Mluví se o tom každej rok. Rozdíly mezi mužstvy se dorovnávají, někdejší světová špička ztrácí svůj náskok, každý může překvapit a bla bla bla, známe to. Každej rok se totiž nějakej ten překvapivej výsledek urodí. Ale co se urodilo (respektive pořád ještě urozuje, nebo jak to říct?) letos, to nemá obdoby.
- Kanada - Švýcarsko 1:4.
- USA - Německo 1:2 po prodloužení.
- USA - Dánsko 1:2 po prodloužení.
- Finsko - Dánsko 1:4.
- Česko (respektive Jágr) - Norsko 2:3.
Možná lze vzít v potaz i vydřené a upachtěné výhry, jako například
- Švédsko - Francie 3:2.
- Finsko - Německo 1:0.
Dějou se to letos v Německu věci. Ovšem nic, nic z tohohle mě ani v nejmenším nepřipravilo na probíhající brutální vraždu našich východních sousedů. Chudáci Slováci. Zdá se ale, že Dánové koncem první třetiny zvolnili... Nejspíš šetří síly na vyřazovací boje.
Včera jsem neochvějně tvrdila, že TOHLE mistrovství je tak pošahaný, že naši ty Švédy porazej. Švédy, na který prý neuměj zahrát, na který nemaj štěstí atakdále. Porazili je 2:1 a první třetinu si je vozili jako malý kluky. K nevíře.
Dělala jsem si pak večer srandu, že s takovouhle tohle divný mistrovství nakonec vyhrajem. Ve finále zdrtíme nafoukaný Rusy 10:0 a bude to zase po pár letech doma. A namyšlenej prasehráč Ovečkin se s pláčem omluví Jardovi Jágrovi za své nepěkné chování na olympiádě, prozře a stane se z něho slušnej člověk.
Dneska už si srandu dělat přestávám. Jen jsem mírně poupravila plán...
Ty Rusy vydrtíme 10:0 už ve čtvrtfinále. Odveta za čtvrtfinálový křivdy ze Salt Lake City, za MS v tomtéž roce... a za spoustu jinejch křivd.
Pak bysme si mohli dát tradiční semifinálovou Kanadu. U té se výsledek odhaduje těžko, může se urodit jak těsná výhra, tak neuvěřitelnej klepec. Ale vyhrajem, jinak by mi to nabouralo teorii.
A finále budeme hrát s Dánama. Jenom nevím, kdo to vyhraje. Ale teoreticky by i mohli naši. Dánové budou po šokézním průchodu celým turnajem takoví favoriti, že je vzhledem k prozatímní nelogice musí naši porazit. Ale jen tak tak.
Smějete se?
Jen se smějte. Stejně tak byste se smáli, kdyby vám někdo před turnajem řekl, že Amíci budou hrát o udržení a že Dánové nasází Slovákům šest kousků za třetinu.
Smějte se, až tohle letošní hokejová absurdita skončí. Pár směšných výsledků se ještě určitě urodí.
PS: Celá úvaha je myšlena naprosto, ale naprosto vážně... až na to Ovečkinovo prozření, samozřejmě :)
Hezký článek. Na to finále s Dánskem se upřímně těším :-) Myslím, že s každým dalším mistrovstvím bude podobných výsledků přibývat. A je to dobře, čím širší špička, tím líp, mistrovství bude zajímavější. Pamatuju si, když se před pár rokama bral bronz pomalu jako neúspěch, teď by se slavil skoro jako zlato :-)
OdpovědětVymazatDíky za pěkný komentář. Špička se rozšiřuje už nějakou dobu, ale letos se rozšířila snad na všech 16 mužstev. Jágr měl pravdu - říkal, že před deseti rokama všichni nadávali, jak je polovina zápasů na MS nuda a že by mělo hrát jen 8, 10 mužstev. Teď jsou všichni rádi, že jich je 16, protože by tam už polovina současné špičky nebyla :) Je to zajímavý a bude ještě víc. O to větší cenu by mohla mít nějaká medaile, jestli bude... i když nevím nevím, u nás se oremcá všecko: když bude bronz, mohli víc zabrat a mít třeba i to zlato, stejně tak se stříbrem...
OdpovědětVymazatPS: Jinak pěkně vítám u mě na blogu :o)
Jj, přesně jak říkáš: u nás se oremcá všechno. Když naši vyhrají zlato tak je všude slyšet: \"MY jsme mistři!!\", a když se prohraje tak \"ONI to po...\" Tento způsob fanouškovství, kdy se fanoušci se svým mužstvem ztotožňují jen tehdy, když se vyhrává, a při porážkách ho z fleku zatratí, je mi odporný. Bohužel, u nás je takových fanoušků většina :-(
OdpovědětVymazatMyslím, že potom, co Rusové vyberou ze svojí trojice správnýho brankáře na důležitější boje, pak jim dost těžko bude někdo konkurovat. U našich bude hodně záležet, jak zvládnou zítřejší utkání se Švýcarskem, jestli jim přístup k zápasu vydrží i na mužstvo, co nemá takový jméno.
OdpovědětVymazat