Bude ze me zmrzlej erasmák

Tak je to oficiálně posvěceno - od podzimu rozšířím řady zahraničních studentů. Zemí zaslíbenou mi budiž Finsko. Turku, Abo Akademi - švédská univerzita ve finském městě. Takže se začínám těšit a jen doufám, že se, vzhledem ke své šílené zimomřivosti, nevrátím před Vánoci zamrzlá do kostky ledu.

A to jsem ještě před rokem tvrdila, že se mi vyjet studovat do zahraničí nechce, že bych nestíhala anglinu a že by to vyšlo moc draho a vlastně proč taky, žejo. Jenomže okolnosti se mění a naše názory taky... a já usoudila, že...

1) když už budu o rok protahovat studium, tak proč se jen flákat a otravovat u drcení na státnice a psaní diplomek a nevyužít možnosti poznat jiné kraje a jiné mravy, když mi na to EU přidá

2) když jsem bez problémů odchodila erasmácký předmět na FF a patřila jsem tam i angličtinou k těm lepším, tak proč bych podobné předměty neměla zvládnout i jinde

3) když všichni navrátivší erasmáci tvrdí, že to byla nejlepší zkušenost, kterou během studia na VŠ získali, tak na tom možná něco bude...

4) pokud se konečně chci pořádně rozmluvit anglicky, je nejvyšší čas (nemládnu a jazyky už mi nejdou ani zpoloviny tak jako kdysi) a severské země, kde anglicky sice mluví každý, ale každý to má jako druhý jazyk jako já, jsou na to ideální

5) mi vůbec neuškodí, když na pár měsíců vypadnu do úplně jiného prostředí, totálně si vyčistím hlavu a zvyknu na naprosto jinej styl života

Jdu na sever, jdu na jih...?

Poté, co se koncem léta vrátil kamarád z Řecka a pěl ódy na tamní naprosto šunkoválecí "studium", začala jsem o tom vážně uvažovat. Jenže Řecko dopadlo vímejak, letos nám tam už ani Erasmus nevypsali. Navíc z mého studijního plánu jasně vyplynulo, že by bylo záhodno vyjet někam ven na podzim, nikoli až na jaře - protože když chce člověk dělat v červnu státnice, hodilo by se už jaksi být doma a ne někde v tahu, žejo. Takže podzim. A kam? Na jihu je prý těžká pohoda a nikdo nic moc neřeší. Takové Portugalsko, Slovinsko, případně i jiné země z jiného programu, než je Erasmus... vybírat by bylo z čeho.

Jenže na jihu je na podzim a v zimě hnusně. Moře si stejně neužijete a je sychravo, zima, pršavo. Prostě to šílený počasí, ze kterého mě chytají deprese nebo rovnou amok. To už je lepší pořádná mrazivá zima se sněhem, naznala jsem.

Takže sever. Pro ten navíc hrála jedna zásadní věc - co se kultury a národních mentalit (ach, jak hnusný stereotyp :o) týče, táhne mě to jednoznačně skandinávským směrem. O tom žádná. Navíc se tam dá chodit na hokej!

Zpočátku se mi hodně sympaticky jevilo Švédsko - už jen proto, že by si člověk zkusil další řeč, která je navíc kombinací němčiny a angličtiny, takže by to i teoreticky docela mohlo jít. Předběžně fajn. A když přišel infomail ze zahraničního, zjistilo se, že v nabídce je i Finsko. Paaja navíc z infoschůzky přišla s tím, že finská partnerská škola je blízko hranic se Švédskem a tudíž se tam učí i ta interesující švédština. Začínalo to vypadat zajímavě...

Nakonec vyhrálo Finsko. Kromě švédštiny si budu moct zkusit i tu jejich šílenou finštinu (a rozšířit tím svou sbírku superzačátečnických znalostí šílených jazyků). Jsou tam mnohem zajímavější předměty, než ve Švédsku - tam to je spíš do knihovnictví, což fakt není můj cup of tea. A nezpochybnitelný vliv mělo i to, že na webu finské univerzity se dobře orientovalo, všecko bylo srozumitelné a jasné... kdežto Švédové v tom měli malinko maglajs. Takže první přihláška Finsko, Turku, Abo Akademi. Druhá - Švédsko, Boras University.

