4 Non Blondes - What's Up

Další písnička mi vlezla do hlavy - opět ne náhodou (Kamaráde, asi Tě překřtím na Vrchního zdroje inspirací... :o) - a ne a ne se jí zbavit. Tedy, ne že bych se jí zbavovat chtěla. Mám ji neuvěřitelně ráda. A klip k ní taky. Pokud si vzpomínáte, řekla jsem kdysi, že klipy ráda nemám. Takže tohle je druhá čestná výjmka, shodou okolností objevená také v Dublinu... ale jinak s Irskem nesouvisí. Tahle písnička se mnou je už mnohem déle - a myslím, že ještě hodně dlouho bude. Úžasná písnička na první pohled zajímavé skupiny, od níž nic jiného neznám. Možná to jednou napravím. Už jen díky fantastické Zpěvačce s velkou hubou... :o) 

What's Up Twenty-five years and my life is still trying to get up that great big hill of hope For a destination I realized quickly when I knew I should that the world was made up of this brotherhood of man for whatever that means And so I cry sometimes when I'm lying in bed Just to get it all out what's in my head And I am feeling a little peculiar And so I wake in the morning and I step outside And I take a deep breath And I get real high And I scream from the top of my lungs What's goin' on And I say, hey hey hey hey I say hey, what's going on? And I say, hey hey hey hey I say hey, what's going on? ooh, ooh ooh... And I try, oh my God do I try I try all the time in this institution And I pray, oh my God do I pray I pray every single day for a revolution And so I cry sometimes when I'm lying in bed Just to get it all out what's in my head And I am feeling a little peculiar And so I wake in the morning and I step outside And I take a deep breath Then I get real high And I scream from the top of my lungs what's goin' on And I say, hey hey hey hey I say hey, what's going on? And I say, hey hey hey hey I say hey, what's going on... Twenty-five years and my life is still I'm trying to get up that great big hill of hope for a destination

Co se to děje Pětadvacet let - a můj život je stále jen snaha zdolat tu obrovskou horu jménem Naděje a najít tam nějaký cíl Rychle jsem si uvědomila když mi došlo, že bych měla že tenhle svět si vymyslelo lidstvo ať už to obnáší cokoli A tak někdy pláču když ležím v posteli jen to dostat všecko ven z hlavy a připadám si trošku divně A tak se ráno vzbudím a vyjdu ven a zhluboka se nadechnu a zase je mi líp a křičím z plných plic Co bude dál? A říkám si hej, hej, hej, hej říkám si hej, co bude dál? A říkám si hej, hej, hej, hej říkám si hej, co bude dál? oooh, ooh, oooh A snažím se, ach můj Bože, snažím se snažím se, celou tu dobu v téhle společnosti A modlím se, ach Bože, modlím se Denně prosím o změnu A tak někdy pláču když ležím v posteli jen to dostat všecko ven z hlavy a připadám si trošku divně A tak se ráno vzbudím a vyjdu ven a zhluboka se nadechnu a zase je mi líp a křičím z plných plic Co bude dál? A říkám si hej, hej, hej, hej říkám si hej, co bude dál? A říkám si hej, hej, hej, hej říkám si hej, co bude dál? Pětadvacet let - a můj život je stále jen snaha zdolat tu obrovskou horu jménem Naděje a najít tam nějaký cíl

Tuhle písničku znám snad odjakživa, čas od času zaznívala v rádiích od doby, co jsem začala rozum brát. A díky její chytlavé melodii si ji nelze nezařadit mezi ty povědomé. A pak jednou, vzpomínám si na ten večer úplně přesně... mě táta vezl na internát do Žďáru, aspoň tedy myslím. Běžně to nedělal, tehdy ale potřeboval cosi vyzvednout u spřátelené žďárské firmy, a tak jsem byla vezena. A zatímco tatínek vyzvedával to cosi, já čekala v autě, kde jako obvykle hrálo rádio. Hrálo právě tuhle písničku. A mně se podařilo zachytit útržek textu. Jen pár slov - snad zrovna to What´s going on... ale vyhledávači těch pár slov stačilo, aby našel. Našel celý text, kytarové akordy, časem dokonce i samotnou písničku v mp3... a bylo to. Písnička putovala na všecky výběrovky, do kytarového zpěvníku, do mé hlavy a do mé duše.

Chová se úplně jinak než ostatní "moje" písničky. Tahle není extrémně zažírací - nikdy v životě jsem ji neuvedla jako mou zrovna nejoblíbenější. Vždycky se na aktuálním žebříčku drží kolem třetího až pátého místa... ale je tam pořád. Jsou dny a týdny, kdy si na ni ani nevzpomenu, a pak stačí jeden pohled z okna, jedna situace, jeden nápad, jedna představa... a je zpátky, nebo spíš se přihlásí o pozornost odtud, kde dosud spala.

Má úžasnou melodii, úžasný doprovod (a zní dobře i s jednou kytarou, což je pro písničku vždycky velké plus :o), je úžasně nahraná a nazpívaná (Zpěvačka s velkou hubou má můj nehynoucí respekt a obdiv... takový hlas, to je něco jako zázrak)... a hlavně má úžasný text. Mohla bych se pod něj podepsat. A tak se stává, že místo těch pětadvaceti let tam už naprosto běžně zpívám dvacet, jedenadvacet, dvaadvacet... podle toho, jak na tom zrovna jsem. Myslím, že jen tak počítat nepřestanu. Ta písnička prostě mluví za mě... snaha zorientovat se ve světě, najít svůj cíl, jednou je mi do pláče, pak se můžu zbláznit z toho, jak je svět nádherný... a tak to je pořád a pořád a pořád dokola. Nahoru, dolů, život je houpačka... Ostatně, už pár let nosím v hlavě kousíček textu - překladu, který bych jednou moc ráda napsala. Ale to se nedá uspěchat. Jednou možná přijde správná doba a k osamělému refrénu přibudou i sloky... kdo ví.

A ten klip. Ne že bych věděla, jak se mi dostal do počítače, než byl objeven téhož památného irského odpoledne jako Beautiful Day... ale to je jedno. Pustila jsem a zůstala beze slova civět. (Míša nechápala a nepochopila dodnes - klip jí přijde příliš přepjatý, zpěvaččina huba jí přijde až moc velká... a tak. To ale není hlavní příčina. Ta písnička prostě není její, tak je to.) Neuvěřitelně hráblá image celé skupiny, zejména však šéfky Zpěvačky s velkou hubou, perfektní bubenice... a do toho ty problesky. A ta houpačka. Přísahám, ten příměr života k houpačce mě napadl předtím, než jsem ten klip viděla... Ta houpačka byl detail, který završil totální okouzlení. Ono tam těch silných detailů je ostatně mnohem víc... ze sáčku vysypané a skákající barevné kuličky, Zpěvačka s velkou hubou, sedící uprostřed otáčecího kolotoče (taky jsem to dělávala... fascinoval mě ten paradox, že jsem přímo uprostřed pohybu a přitom se hýbu nejmíň, jak to jde), trucovité botky, tlápající do bláta a bourající idylický obraz čehosi... a nakonec Zpěvačka, lezoucí s pomocí přátel nahoru po skluzavce.

Hezčí závěr tahle písnička mít nemohla. Její text je zmatku rané dospělosti, klip je o dětství a odpoutávání se od něj... obě témata se krásně doplňují a všecko to končí úsměvem a nadějí, že všecko lze zvládnout. Pokud je někdo, kdo v potřebných chvílích podá pomocnou ruku.