Učím se lítat ...

...učím se lítat odborným tématem a možná jsem si chvíli myslela, že už letím, ale pořád se jenom kodrcám po dráze. A diváctvo, co mě pozoruje z mediálních tribun, by mi to možná i zblajzlo, že se tvářím jako letadlo. Ale ti, co fakt lítaj, mi na to neskočej.

Pokud chci vypadat jako někdo, kdo letí, musím se to fakt naučit.

Aspoň teoreticky.

Včerejší "spojení máme navázáno" se nečekaně zvrtlo v "celý to přepiš".

Přepsat skoro TŘICET STRAN? Ale tomu u nás nikdo nerozumí, největší fakultní odborník na letecký nehody jsem už teď nejspíš já.

- To je možný, ale oni můžou požádat někoho o odbornej posudek. A pokud to udělají, jseš v téhle chvíli nahraná.

OK.

Dokdy to máš mít hotový? Měsíc? To není moc. Měli bysme se sejít co nejdřív.

Fajn, tak za hodinu a půl na Dejvický.

I konala se první velká odborná konzultace. Odporně odborná. Teda vlastně ne. Ono to bylo neskutečně zajímavý - ukazování, čtení, vysvětlování a čmárání nákresů. Uteklo to jako voda, pět nebo šest hodin jako pár minut. Příval informací, ztracena ve víru přehlcenosti, uááíí.

K nosnému tématu diplomky "co je v archivech" vs. "co se o tom psalo" přibyl námět "co se stalo" vs. "co se o tom psalo" vs. "co se o tom traduje". Zatraceně zajímavý, leč obtížný na zpracování.

Nízká informovanost jakožto zdroj dezinformace a mystifikace?

Ok, jedeme dál.

Pročítání dosavadního textu.

Chytat se za hlavu, co jsem to vlastně napsala, jo, vždyť to je zjednodušený úplně blbě. Jo, a tohle je úplně jinak. Jo, takhle, aha! Tak to jo. Ale sakra, tohle smrdí fyzikou. Cože, šestá třída základky? Asi bych měla vrátit vysvědčení. Ale... vždyť ono to je vlastně úplně jasný.

A neustálý moudrý, chápavý přikyvování.

Kafe, dortík, kus čokolády (Paní Pilotová dobře ví, co pomůže, když hlava vysazuje), a nakonec panáka na budoucí úspěch - "fajn, dodrželi jsme standard, od nás nikdo střízlivej neodejde".

A nakonec jsem si zalítala (dobře, zabourala) na simulátoru letadlovejch modelů: B-747 na mý amatérský pokyny nebere. Hm, tohle taky ne. "Neee, to nedělej, ty potvoro malá, ono mě to neposlouchá! Tam neee, vždyť máš letět jinam, vrať se zpátky, hmm, tak nic, bum." - "Co teď?" "Dejte mi tam papírovou vlaštovku!" Okej, stařičkej Blériot. Ten vcelku poslouchal. Ale nakonec taky bum.

- Připadám si úplně blbá. - Ne, nejseš blbá, jseš jen nevzdělaná.

- Proč já jsem si musela umanout, že chci psát o letadlech a leteckejch nehodách? Proč jsem si nemohla vybrat třeba róby hereček na předávání Oscarů?

No comment.

Když jsme se dali na vojnu, musíme bojovat.

Pamatuješ, táto? Jak jsme jeli do Olomouce podívat se na papeže, a zapadli jsme do bahna v lese na zkratce u Neředína (mimochodem u letiště, všecko souvisí se vším)? Bylo mi pár (5-10) let, házela jsem větve pod kola, chtělo se mi řvát... ale když jsme se dali na vojnu, musíme bojovat. To už asi nikdy nezapomenu.

Takže bojuju.

Pro dnešek se ale boj odročuje.

"Běž spát, musíš z toho mít hlavu jako pátrací balón. Hlavně už dneska nic nepiš."

Pravda, informace si musí sednout. Pár skleniček, kytara, onlajn hry. A žvástokanál - tenhle blog. To aby vám náhodou něco neuteklo.

Cola, ice, whiskey. A Magister Bohém.

Magistr. Aby byl.

Zítra domů a začít znova psát. Od letecký teorie - pravda, teď už aspoň s pořádnejma materiálama.

(A co teď ty vlaky??? Mám odbornou pomoc přes letadla. Snad mi nevmetou do ksichtu, že jsem si měla sehnat odborníka i přes vlaky. Rovná se nedostupnost odborníka nedostupnosti zdroje?)

Ach jo.

Učit se lítat (i když jen pomyslně) fakt není snadný.