Však vono to nějak dopadne

Předběžné rozhodnutí bylo učiněno... a tak jsem to všecko nechala odležet a nechala jsem to na poslední chvíli, jak je mým dobrým zvykem. První kolo konkurzu bylo v pondělí, i pustila jsem se do sepisování motivačních dopisů o víkendu a přihlášku jsem podala v neděli těsně před půlnocí. Jakýpak stresy, za pokus se nic nedá.

Jen jsem doufala, že si komise nevyloží špatně moje geniální důvody, proč bych měla vyjet právě já a nepochopí je jako urážku majestátu zahraničního studia: mimo jiné ráda fotím a na severu je polární noc, což mi nabídne naprosto unikátní fotografické podmínky, díky čemuž si vylepším své fotografické dovednosti. Mám ráda hokej a chci na něj chodit, což je v severských zemích dobrá možnost, jak lépe poznat tamní kulturu! A u Turku je letiště, kam můžu chodit fotit letadla! No řekněte, neposlali byste tam MĚ - na rozdíl od ostatních, kteří mají klasické konzervatzivní důvody, jako je zajímavá nabídka předmětů nebo skvěle vybavená knihovna? :o)

Pohovor nedopadl zle. Jediné, co mě zmátlo a znejistělo, byl přístup komise, která se mě naprosto nepochopitelně pokoušela přesvědčit, jestli náhodou nechci místo Finska nebo Švédska jet do Německa, které je prý bližší mému oboru. Ovšem jestli se tam studuje v angličtině nebo v němčině, to už nevěděli. Ne, díky, to radši fakt ne - v případě, že by studium probíhalo německy, byla by to pohroma. I still prefer Finland, thank you.

V úterý přišel mail, že jsem prošla výběrem katedry. Fajn - první krok byl úspěšný. Teď se ještě muselo počkat, co udělá celoškolní systém - vzhledem k tomu, že funguje na dosti pofidérních základech, kterým nikdo nerozumí, a nikde nebylo řečeno, kolik lidí z kterého oboru může vyjet, nebylo vůbec jisté, že projdu - i když známky špatné fakt nemám. Ale tohle jsem už ovlivnit nemohla, tak co. Počkáme a uvidíme...

Hlavně to nezakřiknout

...a tak jsem čekala. Ale jak se ta představa čtyř měsíců na severu stala reálnější, začala se mi ohromně zamlouvat. Začala jsem se těšit. Ale zase jsem to nechtěla zakřiknout...

... a tak jsem se zařekla, že se prostě nebudu koukat na fotky z Turku, abych to nezakřikla.

Místo toho jsem si začala hledat nejlepší letecké spojení do Helsinek  (a doufat, že se do té doby zklidní islandská sopka a Evropa začne zase normálně lítat - jet do Turku dva a půl dne autobusem, to by bylo na mašli). Tím se to samozřejmě nezakřikne... 

Taky jsem si začala zjišťovat, jak se v Turku daří geocachingu. Výsledek mě v kladném slova smyslu šokoval - ve městě je takových 400 keší. Kam se hrabe Praha.

Připravila jsem si travel bug (libovolná věc, která cestuje po keších a lidi vám posílají fotky a píšou, kam tu věc dali), jehož cílem je dorazit do Turku přede mnou a objevovat to tam. Tím se to nezakřikne. Ale oficiální stránku jsem travelbugu nezaložila - abych to nezakřikla.

Rozhodnuto jest

Včera se ukázalo, že jsem to nezakřikla. Přišel mail ze zahraničního. A v elektropřihlášce se změnilo ze slova "podána" stalo "nominována". Ono to fakt klaplo!

Takže kostky jsou vrženy. Teď se ještě uvidí, jak to dopadne s erasmáckým předsemestrálním jazykovým kurzem. Pokud se na něj vypravím a budou mě chtít, znamenalo by to odjezd už koncem července. Jinak koncem srpna. Návrat těsně před Vánoci. Mají tam na severu ten semestr trošku posunutej - nejspíš kvůli polární noci a tmě.

Hned večer jsem si začala hledat fotky města. Vypadá to tam krásně.

A vypsala jsem tu stránku travelbugu. Příští týden ho zajedu hodit do keše na letiště. Ať se do toho Turku dostane rychle - a ať ho tam pak můžu pronásledovat :o)

PS: Jak to bude s přijímáním případných návštěv, to sdělím někdy zkraje září. Ale už teď platí jedna základní podmínka - bez flašky chlastu nejezděte ;o) Ve Finsku je prohibice...