Jak jsme byly převezeny

"Rozhodli se dva kojoti, že na výlet pojedou,
nekoupili automobil, do prdele pojedou...
Když přijeli do prdele, zpívali si vesele,
to jsme ještě nevěděli, do jaké to prdele..."

Omlouvám se za hluboce poetický úvod, ovšem parafrázi na kousek Nohavicovy Hospodské směsi nebylo možno odolat... :o)

Jak se naše ručníky dostaly do hasičské dokumentace

Taková věc se stane hrozně rychle, ani nevíte jak. Jedete si tak v klidu kolem deváté večer ze školy, když najednou váš autobus MHD zabrzdí tak, že lidi lítaj a užuž by začali nadávat, kdyby netušlili, že takový brždění bude asi mít důvod... No a že jo. Těsně před autobusem bouračka. Škaredá. Ale dneska to už vypadá, že snad nedopadla nejhůř...

Svět se mění... a my s ním

Vyhlašuju soutěž o hlášku dne - vystihnout dnešní den smysluplným povídáním, to by bylo na moooc dlouho. Na druhou stranu si dnešek ale pár slov rozhodně zaslouží - událo se několik hodně podstatných věcí... A tak to vezmeme stručně a heslovitě :o)

Velké e-mailové dilema

Centrum.cz, můj téměř rodný internetový domov (nepočítáme-li prenatální, asi půlroční fázi na Atlasu a Quicku), mě poslední dobou začíná docela štvát. Připadne mi, že naprosto ustupuje funkčnost a rychlost "vymazlenému vzhledu" a nablýskané grafice. Štve mě vzhled, štve mě překopané Aktuálně, štve mě dost věcí... ale nejvíc mě, a to už delší dobu, štve mail.

Sbohem, pane Kaplický...

Jako bych dostala mokrým hadrem přes držku. Číháme tak na Bedni mail s výsledkama dnešní zkouškové písemky z dějin televize, koukáme spokojeně na večerní dávku Dr. House a filozofujeme nad nezvykle závažným dílem, a po dokoukání Paaju napadne podívat se na mail, jestli ten Bedňa už nepíše... zanadává na školního spamera z fildy, posmějem se - a pak ten smích najednou hodně rychle ztuhne, když se náhodou kouknem na nejnovější zprávy... Zemřel Jan Kaplický, autor kontroverzní chobotnice. Ach jo.

Poběhlíčku, miláčku...

Tak máme v degedoupěti nové spolubydlící. Od neděle s náma na koleji bydlí dva Poběhlíci! Předcházelo tomu obrovské zamilování do vánočního dárku pro bratra. Poběhlík byl nakonec bratrovi darován, ale odpoutat jsem se od něj nemohla - a nazrálo ve mně rozhodnutí, že si pořídím vlastního...

Novoroční

Tak nám zase odtikávají poslední hodiny, minuty a vteřiny odcházejícího roku. Nemám a nikdy jsem neměla ráda okázalé, velkolepé, přehnaně optimistické a za každou cenu křečovitě veselé Silvestry. Asi jsem nikdy nepochopila, proč by se člověk na konci roku měl veselit a křepčit za prskotu světlic. A snad proto jsem Silvestry nikdy netrávívala u bujaré televizní zábavy, natožpak v přervaných hospodách, nebo - nedejbože - v mnohahlavých davech na náměstích velkých měst. Moje Silvestry, to je spíš bilancování během příliš dlouhého večera, kdy jsem nejraději v malém okruhu blízkých a přátel. A nehraje mi k tomu většinou nic jásavého - mnohem víc moje silvestrovské nálady vystihují písničky, jako je ta dnešní. Střízlivá, realistická, zavánějící spíše nedůvěrou... prostě krylovská.