Tak jsme první dobu koronavirovou snad jakštakš přestáli a začínáme se vracet do normálnějšího života. Pro mě je jedinou změnou to, že už bez blbého pocitu můžu chodit ven na dlouhé celodenní bloumání po lesích i po městě. Město má nyní tu výhodu, že je tam stále o poznání méně lidí. Vzala jsem to jako jedinečnou příležitost užít si relativního klidu tam, kde jindy jsou davy... a ještě jsem otestovala nově pořízený fotografický aparát. :-) Během dvou dnů prodlouženého víkendu jsem prolezla Malvazinky, Smíchov, Košíře, Karlovo náměstí, Karlov, Nusle a Vyšehrad. Objevila jsem plno hezkých míst a drobností. Pojďte se podívat se mnou, chcete-li.
První zastavení - hřbitov Malvazinky. Jsou tu hroby prastaré, obrostlé břečťanem, i nové a moderní. Hodně z nich mě zaujalo. Některé jsou zajímavé a hezké samy o sobě, jiné příběhem a osudem lidí, kteří pod nimi spí. Třeba náhrobek mladého letce.
Někde tu taky odpočívá Karel Gott. Vůbec jsem si na to nevzpomněla, až když mě zastavila kolemjdoucí paní a ptala se, jestli nevím, kde ho najde. Bohužel. Paní šla dál a obě jsme pokračovaly ve svém hledání. Já ten hrob rodiny odbojářů, co jsem hledala, našla. A paní určitě Gotta nakonec našla taky.
Nádherné detaily starých náhrobků.
Může být andělka těhotná? :-) Tahle tak vypadá.
Je krásná a pod nohama má celý vesmír.
Projekt adopce významných pražských hrobů mě hodně zaujal: http://www.hrbitovy-adopce.cz/ .
Vzhledem k tomu, že myšlenka adopcí všeho druhu mi je celkově blízká (člověku prospívá mít někoho nebo něco, o co pečuje...) a proto, že péče o něčí hrob tak jaksi "ukotvuje" v místě, kde žijete... tak to považuju za úžasnou věc. Pokud vás to zaujalo, mrkněte i vy. Jsou tam velice zajímavé osobnosti, které si podle mě zaslouží, aby jejich hrob nebyl zrušen, aby se jim nerozpadal náhrobek a aby jim čas od času někdo donesl kytku a svíčku. 
Zastavení druhé - Malvazinské uličky. Jedna z těch kouzelných zastrčených pražských čtvrtí, o nichž málokdo ví. Kde jsou miniaturní domky o velikosti chaty nalepené jeden na druhý, nedojedete k nim autem... a mají neskutečnej půvab.
Zastavení třetí - vila Helenka na Smíchově. Strašně zvláštní stavba... a krásná. Je nádherně opravená a je radost se u ní chvíli zastavit a jen si prohlížet ty detaily. Je mi líto, že je pryč doba, kdy architektura čerpala z přírody a inspirovala se květinami a křivkami. Nemůžu si pomoct. Ve srovnání s dnešní architekturou hran, kovu, skla a betonu je to jako balzám na oči i na duši.
Zastavení čtvrté - sochařské dílo Čtyři roční období. Dílo pěkné, umístění příšerné. Dát je mezi nájezdy a podjezdy tunelů a obchvatů... to nepochopím. K čemu je umělecký dílo, který neuvidí nikdo kromě lidí z parkoviště, kteří se ani nezastaví, a feťáků, kteří hledají zákoutí, kde si nerušeně odfrčet do vlastního světa?
Zastavení páté - Malostranský hřbitov (který není na Malé straně, ale na Smíchově). Krásnej, starej, obrostlej břečťanem a plnej klidu. Pár metrů od vás za zdí chodí lidi a jezdí auta, ale tady to člověk tak nějak nevnímá. A zase tu mají krásné anděly, i když na některých už se dost podepsal zub času.
Cestička ke hrobu rodičů Jana Nerudy.
Přizastavení v Jinonicích / Košířích. Jedna ze starých usedlostí, na kterou už někdo nemá dost sil nebo financí. I to se v Praze dá najít. A i to jí dává jakýsi podivný starodávný kouzlo.
Maličkosti ze Smíchova.
Dáme.
:-)
Díky plnění úkolu ke kešce jsem objevila neskutečnej dům, kterej je obloženej kamenem plným zkamenělin. Většina lidí projde kolem a ani si toho nevšimne (taky bych si nevšimla, samozřejmě). Akorát jsem si to zapomněla vyfotit bez navigace. Příště, no.
V centru. Výhledy z Palackého mostu.
Emauzy. Ty já ráda, moc ráda. Jak moc nemusím moderní architekturu, tak tady se to spojení starého a nového povedlo neuvěřitelně nádherně.
A jedno z nejsilnějších míst v Praze, chrám v Resslově ulici. Místo, kde dodneška doslova můžete vložit prst do ran města a národa.
Botanická zahrada Přírodovědecké fakulty na Karlově. Krásné stromy a krásné detaily.
Zastavení další - Zvonařka. Točna s kolejovým trojúhelníkem. Místo, kde dvě koleje končí v prázdnu uprostřed dlažby a kde tramvaje couvají. :-) Technická rarita, o které většina lidí nemá tušení.
Další kousek balzámu na oči ve starém vybavení veřejného prostoru.
Chcete svoji vlastní koronu? Objednávat zde. :))
Vodopádek u Botiče. Občas teče, občas ne.
Pod Vyšehradem. Břečťan jako p...e.
Vyšehradské detaily.
A to by stačilo. Zase někdy příště. Ale rychle, než se město zase zalidní do normálního stavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat