stále ve mně prosté vyslovení nebo napsání těch slov vyvolává neuvěřitelný tetelení a nevěřícnej, dětsky užaslej smích.

V zákulisí letiště: Autíčko, co vodí letadla

Poslední dobou jsem nějak opomíjela zde sdílet výsledky svého pracovního působení. A že toho nebylo málo. Už v říjnu 2012 vyšla katastrofka věnovaná suchdolské nehodě z roku 1975 a v prosinci pak čtvrtý díl  reportáží ze zákulisí letiště, tentokrát trefně věnovaný zimní údržbě drah. Jo a mezitím se taky opěvoval Dreamliner a oplakával Dreamliner.

No a před pár týdny došlo k unikátní reportážní družbě letecké sekce Technetu /tedy mě/ a videotýmu iDnesu. Výsledkem je slibně rozjetá spolupráce na několika dalších letištních reportážích... 

Auta follow-me vodí letadla v mlze a pomáhají nejistým pilotům

Traband - Krysy /audiokomentář k výsledku prezidentských voleb/

Karel to věděl. Karel to tušil. Karel prorocky nechával tuhle píseň znít naším karlovským bytem v posledních čtrnácti dnech několikrát. A ono na ni fakt došlo. Karel prohrál... a my taky. 

"Dojde taky někdy na krysy?"

Tak...

...můžu jít dělat oponenta ke státnicím - mám inteligentně vypadající skla! :o)

Předvolební prezidentské přemítání

Tak se zítra štvu na otočku na Vysočinu, abych si splnila občanskou a morální povinnost a hodila do urny ten lístek, bych tak /snad/ ovlivnila, na koho se příštích pět let budu či nebudu koukat a poslouchat z médií. I sledovala jsem poslední prezidentské debaty. A teď s tím jako mám dělat CO?

Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni...

Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Nebudu chodit do šutrárny na Ruzyni. Zejména ne, když tam mají akční výprodej úplně všeho a člověk se u kasy, kam přišel s jedním vysněným šutrem a s jedním opožděným dárkem pro paní šéfovou, dozví, že na VŠECKO dávají slevu 70 %.

Blahořečím prozřetelnosti, že jsem u sebe neměla víc než tisícovku.

Novoroční dvojnadílka: Bittersweet Symphony & Sweet Dreams

Nevím, jak vy, ale my v Praze jsme se s uplynulým rokem rozloučili a novej přivítali fakt poctivě /fakt poctivě - zjistilo se, že máme fakt dobře zvukotěsný okna... a já zjistila, že příští Silvestry chci pokud možno opět trávit v klidu a relativním tichu, bez davů lidí, doma v Rozsockách/. A nebyla bych to já, kdybych ten minulej rok nebilancovala a nevzpomínala... v novej nedoufala... a nečinila tak klasicky písničkově. Opět jsou dvě. Tentokrát mi přijdou obě dost podobné - obě svým způsobem sweet - sladké, relativně nové a zatraceně profláklé. Ale prostě k tomu letošnímu přelomu roků patří. Bittersweet Symphony od The Verve a Sweet Dreams od Eurythmics.